Očima expertů: Zdanit nebe?

Člověk dneska může za pár korun obletět letadlem svět. Zvýšená frekvence letů si ale vybírá svou daň na životním prostředí. Neměly by se tyto „ekologické náklady“, které nese celá planeta přeúčtovat aspoň částečně těm, kteří je vytvářejí? Někteří ochránci životního prostředí by rádi přitvrdili a leteckou dopravu zatížili vyššími poplatky za znečišťování. Řada jich dokonce tvrdí, že jedinou cestou je zdražit létání koncovému článku celého řetězce – zákazníkům leteckých společností. Předseda Zelených Matěj Stropnický vzbudil před rokem v rozhovoru pro týdeník Echo rozruch vyjádřením, že „není normální, aby 80 procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou“. Spalování leteckého benzinu musí být podle něj mnohem víc zdaněno.

Letecké společnosti tvrdí, že už platí dost. „Za vyprodukované emise platíme již od roku 2013 v rámci eurounijního systému pro obchod s emisemi (kromě Unie je do něj zapojený také Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Na globálním poli jsou v plném proudu přípravy celosvětového systému obchodu s emisemi pod hlavičkou Mezinárodní organizace pro civilní letectví, který by měl platit po roce 2020,“ odpovídá na náš dotaz tisková mluvčí letecké společnosti Travel Service Vladimíra Dufková.

Jak se na tento problém dívají ekonomové, politici a zástupci akademické sféry? Souhlasí s ekologickou daní/ekologickým poplatkem v letectví, který v minulosti zavedlo například Německo?

Richard Brabec

ministr životního prostředí, ANO

Naštěstí žijeme v Evropě, kde víme, že letectví má se svým zhruba tříprocentním podílem na celkových evropských emisích skleníkových plynů, environmentální dopady a snažíme se je regulovat, většinou poplatky. Pokud se týká emisí oxidu uhličitého, od roku 2012 spadá letectví pod evropský systém obchodování s emisními povolenkami. Jeho pravidla ukládají aerolinkám povinnost každoročně monitorovat, ověřovat a následně vykazovat množství emisí oxidu uhličitého vyprodukované při letech v evropském hospodářském prostoru. Za každou tunu oxidu uhličitého pak musí aerolinky vyřadit jednu povolenku. V tomto je odpovědnost aerolinek již pět let nastavena.

Aleš Tůma

finanční analytik, Partners

Je to jen další výplod zelených mozků. Chápu, že tito duševní giganti vesměs nemají technické vzdělání; ostatně já taky ne, ale stačí umět používat Wikipedii, aby si člověk ověřil, že nejmodernější generace dopravních letadel má spotřebu na osobokilometr srovnatelnou s autem. Nemluvě o tom, že typické auto většinu života smrdí někde zaparkované, kdežto letadlo se dopravci snaží využít na maximum. Nepopírám, že klima se mění, ale myslím si, že jsou účinnější cesty, jak se na to lidstvo může připravit, než zrovna podobné selektivně zaměřené daně. Ale racionální technická a ekonomická debata nikoho nezajímá, radši budeme dotovat elektromobily, které nabijeme z uhlí. Namísto čisté a bezpečné jaderné energie, která kvůli pár hysterickým nýmandům také mizí v propadlišti dějin…

Naďa Johanisová

ekonomka a pedagožka

Se zdaněním létání souhlasím. Pokud vím, brání dosud mezinárodní dohody zdanění leteckého paliva. Měly by se přehodnotit, protože externality, způsobené stálým nárůstem letů, stoupají. Patří k nim nejen znevýhodnění lokálních ekonomik, které jsou sociálně a ekologicky příznivější, ale i vyčerpání ropy, klimatická změna, hluk, spotřeba materiálu na výrobu letadel a stavbu ranvejí. Příroda nám dává své statky („přírodní kapitál“) zadarmo a my jimi plýtváme. To je základní problém naší doby. Už nyní lze proto zavést zdanění cestujících (každá letecká společnost za každého pasažéra odlétajícího z dané země uhradí státu fixní sumu), jaké už řadu let existuje v Británii a v Německu. Problém je nebezpečí závodu ke dnu, kdy daň může vést ke snížení konkurenceschopnosti daného letiště/země. Tomu lze zamezit harmonizací daňové povinnosti pro Evropskou unii. Příjmy z letecké daně by se měly využít ke státní podpoře vlakové dopravy a cyklistiky a k posílení ekologické gramotnosti občanů.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Cyrrus

Zdanění létání není obhájitelné ani z hlediska morálního, a při zasazení do širšího kontextu ani z hlediska environmentálního. Jde v své podstatě o legalizované výpalné.

Když v Praze nastoupím do letadla do Londýna, koho poškozuji? Jedním letem nikoho. Ani když na té samé lince poletím do roka 365krát tam a zpět, nikoho nepoškozuji. Jediný člověk nikdy nemůže svým létáním životní prostředí poškodit ani v té nejmenší znatelné míře. Zdanění létání ve smyslu kompenzace negativní externality je tedy morálně neospravedlnitelné, chybí jak konkrétní původce škody, tak konkrétní poškozený (ovzduší v jeho celku nikdo nevlastní). Kompenzaci externalit lze účinně a bez pokřivování trhu provést pouze při jasně definovaném vlastnictví.

Co se týče hlediska environmentálního, od roku 1990 do současnosti vzrostl přepravní výkon osobní letecké dopravy v ČR o zhruba 400 procent, tedy pětinásobně. V dlouhodobé perspektivě je možné, že by se dramatický nárůst intenzity létání mohl projevit znatelným zhoršením životního prostředí. Hovoříme ale o desetiletích, možná dokonce o staletích. Při takovém časovém horizontu je efektivnější zdaněním létání zbytečně nepřispívat k omezení ekonomického růstu. Rychlejší růst znamená i rychlejší technologický rozvoj, a tedy i rychlejší přístup k environmentálně šetrnějšímu způsobu mezistátní a mezikontinentální přepravy. Zkrátka a dobře, zdanění létání je přesně ten druh regulace, která  v důsledku vlastně ještě zhoršuje to, co se snaží napravovat.

Matěj Stropnický

předseda Zelených

Letecká doprava produkuje mnohem víc skleníkových plynů než doprava pozemní. Je také zvýhodněna tím, že letecký benzin není zdaněný a mezinárodní letenky jsou osvobozené od DPH. Celý sektor mezinárodní letecké dopravy se navíc nepodařilo zařadit do oblastí, které spadají pod závazky Pařížské klimatické dohody. Zavedení poplatku z oxidu uhličitého v zájmu ochrany klimatu projednává v současnosti i celosvětová Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Poplatek či daň samozřejmě nejsou samospásné. Je potřeba podporovat ekologické vzdělávání a osvětu, modernizaci letadel, rozvoj rychlovlaků. Je také nutné zlepšit logistiku, aby nelétala poloprázdná letadla nebo se nelétalo o tisíce kilometrů dále jen kvůli tomu, že letenky s přestupy vyjdou levněji. Právě poplatek z každého letu může například zamezit tomu, aby bylo výhodnější letět od nás do Španělska s přestupem ve Finsku.

Petr Mach

předseda Svobodných

Jsem rozhodně pro zachování svobodného prostředí v letecké dopravě a proti jakémukoliv omezování. Politici v Evropské unii jen hledají, co by ještě zdanili. Pod praporem boje s globálním oteplováním chtějí dnes někteří z nich zdanit nebo zregulovat leteckou dopravu. Rozmach soukromých dopravců a obří pokles cen letenek udělal z odvětví pro nejbohatší běžnou službu pro každého studenta, a to je skvělé. Díky levným letům se lidem rozšiřují obzory a cestování se stalo rychlejším a pohodlnějším. Kdyby politici v Evropské unii chtěli opravdu omezit emise oxidu uhličitého, a ne pouze regulovat a danit, mají mnoho jiných možností. Třeba zrušit zákaz, podle kterého kamiony jezdící po Evropě přes hranice nesmí cestou přibírat další zboží. Kvůli této regulaci jede až čtvrtina kamionů brázdících evropské dálnice prázdná nebo poloprázdná, a to rozhodně ekologii dopravy neprospívá.

Ivan Bartoš

předseda Pirátů

Letecká doprava má znatelný dopad na životní prostředí. Tato skutečnost však není dostatečně reflektována ekonomickými nástroji ochrany životního prostředí. Bariérou je především současné daňové osvobození leteckého paliva.

Základ pro existenci libovolné ekologické daně vychází z principu „znečišťovatel platí", který je zakotven v mnoha aktech mezinárodního práva. Na základě toho znečišťovatel nese náklady na předcházení znečišťování, jeho kontrolu a opatření na jeho celkové snížení. V případě leteckého průmyslu je taková daň na místě. S její pomocí lze vyvinout i žádoucí tlak na kvalitativní znaky motorů i paliva samotného.

Řešit tuto daň na národní úrovni je ale podle mě nesmyslné a hlavně neúčinné. Cestující totiž jednoduše začnou využívat letiště v okolních zemích, což se děje i teď, jsou-li lety z dojezdových letišť výrazně levnější.

Existuje řada možností, například danit jen krátké lety do tisíce kilometrů. Takový krok ale předpokládá rozvinutou alternativní pozemní dopravu, například vysokorychlostní železnici. Ekosystém dopravy a modely lidského chování nelze řešit odděleně. Nelze jít proti lidské potřebě cestovat. Prostředky z ekologické daně by Piráti rádi viděli ve financování výzkumu a vývoje efektivních a energeticky úsporných technologií pro leteckou dopravu.

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem