Systém pojišťující vklady klientů finančních institucí funguje v Česku už od roku 1995. O současných podmínkách, kdy jsou pojištěny vklady do sto tisíc eur, peníze se vyplácejí do sedmi pracovních dnů a zapojeni jsou nejen bankovní klienti, jsme si ale tehdy mohli nechat jenom zdát. O posledních změnách od roku 2016, kdy se Fond pojištění vkladů transformoval na Garanční systém finančního trhu, jsme si povídali s jeho výkonnou ředitelkou Renátou Kadlecovou.
Od konce roku 2016 v Česku nedošlo ke krachu žádné banky ani družstevní záložny. Jak vypadá práce Garančního systému finančního trhu, když se zrovna neřeší aktuální průšvih?
Pokud nevyplácíme náhrady vkladů, testujeme, jestli jsou banky připraveny na situaci, kdy by nám musely předat informace o pojištěných vkladech a jejich vkladatelích v řádu několika málo dní. Týká se to případů, kdy banka definitivně zkrachuje, tak i těch, kdy jde o velkou instituci, kterou se Česká národní banka rozhodne zachraňovat. V prvním případě se využívají prostředky z Fondu pojištění vkladů, ve druhém z Fondu pro řešení krize. Oba jsou pod správou Garančního systému finančního trhu. Při testování mezi jednotlivými bankami nerozlišujeme a pracujeme s možností, že zkrachovat může kdokoli. Testujeme také svoje vnitřní procesy a systémy, například procesy spolupráce s ČNB nebo vyplácející bankou.
V roce 2016 se do české legislativy implementovala směrnice Evropské unie, která přinesla novinky v systému pojištění vkladů. Která z nich je z vašeho pohledu nejzásadnější?
Jednou z nejdůležitějších změn je zkrácení doby výplaty náhrad z dvaceti na sedm pracovních dnů. To už je šibeniční termín, takže všechny procesy musí být připraveny předem. Potřebujeme mít jistotu, že jak my, tak i vyplácející banka bude schopná okamžitě aktivovat systém, který je pro tuto situaci určený. Banka, která zkrachovala, má zase povinnost do tří pracovních dnů dodat Garančnímu systému databázi klientů a jejich pojištěných vkladů.
Je běžné, že s vámi zástupci zkrachovalé banky spolupracují, nebo je v tu chvíli většina zainteresovaných už někde v Karibiku?
Vzhledem k tomu, že předání podkladů zkrachovalé banky řešíme s likvidátorem nebo insolvenčním správcem, kteří jednají jménem dané finanční instituce, tak jsme v minulosti nezaznamenali žádné vážné problémy. Z našeho pohledu je klíčové, aby v bance zůstali zaměstnanci, kteří jsou pro nás schopni vygenerovat potřebná data z bankovních systémů. Doba výplaty pojištěných vkladů se ale výrazně zkrátila, takže dnes celý proces probíhá pod mnohem větším tlakem. O to víc jsme při testování technické, operační a finanční připravenosti důslednější.
Co se od roku 2016 pro klienty zkrachovalých bank ještě změnilo?
Významnou změnou, kterou Evropská komise prosadila do legislativy, jsou takzvané dočasně vysoké zůstatky. Zatímco standardní vklady v jedné bance jsou pojištěné do výše sta tisíc eur, ve specifických případech je limit dvojnásobný. To se týká například peněz, které vám přišly do banky v rámci dědického řízení, rozvodového vypořádání, z úrazového nebo životního pojištění nebo z prodeje nemovitosti určené k bydlení. Toto dvojnásobné pojistné krytí ale platí pouze tři měsíce od doby, kdy vám peníze přišly na účet.
Další změna souvisí s mezinárodní spoluprací v situaci, kdy by došlo ke krachu pobočky zahraniční banky působící v Česku. V takovém případě se s námi spojí systém pojištění vkladů z domovské země banky a předá nám seznam klientů, kterých se výplata pojištěných vkladů v Česku týká spolu s potřebnými finančními prostředky. Dál už proces řešíme jejich jménem prostřednictvím našeho systému výplaty náhrad vkladů. Pokud má tedy někdo prostředky třeba u mBank, která sídlí v Polsku, nemusel by v případě krachu této banky komunikovat s polským systémem pojištění vkladů, ale výplatu peněz bychom zajišťovali my a zároveň bychom sloužili jako kontaktní místo pro vyřizování reklamací a dalších požadavků.
Kolik zemí má vlastně v Česku bankovní pobočky?
Máme tu například pobočky německých, rakouských, slovenských, polských, francouzských, holandských nebo irských bank. Celkem tu působí pobočky bank z devíti zemí Evropské unie.
Poslední zkrachovalou bankou v Česku byla ERB bank. Jak tehdy proces výplaty pojištěných vkladů probíhal?
Banka zkrachovala v říjnu 2016, takže již platila nová legislativa a Garanční systém musel tuto výplatu připravit ve lhůtě sedmi pracovních dní. S výplatou pojištěných vkladů jsme neměli žádné větší problémy. Týkala se zhruba pěti tisíc klientů a vkladů o objemu necelých 3,5 miliardy korun. Zajímavé bylo, že v bance mělo uložené peníze poměrně dost zahraničních klientů, a to nejen z rusky mluvících zemí, ale opravdu z celého světa.
I když se ekonomice v posledních letech daří, někteří ekonomové už vyhlížejí další hospodářskou krizi. Jsou na ni české banky dobře připraveny?
To je spíš otázka pro Českou národní banku. Nedávno vyšla její zpráva o finanční stabilitě a centrální bankéři také zveřejňují výsledky zátěžových testů v bankovním sektoru, které kromě standardních scénářů zahrnují i modely, které počítají s nepříznivým ekonomickým vývojem. Vše ale nasvědčuje tomu, že banky v Česku jsou v dobré kondici. Naším úkolem je však vždy počítat s určitými riziky, která by mohla ohrozit životaschopnost bank a být na tuto situaci připraveni.
Jaký z krachů finančních institucí, které jste musela od roku 2002 řešit, byl z vašeho pohledu nejnáročnější?
Rozhodně krach Union banky v roce 2003. Tehdy šlo o 130 tisíc klientů s vklady v celkové výši 12,5 miliardy korun. Fond pojištění vkladů neměl v té době na výplatu dostatek prostředků a během tří měsíců jsme, kromě přípravy samotné výplaty náhrad, museli vyjednat syndikovaný úvěr od skupiny českých bank. V roce 2003 navíc ještě neexistoval jednotný systém, ve kterém dnes banky připravují podklady pro výplatu náhrad. Všechno se tak začalo zběsile řešit až ve chvíli, kdy ČNB oznámila, že je Union banka v platební neschopnosti. Vzhledem k počtu klientů to bylo náročné i pro vyplácející banku, kterou byla GE Capital Bank. Ta pro hladší průběh výplaty náhrad dokonce otevřela pobočky i o víkendech. Klienti tehdy navíc v mnohem větší míře preferovali hotovost, což s sebou neslo další komplikace.
Jak by se postupovalo dnes, kdyby zkrachovala banka, na kterou by peníze z Fondu pojištění vkladů nestačily?
Tato situace je současnou legislativou řešena. Pokud bychom neměli na výplatu náhrad dost prostředků, máme v prvé řadě povinnost od bank vybrat mimořádné příspěvky. Kdyby to nestačilo, můžeme vydat vlastní dluhopisy, nebo si prostředky přímo půjčit od bank. Zatím spíše jen hypotetickou možností je požádat o půjčku garanční systémy z ostatních zemí EU. Další variantou je možnost požádat Ministerstvo financí o krátkodobou finanční výpomoc ze státního rozpočtu.
Je reálné, že by něco takového v dohledné době nastalo?
V současné době to nepovažujeme za pravděpodobné, ale musíme být vždy připraveni na všechny alternativy. Procesy, které souvisí s finanční připraveností Fondu pojištění vkladů, byly součástí zátěžového testu, který jsme na jaře tohoto roku provedli.
Ministerstvo financí a Česká národní banka v roce 2015 prosadily přísnější legislativu pro družstevní záložny, které byly vždy považovány za rizikový sektor finančního trhu. Jak vnímáte situaci dnes?
I když v posledních letech žádná záložna nezkrachovala, pořád považujeme tento segment za rizikovější. Situaci na trhu proto pozorně monitorujeme. Největší kampeličky se postupně transformovaly na banku, ty zbylé už nejsou tak velké, že by jejich krach představoval pro rezervy Garančních systému zásadní problém.
Zbylé kampeličky se s přísnou regulací jen těžko vyrovnávají. Mají tyto instituce na našem trhu vůbec budoucnost?
Myslím si, že své místo tu mají. Družstevní bankovnictví funguje dobře například v Německu či Rakousku, kde jde většinou o malé, lokální instituce. V jiných zemích sdružují vkladatele dle profesního zaměření. Myslím, že to jsou cesty i pro české záložny.
Když už jsme u regulací, jak se díváte na zpřísnění ze strany ČNB v oblasti hypoték? Nejde o zbytečné přiškrcení trhu?
Opatření, která dělá ČNB v zájmu stability bankovního trhu, vítám. Příliš nevěřím, že by v této oblasti fungovala stoprocentně samoregulace. Jako příklad se můžeme podívat do Spojených států, kde nedostatečně regulovaný trh hypotečních úvěrů odstartoval celosvětovou hospodářskou krizi. Z dostupných statistik z posledních let bylo patrné, že v Česku koncentrace bankovních úvěrů směrem k nemovitostnímu trhu byla poměrně intenzivní. Pokud dojde ke zpomalení ekonomického růstu či k jeho propadu, může to mít dopad na platební schopnost domácností, jejichž příjmy se sníží, a následně i na hospodaření bank, neboť se zvýší nesplácení úvěrů. Z tohoto důvodu je vyšší obezřetnost namístě.
Ještě otázka na závěr. Jaké jsou největší mýty, které dnes mezi lidmi kolují ohledně pojištění vkladů?
Neřekla bych, že jde přímo o mýtus, ale spíše o malou informovanost klientů bank. Problém vidím především v tom, že klienti považují za automaticky pojištěné všechny finanční produkty, které si sjednají na pobočce v bance. Nerozlišují, jestli jde o stavební spoření, penzijní připojištění, podílové fondy, akcie nebo dluhopisy. Řada lidí v tom bohužel tápe, takže větší osvěta, o kterou se snažíme, je rozhodně na místě.
Ondřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem