Jak jsem (ne)spal pod mostem

Let byl příjemný a výsledné zpoždění v normě, pouhých pětadvacet minut. Dokonce i zavazadlo dorazilo včas. Tak před sebou tlačím letištní vozík a hledám mašinku na peníze. Portugalsko je moderní země, na letišti jich je nejméně pět. Támhle je jedna. Z jejího monitoru se na mne směje velký panáček-platební karta a vítá mne: "Vložte svoji kartu, prosím." Chvíli přemýšlím kterou a pak ji tedy vložím. Vyťukám PIN a už se těším na penízky. "Vaše banka zrušila tuto transakci," kazí mi radost bankomat. Uklidňuji se tím, že v zahraničí se to občas stává a zkouším druhou kartu. "Vaše banka zrušila tuto transakci," opakuje mi panáček tvrdohlavě. No nic, asi mají špatnou síť. Jdu jinam. "Vaše banka zrušila tuto transakci," říká mi druhý bankomat, zkouším třetí a jsem trošku nervózní. Opět to samé. Zpropadená moderní technika. Blahořečím okamžiku, kdy jsem si v Praze koupil alespoň nějaká escuda.

Jedu do města a řeším, co budu dělat. Spát pod mostem a jíst kořínky? S moderní technikou do doby kamenné! Nic z toho se naštěstí nestane. V Lisabonu totiž žije můj bratr. Budu jíst a spát v jeho bytě. Posílám esemesku známým do Čech, ať mi zavolají na kartové centrum a zjistí, co se děje. Za půl hodiny dostávám odpověď. Zúčtovací centrum mělo problémy, ale teď už by vše mělo být v pořádku. Běžím do nejbližšího bankomatu. Je jich tu hodně, takže to naštěstí není daleko. Panáček z monitoru se na mne pořád směje: "Vložte svoji kartu, prosím." Rychle vyťukávám PIN a požadovanou částku a napjatě čekám. Za chvíli se z mašinky začnou ozývat zvuky odpočítávaných peněz. Už jsem o něco klidnější. Teprve v okamžiku, kdy si dávám peníze do kapsy, ze mne padá všechna nervozita. Konečně začíná dovolená.

A co vy? Také jste už byli díky platební kartě bez peněz? Co jste v této situaci dělali? Podělte se o své názory s ostatními.