Obchodování s cennými papíry

Nákup a prodej cenných papírů se uskutečňuje prostřednictvím finančních zprostředkovatelů. Sem patří zejména banky, investiční společnosti a obchodníci s cennými papíry. Kromě zprostředkování fungují tyto instituce často také jako tvůrci trhu, tzn. že v každou chvíli oznamují nákupní a prodejní kurzy za něž jsou ochotni a povinni obchody uskutečnit, čímž sami vytvářejí nabídku a poptávku po cenných papírech a tak utvářejí trh. Sami potom mají zásobu cenných papírů, tzn. že obchodují i na vlastní účet.

Investor, který nakupuje nebo prodává cenné papíry, může zadat různé typy příkazů, pokud jde o požadovanou cenu vypořádání obchodu a dobu platnosti příkazu. Může zadat nelimitovaný (tržní) příkaz, který se uskuteční za aktuální tržní cenu. Přitom se makléř bude snažit nakoupit pro klienta "co nejlevněji" a prodat "co nejlépe". Nebo může investor zadat limitovaný příkaz, který obsahuje limity nákupní či prodejní ceny: např. koupit maximálně za 100 Kč, prodat nejméně za 40 Kč. Požadavek limitní ceny však nezaručuje, že bude tento příkaz vypořádán.

Dále může investor zadat příkazy typu stop, což jsou příkazy, které se provedou od momentu, kdy cena akcie dosáhne určité výše. Od té chvíle se stop příkaz stává nelimitovaným příkazem. Existuje nákupní stop příkaz ("buy stop order"), což je příkaz omezující ztrátu nebo zajišťující zisk při krátkých (prázdných) prodejích, a prodejní stop příkaz ("sell stop order"), což je příkaz omezující ztrátu, který se splní, když cena klesne na úroveň, která je pod současnou tržní cenou. Výhodou příkazů typu stop je, že investor nemusí stále sledovat vývoj trhu; nevýhodou je, že příkaz může být aktivován denními fluktuacemi ceny, které mohou být součástí nějakého zásadního trendu, a dále to, že nezaručuje vypořádání za určitou cenu.

Tuto nevýhodu odstraňuje kombinace limitního příkazu a příkazu typu stop, tedy příkaz typu stop-limit ("stop limit order"), který v případě, že cena dosáhne určité hranice, se stává limitním příkazem, takže investor má možnost zadat limit ceny, za kterou bude obchod vypořádán. Vedle těchto příkazů existují i další příkazy, například "vše nebo nic" ("All or None"), který se uskuteční, pokud makléř bude schopen nakoupit či prodat veškeré požadované množství, "jednodenní příkaz" ("day order"), který se automaticky zruší na konci obchodního dne nebo příkaz "splnit nebo zrušit" ("Fill-or-Kill"), který je určen k okamžitému vypořádání na burze. Pokud se nepodaří jej splnit, bude automaticky zrušen. Ještě existuje příkaz "GTC" ("good-til-canceled"), což je limitní příkaz, který je platný do doby, dokud nedojde k jeho vypořádání nebo jej klient nezruší.

Cenné papíry může investor kupovat na promptním (též spotovém) trhu, kdy k vypořádání obchodu dojde během několika dní. Nebo je může nakoupit termínově, kdy k vypořádání dojde ve stanovený den v budoucnu.

Obchody na úvěr

V souvislosti s nákupem akcií může investor též požádat svého makléře o úvěr, tzv. margin. Makléř mu otevře úvěrový účet, kde investor složí 10-50 % částky, za níž může nakupovat cenné papíry. Výhodou úvěru je, že umožňuje v situaci rostoucího trhu podílet se na růstu akciového trhu převrácenou hodnotou jeho podílu na celkovém vkladu, tzv. pákovým efektem. Nevýhodou je, že stejnou měrou se investor podílí i na případném poklesu.

Příklad:

Investor hodlá nakoupit akcie za 200 000 Kč s využítím úvěru. Makléř požaduje 50 % zálohu, investor tudíž vloží 100 000 Kč. Za celou částku 200 000 Kč potom makléř investorovi nakoupí 2000 akcií například s kurzem 100 Kč. Dejme tomu, že akcie vzrostou o 25 %, tj. na 125 Kč, a investor je prodá. Účet investora tak vzroste o 0,25 x 200 000, tj. o 50 000 Kč na 250 000 Kč. Investor vrátí makléři 100 000 Kč, a zbude mu (pokud si odmyslíme úrok a poplatek za nákup CP) 150 000 Kč. Investor tak vydělal 50 % při růstu kurzu akcie o 25 %. To je princip pákového efektu. Stejný násobek by však investor prodělal, kdyby akcie naopak klesly.

Krátké (prázdné) prodeje

Další možností, kterou může investor uplatnit při obchodování s CP, je prodej akcií, které nevlastní a to tak, že si je vypůjčí od makléře se závazkem je v budoucnu vrátit. Takový způsob se nazývá krátký (též prázdný) prodej ("short sale") narozdíl od dlouhého prodeje ("long sale"), kdy investor prodává akcie, které vlastní. Smyslem krátkého prodeje je spekulace na pokles akciového trhu nebo zajištění proti poklesu kurzu.

Příklad:

Investor se domnívá, že akcie společnosti ABC budou v budoucnu klesat a chce na tomto poklesu vydělat. Požádá svého makléře o zapůjčení 1000 ks akcií ABC na 2 měsíce. Investor akcie prodá při aktuálním kurzu 200 Kč a na jeho účet bude připsáno 200 000 Kč. Dluží však akcie, které musí za 2 měsíce vrátit. V té době bude kurz akcií ABC 150 Kč. Investor tedy nakoupí 1000 ks za 150 000 Kč a dlužné akcie makléři vrátí. Na transakci vydělá 50 000 Kč, protože akcie nakoupil za nižší kurz než s jakým je prodal (pokud opět neberem v úvahu úrok a poplatky makléři).

V burzovní termninologii se v souvislosti se spekulací vyvinuly pojmy, které značí, zda investor očekává růst akciového trhu nebo jeho pokles. Pokud investor očekává růst, patří mezi býky (Bulls) a jde o tzv. spekulaci "a la hausse". Pokud očekává pokles, patří mezi medvědy (Bears) a jde o spekulaci "a la baisse". Pokud se investor bojí jakéhokoliv rizika, patří mezi kuřata (Chickens).

Od těchto pojmů jsou také odvozena označení vývoje akciového trhu. Pokud akciový trh soustavně a dlouhodobě, tj. několik měsíců roste, a od svého minima zhodnotí o více než 20 %, začíná se o tomto trhu mluvit jako o býčím trhu (Bull Market). Pokud naopak akciový trh dlouhodobě a vytrvale klesá a oproti svému maximu se pohybuje o více než 20 % níže, mluví se o medvědím trhu (Bear Market).

Sdílejte článek, než ho smažem