Mamut bolestivě uklouzl na Aholdu

Majetek Sporoinvestu ISČS (profil, názory) klesl za poslední tři neděle o více než 200 milionů, kdy polovina jde na konto odkupů a druhá polovina se "vypařila" ztrátou. Podílníci však odcházejí "s křížkem po funuse", protože největší pokles –0,26 procenta se odehrál již v posledním únorovém týdnu. Za první březnový týden se pokles snížil na –0,15 procenta a za uplynulý týden jen na pouhých –0,08 procenta.

Falšování účetnictví americké divize Aholdu (profil, názory) tvrdě zasáhlo nejen akcie této firmy, ale pochopitelně i její dluhopisy. Kreditní riziko se muselo projevit v ceně. Otázka však zní – má mít fond peněžního trhu 2,5 procenta majetku v korporátních dluhopisech jednoho emitenta? A má vůbec investovat do korporátů nebo zůstat alespoň pod vládní (státní) střechou? Ta sice nenese, ale zato ji každý větřík neodnese.

Volná definice

Problém začíná již v naší definici fondu peněžního trhu, která povoluje duraci až 1, což odpovídá průměrné době do splatnosti 1,5 roku. Fondy peněžního trhu by tedy měly jasněji deklarovat své strategie, aby si klient mohl vybrat: buď opravdu superkonzervativní, anebo vlastně kombinovaný (krátký dluhopisový). K tomu ostatně náš lídr trhu možná nyní sáhne, protože má od loňského prosince k dispozici ještě jeden money market fond: ESPA – Český fond peněžního trhu (profil, ) s rakouským domicilem. Ten v Rakousku navíc dostal pro české podílníky daňovou výjimku a bude tak dosahovat o cca sedminu (15% díl) vyšší výkon, než kdyby byl založen v ČR.

Nestřílejte na Sporoinvest

Podílníci prchající ze Sporoinvestu většinou přecházejí do dluhopisových fondů. Na jednu stranu se není co divit, protože jde většinou o dostatečně "dlouhé" peníze. Na druhou stranu však týdně přiláká přes čtvrt miliardy do Sporobondu hlavně zář oslnivé výkonnosti devět procent! Naši podílníci s oblibou kupují minulost a skáčou na špek loňským sněhům, místo aby vyhlíželi z okna první jarní den a chystali se spíš na letní vedra. Navíc stále posuzují jen nominále, ne reálnou situaci:

Porovnejme tento reálný výnos za poslední tři roky (vždy k 1. březnu):

Vidíme tedy, že paradoxně je reálný (skutečný) výnos za posledních dvanáct měsíců v uplynulých letech daleko nejvyšší. A že se nyní roční nominální výkon ještě zhoupl na 2,54 %, prakticky nehraje roli.

Nic není zadarmo

Přesto lze realisticky očekávat ještě možné určité další zakolísání výkonnosti a naopak zvyšování inflace. Pořád se však dostáváme ve výnosu o nejméně 50 procent nad úroveň depozit. I slovutné orange konto s dvouprocentní vějičkou dá po zdanění jen 1,7 procenta. Kdo tedy nechce přijmout zlaté pravidlo mezititulku, ať se s tím spokojí a nechodí do fondů.

Osmdesátiletá historie amerických T-bills sice ukazuje, že peněžní trh nikdy neklesl do ztráty, ale v matematickém pohledu i tam z rozptylu vyplývá pravděpodobnost, že každý cca 10. rok by výnos mohl dosáhnout ani ne 0,2 procenta a každý zhruba dvacátý rok by mohl být dokonce o jedno procento záporný. Dluhopisy však ukazují mnohem ostřejší zuby: každý desátý rok mohou tratit pět procent a každý dvacátý rok osm procent. Nechme se tedy překvapit, odkud a kam začnou naši podílníci prchat "o švestkách".

Mají podle vás fondy peněžního trhu investovat do podnikových dluhopisů? Pokud ano, kolik má mít maximálně fond peněžního trhu podle vás investováno v jednom takovém titulu? Co si o propadu Sporoinvestu a Sporokonta myslíte vy? Podělte se s ostatními o své názory!