„Zrovna dnes ráno jsem dostala zprávu od naší asistenční služby o tom, jak dopadl případ našich klientů zraněných v africké Keni,“ říká Jana Slavíková, ředitelka úseku cestovního pojištění pojišťovny Allianz a dodává: „Bylo to hodně složité, a tak jsem chtěla mít jistotu, že klienti budou spokojení.“
Ředitel úseku cestovního pojištění tedy rozhodně nesleduje jen statistiky. Má toho na starosti podstatně více. V „pracovním střehu“ je podle Jany Slavíkové často i o víkendech.
Speciální letadlo z Keni: i pojišťovák zůstává člověkem
Když například asistenční služba přijde s několika návrhy nákladné asistence klienta (repatriace, léčby atd.), finální rozhodnutí musí udělat obyčejně ředitel či ředitelka tohoto úseku. Někdy je také u likvidace pojistné události nutné „změkčit“ rozhodnutí pojišťovny i ve prospěch klienta. „Klient se totiž pojišťuje v dobré víře, že se mu nic nestane, a je-li schopen říci, že nastala situace, s níž vůbec nepočítal, byť pojištěná není, pak by jej likvidátor pojišťovny neměl automaticky odmítnout. Rozhodně by měl do detailu zjistit, o co se jedná. Někdy potom k plnění dojde, někdy ne. Ke každému případu přistupujeme samozřejmě v souladu s pojistnými podmínkami, ale také lidsky,“ říká Jana Slavíková. A o tom právě svědčí i letošní případ klientů z Keni, se kterými se hned po příletu do Afriky cestou z letiště převrátil mikrobus.
„Bylo tam, tuším, asi šest zraněných. Naši klientku hospitalizovali kvůli zranění ruky, kterou jí museli přišít k tělu, aby ji zafixovali. Její zranění vyžadovalo transport v takzvaném stretcheru. To je závěsné lůžko, které zabírá v běžném letadle několik sedadel. Další z našich klientů měl jen lehčí zranění, která mu umožňovala přepravu v business třídě,“ líčí situaci Slavíková a dále vysvětluje možnosti transportu zraněných: „Asistence mi hned v sobotu volala, že klienti by chtěli co nejdříve zpět a jsou nervózní z toho, že by měli ještě nějakou dobu zůstat v Keni. Pravidelný let, který by je mohl odvézt, byl přitom možný až za několik dnů. Asistence proto navrhovala letecký ambulantní speciál (air ambulance). To znamená, že letadlem cestuje jen lékař, zdravotní sestra, dva piloti a pacienti. V daném okamžiku byla možná jen tato dvě řešení: klasická repatriace, nebo letecká ambulance. Jako ředitelka úseku cestovního pojištění jsem musela dát asistenční službě ještě během víkendu pokyny pro volbu jednoho z nich.“
Rozhodování v takové situaci není vůbec snadné. Klasická repatriace zahrnovala složité přestupy v horké Káhiře a ve Vídni. Při obou bylo třeba zajistit klientce se zraněnou rukou převoz z jednoho letadla do dalšího na nafukovacím lůžku. Ambulantní speciál s přímým letem do Česka by zase přišel na zhruba 800 tisíc korun.
„Klasický transport, by ve srovnání s leteckou ambulancí jednoznačně ušetřil náklady, ale klienti by s těmi přestupy a při svých zraněních asi příliš spokojení nebyli – a to by nebylo dobré. Proto jsem schválila ambulantní speciál,“ říká Slavíková. Tento případ měl ale podle ní ještě další pokračování, které mohlo ovlivnit spokojenost klientů: „Druhý den mi opět volala asistence, že by chtěli přepravit naším speciálem ještě jednu zraněnou klientku pojištěnou u jiné pojišťovny. Odsouhlasila jsem to s tím, že nám na transport přispějí. Pak se ještě ozval jeden méně zraněný manažer z Brna a chtěl naším speciálem letět také. Když jsem zjistila, že se k našim zraněným ve speciálních lůžkách a zdravotnímu personálu už nikdo další nevejde, musela jsem ho bohužel odmítnout, ač bychom mu bývali rádi vyšli vstříc. Všichni ostatní přepravovaní pacienti dorazili v pořádku zpět, a tak velké drama mělo nakonec dobrý konec,“ dodává Slavíková.
I šéfka cestovního pojištění cestovala bez pojistky
Pokud právě neřeší takové urgentní případy, zabývá se Jana Slavíková dalšími okruhy své profese: „Do práce jezdím autem a už cestou začínám pracovat,“ říká, „přemýšlím nad věcmi, které je třeba udělat. Dneska jsem se například zabývala vyjádřením k zajištění naší asistenční služby. Pak jsem si vzpomněla, že si musím přečíst závěry včerejšího jednání ředitelů jednotlivých produktových úseků a marketingu, kde se vzájemně informujeme, co se připravuje. Další část cesty jsem promýšlela přípravu na pravidelnou schůzi, kde si říkáme, jaké produkty budeme vyvíjet, kolik nás to bude stát a kolik bychom naopak mohli získat.“
A to stále není vše, protože v tomto úseku se kromě cestovního pojištění také sjednávají životní a neživotní pojištění a také penzijní připojištění pro zaměstnance Allianz a tento ryze ženský kolektiv má na starosti také zaměstnanecké benefity pro další společnosti – zpracovává nabídky pro zaměstnavatele, kteří chtějí pojištěním odměnit své zaměstnance.
„Zabýváme se také aktivním vyhledáváním veřejných zakázek a nabídek, sledujeme vyhlášená výběrová řízení na pojištění a ve spolupráci s ostatními úseky odesíláme nabídky do těchto řízení. A můžeme se pochlubit vysokou úspěšností,“ dodává ředitelka Slavíková.
Vedle uvedeného zabírá ředitelce cestovního pojištění pracovní čas i vývoj nových produktů: „Nyní už tři měsíce stabilně pracujeme na jednom speciálním produktu, na jeho vývoji, na srovnání s trhem, na analýzách, na zadání pro IT, na pojistných podmínkách a na tom, jak se bude dělat likvidace. A teď jsem ve fázi, kdy s obchodníky jednám o tom, jak bude probíhat prodej. S marketingem zase řešíme, jaké budou promoakce, jaký bude leták, co na něm bude, komu ho dáme, koho pozvat na jaké akce,“ popisuje Slavíková. Meetingy s obchodníky mohou mít ale i docela sportovní charakter: „Včera jsme měli kupříkladu setkání s obchodními zástupci, kteří hrají golf, neboť nový produkt se ho týká. Ptali jsme se jich, zda rozumí pojistným podmínkám, zda produkt splňuje jejich požadavky a zda rizika, která novinka kryje, jsou právě ta, která golfisté opravdu potřebují.“
Cestovat do zahraničí bez pojištění považují odborníci za hazard. Přesto i Jana Slavíková, která je dnes ředitelkou cestovního pojištění, jezdila za hranice České republiky kdysi bez pojistky. „Ještě před tím než jsem nastoupila do pojišťovnictví, cestovala jsem v 90. letech běžně bez cestovního pojištění po Evropě. Byla jsem hodně mladá a na cestovní pojištění neexistovala téměř žádná reklama. Teď by se mi to už nestalo. Je to skoro to první, na co myslím, když se někam chystám. A ví to i celé mé okolí, protože moje první otázka vždy zní – A jsi na cesty pojištěný?“ říká Slavíková. Ze své zkušenosti totiž ví, že neexistuje typ klienta ani zahraniční cesty, které by nebylo možné pojistit a které by zároveň pojistit nebylo třeba.
Sdílejte článek, než ho smažem