Zdroj: Shutterstock
Komerční spolupráce
Asi jako každý jsem bral platby za energie jako nutné zlo a vůbec jsem se nezajímal, za co platím. Tahle chyba mě během pár let stála desítky tisíc korun. A kdyby vás třeba napadlo, že jsem se stal obětí podvodníků, jste na omylu. Nebyl jsem napálen nějakým energetickým šmejdem, odebíral jsem elektřinu i plyn od velkých, renomovaných firem. Na to, o kolik víc, než je nezbytně nutné, platím svému dodavateli, jsem přišel, až když jsem začal pracovat na článku o cenách energií. Teprve tehdy jsem totiž zjistil, z jakých položek se má platba za energie vlastně skládá.
Vzal jsem si ceníky tradičních a velkých dodavatelů elektřiny a plynu na rok 2021 a porovnal je s cenami levnějších dodavatelů na kalkulátorech ověřených Energetickým regulačním úřadem (tedy státní institucí). Protože jsem u současných dodavatelů mnoho let a mám běžné smlouvy na dobu neurčitou, vyloučil jsem v rámci objektivity z porovnání všechny individuální ceny a fixované produkty podmíněné nějakým smluvním závazkem. Pro ty, kteří nechtějí číst podrobnější rozbor níže, lze celý problém shrnout do jedné věty. Ceny dodavatelů se liší jedině v jejich vlastní marži.
Můj dodavatel si například oproti levnější konkurenci účtoval až devětkrát větší marži za elektřinu a pětkrát větší za plyn. Nejste na tom náhodou stejně?
První položkou je cena za nakoupenou elektřinu a plyn. Elektřinu vám totiž domů nedodává elektrárna, stejně jako vás plynem nezásobují přímo těžaři. Dělají to specializované obchodní firmy, které tyto komodity nakupují na burzách. Tady se ceny sice pohybují v nějakém rozmezí, ale v principu platí, že všichni dodavatelé nakupují elektřinu a plyn za velmi podobné peníze.
Druhou část tvoří daně a poplatky za distribuci (tedy za trubky na plyn a za dráty elektrického vedení). Jde o docela podstatnou část faktury, u elektřiny je to přibližně polovina celkové částky. Výši těchto poplatků určuje stát a je pro všechny dodavatele energií stejná, proto nemá na rozdílné ceny dodavatelů žádný vliv.
Poslední položkou v celkové ceně, kterou dodavateli zaplatíte, je jeho marže. Protože cena na burzách je pro všechny stejná, distribuce a daně také, jedná se vlastně o jedinou část ceny, kterou má smysl porovnávat. A můžete si být jistí, že právě tady jsou rozdíly obrovské.
Zjištěné rozdíly v marži dodavatele, tedy jediné části ceny, kde je možné ušetřit, nebo prodělat, mě opravdu šokovaly. U několika energetických expertů jsem si ověřil, jestli jsem někde neudělal chybu, ale potvrdili mi, že nikoliv. Zjišťoval jsem také, zda není nějaký rozdíl ve službě, kterou za své peníze dostanu, ale našel jsem jen malé odlišnosti.
Velcí dodavatelé se často prezentují jako ti stabilní a bezrizikoví, u nichž máte dodávky energií jisté. Málokdo však ví, že v Česku je zajištěno přímo zákonem, že platící zákazník nesmí zůstat bez dodávek elektřiny či plynu. I v případě, že by váš dodavatel zkrachoval, vám proto, aniž byste zaregistrovali jakýkoliv problém, začne energie dodávat státem určený takzvaný „dodavatel poslední instance“. Jedinou komplikaci tak představuje, že si budete muset v nějaké lhůtě najít nového dodavatele. Jistotu dodávek však rozhodně garantuje energetický zákon a není potřeba za ni platit extra peníze.
Oslovení experti mi dále potvrdili, že elektřina i plyn jsou technicky úplně stejně kvalitní od jakéhokoliv dodavatele, každý z nich však může mít různou úroveň servisu. Zde jsem opravdu našel rozdíly – tím hlavním byl počet zákaznických center. Někteří dodavatelé jich mají více, jiní méně a někteří jen jedno. Osobně jsem ale nikdy v životě v žádném nebyl, a jak jsem zjistil, vše potřebné mohu vyřídit po telefonu, e-mailu či v nejhorším případě poštou. Pro mě proto zákaznická centra u dodavatele nepředstavují žádnou výhodu, preferuji telefon a e-mail jako nejméně časově náročnou variantu a jiný podstatný rozdíl jsem ve službách nenašel.
Jako ekonomicky zběhlý člověk jsem identifikoval dva hlavní důvody rozdílné marže. Tím prvním jsou provozní a marketingové náklady. Firmy s velkým počtem zaměstnanců, honosnými kancelářskými budovami, mnoha pobočkami a drahou reklamou v médiích mají vysoké náklady a logicky je promítnou do ceny energií. Na druhé straně existují dodavatelé, kteří fungují jako nízkonákladové aerolinky, snažící se své náklady redukovat na minimum. S klienty komunikují telefonem nebo po internetu a jejich reklama je spíše cílená než masivní. Nenabídnou vám ani žádné speciální nebo dodatečné služby, soustředí se jen na dodávku elektřiny a plynu za co nejnižší cenu.
Druhým důvodem propastných rozdílů mezi maržemi je čistě výše zisku, tedy toho, co zůstane z příjmu po odečtení nákladů. Je logické, že všechny firmy chtějí na prodeji energií adekvátně vydělat. Evidentně je však velký rozdíl mezi tím, co jednotlivým dodavatelům připadá jako přiměřený zisk. V zásadě platí, že čím větší dodavatel, tím větší požadavky na zisk.
Jako zákazník ale od svého dodavatele chci „jen“ elektřinu a plyn za nejlepší možnou cenu. Nechci se podílet na nákladech dodavatele na velkorysou reklamu či na provoz služeb typu zákaznické centrum, které nepotřebuji. Stejně tak odmítám platit zbytečně vysoké zisky distributora. Řekl jsem si dost, už nebudu za kavku a jdu změnit dodavatele elektřiny a plynu.
Marek Hammerschmied
Sdílejte článek, než ho smažem
