Možná to měl být klíčový den v jeho životě. Na začátku letošního ledna seděl Jerome Kerviel za šedivými okny pařížské centrály banky Société Générale a v jeho hlavě dozrával plán, jak se stát hvězdou mezi bankovními spekulanty. Už nějaký čas pozoroval, jak evropské akciové trhy padají. V inkriminovaný den byl přesvědčen, že dopadly na dno. Začal zběsile nakupovat. Na konci držel termínované kontrakty futures na německý index DAX, britský FTSE 100 a index Dow Jones Eurostoxx v hodnotě kolem padesáti miliard eur. Věřil, že trhy se brzy vzpamatují a on se bude moci pochlubit pohádkovým ziskem. Stane se hvězdou a prémie v řádu stovek tisíc eur ho neminou. Jenže trhy nerostly. Aby na sebe Kerviel neupozornil nadřízené, vytvářel fiktivní obchody, které měly jeho skutečné ztráty zdánlivě kompenzovat. Ty ale musely být tak velké, že si jich 18. ledna někdo v kontrolním oddělení banky všiml. Klec spadla. Kerviel dohrál.
Jerome Kerviel pracoval pro banku jako spekulant, kterému se vznešeně říká prop trader. Tito obchodníci dostanou od banky k dispozici určitý kapitál, který musí operacemi na trhu zhodnotit. Stejně jako ostatní obchodníci měl i on určené nástroje, s nimiž může obchodovat, konkrétně termínované kontrakty, s nimiž sází na růst či pokles vybraných evropských akciových indexů. Celkem měl za rok bance vydělat mezi 10 a 15 miliony eur, napsal list The Wall Street Journal (WSJ).
Mohl například nakupovat futures spekulující na růst akciových indexů. Aby pokryl riziko ztráty, měl patrně možnost kupovat jiné nástroje, třeba opce na akcie, u nichž naopak spekuloval na pokles. Když cena futures rostla rychleji, než padala cena nakoupených opcí, na obchodu vydělával, vysvětluje Petr Korous z dealingu pražské ČSOB. Jeho zisk se rovnal rozdílu mezi výnosem z prodeje futures a ztráty z prodeje opcí. Takto ovšem mohl bance vydělat jen málo peněz, uvedl Kerviel při výslechu na policii. Proto se rozhodl riskovat.
Cesta Kerviela do šestého patra proskleného mrakodrapu v pařížské čtvrti La Defense, kde sídlí tradingové oddělení Delta 1, začala už na střední škole. Na lyceu v rodném městě Pont-l’Abbé složil maturitu z ekonomie a sociální politiky. Pak odešel do Lyonu. Na tamní univerzitě absolvoval obor „tržní operace“. „S takovým vzděláním mohl pracovat v back office tradingového oddělení, které má na starosti vypořádávání obchodů, které tradeři uskuteční. O pozici tradera si však tito studenti mohou nechat jen zdát,“ řekla listu Liberation Valerie Buthionová z Lyonské univerzity.
I když ho škola pro vysněnou pozici nepřipravila, předpoklady pro ni nejspíš měl. Tradeři mívají velké ego, jsou to individuality. Bývají sobečtí, namyšlení, hodně sebevědomí. Nesmí se bát riskovat. V soukromí si většinou dávají amciozní sportovní či investiční cíle, naznačuje povahové rysy lidí z branže Korous. Některé z těchto vlastností měl i Kerviel. „Měl ostré lokty. Byla to opravdová osobnost. Když mluvil, všichni ho poslouchali. Měl na lidi vliv. Byl podstatně vyzrálejší než my,“ potvrdil listu Le Monde Antony, Kervielův přítel z dětství. „Byl samotář, fyzicky přitažlivý, vždy elegantní. Ale pořád byl sám,“ vypráví realitní agent, Kervielův soused na nóbl pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine.
Záhy po promoci nastoupil Kerviel do back office v Société Générale. Během pěti let se naučil, jak se obchody vypořádávají a jak se kontrolují. Když v roce 2005 povýšil na obchodnické místo, získané znalosti zúročil. Jeho postup však nebyl úplně obvyklý. Schopné adepty na pozici tradera si většinou vybírají sami manažeři, kteří je pak vychovají. Trvá to několik měsíců a často i let. Z pracovníků back office se tradeři většinou nestávají. Když už si je ale manažer vybere, trvá cesta k spekulování s miliony podstatně kratší dobu. Manažeři mají tendenci jim více věřit, protože už o obchodování hodně vědí z předchozí praxe. Jenže právě u takových lidí je riziko, že svých znalostí zneužijí. Vědí, kde se dá proces zúčtování ovlivnit, kdy se obchody kontrolují či jak lze aktuální obchod pozměnit tak, aby nebudil podezření. „Je to podobné jako u zámečníků. Také z nich mohou být dobří zloději,“ míní Kervielův učitel z univerzity Andre Tiran.
Kerviel při výsleších přiznal, že falšování bylo nedílnou součástí jeho obchodů už od začátku jeho traderské kariéry. Vždy to dokázal zařídit tak, že nevydělal, ani neprodělal nějakou závratnou sumu, aby na sebe neupozornil. Odhalit ho nemohly ani automatické systémy, které měří rizikovost obchodů jednotlivých traderů. Každý z nich má určitý limit, jak velkou potenciální ztrátu může mít. Když tuto hranici překročí, musí jeho nadřízený u svých šéfů situaci vysvětlit a případně požádat o jednorázové zvýšení limitu. Falešné obchody však Kerviela vždy dokázaly pod stanoveným prahem udržet.
Přesto ho banka nejspíš mohla odhalit podstatně dříve. „Manažer na tradery každý den dohlíží. Ptá se jich, s čím obchodují, jakou mají strategii. Může je upozornit, že se blíží k rizikové hranici,“ říká Korous z ČSOB. Navíc si může všimnout i jiného podezřelého chování. Třeba, že trader je v práci první a odchází zdaleka poslední. Že pracuje i o víkendech, nebere si dovolenou. Je běžné, že tradeři pracují ve dvojicích. Navzájem se mohou zastupovat ve sledování rozjetých obchodů.
Samotář Kerviel mohl být podezřelý docela rychle. Nikdo z jeho kolegů si to ale neuvědomoval v celé šíři, aby na to upozornil. „Když jsem ráno přišel, už seděl u stolu. Když jsem odcházel, ještě pořád pracoval,“ vzpomínal pro týdeník L‘Express jeden z kolegů. „Byl divný. Když odcházel, nikdy nedovolil kolegům, aby převzali jeho obchodní pozice,“ dodával jiný. Dovolenou si nevzal už osm měsíců.
Vše prasklo až letos. Jeden z kontrolorů objevil 18. ledna obchod, který porušoval bankovní pravidla. Když si ho u makléřské společnosti, s níž měl Kerviel obchod uzavřít, ověřoval, zjistil, že druhá strana o žádném kontraktu neví. Vyšetřování objevilo další podobné transakce, které dohromady kryly skutečné obchody za 50 miliard eur. O dva dny později dostal Kerviel výpověď. Za dalších šest dní už seděl v cele a čekal na výslech policejních vyšetřovatelů.
Růstu akciových trhů, na kterých chtěl bance vydělat miliony a sobě vydobýt slávu a tučné prémie, se už nedočkal. Société Générale všechny jeho obchodní pozice uzavřela. Ztratila na tom 4,9 miliardy eur.
Co si o Kervielovi myslíte? Je to padouch, nebo genius?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 2. 2008 11:54, Honza
Šílené to není, pokud jsi o něco (něco = transakční náklady + přiměřený zisk) chytřejší než vážený průměr těch, proti nimž spekuluješ. V opačném případě to šílené je. Většina lidí není chytřejší než jejich soupeři, i když si to často o sobě myslí. Většina bank nemá chytřejší zaměstnance než ostatní banky.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
1. 2. 2008 8:54, Honza
Hlavně mi příjde dost divné, že se banky vůbec pouštějí do takhle divokých spekulací. Chápu, že někdo (banka/jednotlivec) koupí akcie, neboť akcie v průměru rostou. Chápu ještě dejme tomu, že se někdo pokusí ten nákup trochu načasovat nebo vybrat sektor, kde očekává větší růst, i když nepředpokládám, že by se tím dalo něčeho dosáhnout - průměrný spekulant bude stejně chytrý jako trh tj. časování ani výběr akcií mu nepomůže ani neuškodí. Ale spekulovat ve velkém objemu tu na růst, tu na pokles podle mě smysl nemá. Respetkive má, ale musíte být chytřejší než ti ostatní, což se průměrné bance nepodaří.
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.