Proč nechci byt na hypotéku

No, hlavně že ty jsi ji pochopil...

Článek je skutečným argumentačním nesmyslem. Autor, J. Pácal hodně plácal.

...a ještě ti doporučim koupit si malej byt protože teď větší nepotřebuješ...

Smazáno redakcí vzhledem k používání vulgárních výrazů.

A hele, další prodejce hypoték! To, že z hypoték žije celá "civilizovaná" Evropa potažmo Amerika naprosto neznamená, že je to správné! Jste pane zblblý buď propagandou bank anebo jejich penězi z provizí, které dostáváte. To, že si lidé musejí na bydlení půjčovat je zvrácenost zcela proti jakýmkoliv lidským právům a vy a vám podobní hnojníci jste se stali kolečkem ve lživé propagandě zadlužování - vy jste, pane, nelidský. Vy nejste člověk, vy jste půjčník a hrobař lidských práv. A podotýkám, že jako takový nemáte právo, aby s vámi bylo jako s člověkem nakládáno.

Panebože, kdo psal ten blábol (článek)?!! Jeden argument za druhým naprosto nesmyslně a zkresleně informuje, o celkových kalkulacích ani nemluvě! Spočítal jste si někdy jaká je např. ta daňová úspora u hypotéky již jen za 1mil. Kč? Která není podle Vás tak "významná"? Jedná se o snížení daňového základu o všechna navíc zaplacené procenta, což znamená reálnou úsporu za např. 15 let splácení min. 100-150 tis. Kč Cituji bod:"1. každý by měl žít o úroveň níž než-li je jeho aktuální příjem; neinvestovat do jedné věci veškeré úspory" - to je Vaše životní rada pro čtenáře? Dnes, kdy celá vyspělá západní Evropa žije jen tímto způsobem financování (v mírném fin. zkluzu)? Na každém domě vázne hypotéka nebo jiný druh úvěru. 90% lidí v naší republice s prům. příjmem by si nikdy tímto způsobem žádnou slušnou nemovitost nepořídila nebo v důchodu, pokud budou tvrdě spořit. Ale z důchodu si žádné výhody neodečtou.
Výpočet s kalkulací nákladů na úver nebo pronájem mě zvláště pobavil. 1. Není pravda, že je nutné mít životní poj. (cituji poradce ve dvou nejm. bankách, kde jsem si zjišťoval info). Pokud by byla vyžadována, stejně v budoucnu jde o zisk nikoliv ztrátu, kterou budu počítat do ročních nákladů! 2. "Výše nájemného je mnohdy nižší než platby spojené s koupí bytu na hypotéku" - Kde? Kdy? Program TOP HYPO za 4.6% s fin. dotací na starší nemov. 2% nám dělá úrokovou mírů 2.6% že!! (+popl. zavedení účtu a vstup. úhrada), ale pořád jde o nejlevnější možnost úvěrování nemovitosti! Umíte to to levněji??????????!!!!!!!!! "c) zpravidla kupují byt s určitým životním výhledem – rozšíření domácnosti o další členy. Zakoupí a hradí tak větší byt než který v daném čase potřebují, což nevede k optimalizaci bydlení" - to nemyslíte vážně! S výhledem rodiny (např. +1 člen) si tedy podle Vás budu nyní pořizovat byt např. 2+1 za 1mil. Kč (na 15 let), protože se mnou bude to dítě do svých 15 let spát v ložnici! To už je do nebe volající! Nevím co je Central Europe Holding, ale tam se prosím vás nechoďte nikdo radit!

To je prave ten paradox, bance se nikdo nerozpakuje zaplatit jakoukoliv vydriduskou castku, ale soukromnik je hned vydriduch, proc lidi vice veri anonymnim institucim, nezli konkretnimu cloveku. Pritom konkretni clovek vas nepodvede, ale anonymni velka organizace, viz ceska sporitelna ta si servitky nebere.

To je prave ten paradox, bance se nikdo nerozpakuje zaplatit jakoukoliv vydriduskou castku, ale soukromnik je hned vydriduch, proc lidi vice veri anonymnim institucim, nezli konkretnimu cloveku. Pritom konkretni clovek vas nepodvede, ale anonymni velka organizace, viz ceska sporitelna ta si servitky nebere.

Článek se mi líbil, protože naznačuje, že existuje i jiná cesta řešení bydlení než varianta upsání se bankovním fešákům na dvacet let. Mě však varianta bydlení v nájmu příliš nevyhovuje. V 27 letech jsem "koupil" družstevní byt s nulovou anuitou, stáří asi 25 let, velikost 2+1 v menším okresním městě. Cena bytu byla 500 000 Kč.(samozřejmě s Prahou nesrovnatelné). Byt není zatížen žádnými dluhy a je zažádáno o převod do os. vlastnictví. Pořízení bytu jsem financoval ze stavebního spoření. Hotově jsem měl asi 260 000 Kč, zbytek je úvěr u stavební spořitelny.7 let budu splácet 3028 Kč a zhruba v 35 letech, prodám byt v os. vlastnictví. Utržené peníze investuji do bytu většího (mám jedno dítě, batole, bude potřebovat svůj pokoj), zbytek peněz na třípokoják získám opět půjčkou u stavební spořitelny.Asi ve čtyřiceti budu mít třípokojový byt v os. vlastnictví a budu platit jen spotřebu energií. V případě nepříznivé finanční situace zůstanem bydlet v dvoupokojáku. Výhodu je, že u banky se upíši max. na dobu 5-7let a vždy po skončení úvěru si můžu rozmyslet jak dál. Další výhodou je možnost kdykoliv byt prodat. Nevýhodou této varianty je nutnost počátečního kapitálu, takže ve 20 letech je pořízení bytu touto variantou dost obtížné (já se na ty "kačky" taky dost nadřel).

Naprostý souhlas. Osobně bych předpokládal, že podobné analýzy si dělají specializované poradenské firmy, soustředící se na poradenství při zajištění hypoték. Aspoň doufám, když už jim platím 30 000 za poradenství u mé hypotéky... :-))

Nevěřím, ale proč to nezkusit? Pak už zbývá jen buď věřit tomu, co tvrdí "zadarmo" a nezávazně jednotliví finanční poradci (a každý tvrdí něco jiného), nebo pořádně provětrat portmonku a objednat si nezávislou analýzu, ovšem otázkou zůstává, zda by i v tomto případě člověk něco vysoudil, kdyby taková analýza nebyla důkladná a člověku unikla šance ušetřit třeba statisíce. Nebo se dát do mravenčí úmorné a velmi dlouhé práce se sběrem a vyhodnocením údajů a spoléhat se na to, že nic nezapomeneme, nepřehlédneme, vše si sami dobře spočítáme a vybereme tu nejlepší variantu ... Račte si vybrat, co je libo :)) Já to vidím tak, že chce-li někdo opravdu ušetřit při nákupu nemovitosti, měl by asi obětovat o řád nižší částku na nezávislou analýzu dle svých vlastních možností a požadavků. Obecná doporučení, byť i na specializovaných serverech, lze brát jen jako východisko či návod.

Prodejný bude vždycky, s vyjímkami úplného zničení samotného bytu nebo znehodnocení lokality, jinak vždy nějakou cenu mít bude. ////////// S tím odprodejem bych to neviděl tak žhavě - kdo si koupí činžák s regulovaným nájemným ? Leda za babku. Naopak deregulace znamená i pro města vyšší a trvalé příjmy z nájmů. Není jiné cesty než rychlé a úplné deregulace.

Děláte si legraci? Za takovéhle analýzy se platí tisíce až desetitisíce korun. Vážně věříte, že vám to někdo udělá zadarmo?

Je tu někdo tak fundovaný a šikovný, že by provedl pár výpočtů ? Dokáže někdo finančně i podle jiných kritérií srovnat nájemní bydlení x klasickou anuitní hypotéku x bydlení s pomocí stavebního spoření (s akceptací nových podmínek!) x kombinaci anuitní hypotéky se stavebním spořením x neanuitní hypotéku kombinovanou s kapitálovým životním pojištěním x skupinový nákup nemovitosti ? Nejde jen o výdaje, ale i o hodnoty (vl. bydlení) a zabezpečení splátek (např. při trvalé invaliditě). Předem díky.

CS nekoho (tebe) podvedla? A jak?

Ze to potom muzes prevest na financni hotovost je sice pravda, ale otazkou zustava jestli bude za 20let byt stary 20 30let vubec prodejny a pokud ano, tak za kolik. A jinak k te deregulaci: Treba to nakonec dopadne tak, ze vlastne nebude co deregulovat. Mesta, mestske casti a obce postupne vsechno rozprodaji soucasnym najemnikum a tim to bude vyresene. :-)

Neexistuje jediná pravda o výhodnosti či nevýhodnosti hypoték versus nájemní bydlení. Je to vysoce individuální záležitost, kterou si sám musí každý pečlivě zvážit. Je fakt, že autor úvodního článku překvapivě zapoměl na to, že vlastní bydlení znamená po splacení MAJETEK (tudíž si vytvoříte / "naspoříte" velkou finanční rezervu - v případě potřeby ji můžete převést na finanční hotovost a přejít na nájemní bydlení), kdežto u nájemního bydlení nikoliv, platíte pouze za službu "Střecha nad hlavou". Z tohoto pohledu lze paradoxně chápat hypotéku jako spoření a nájemní bydlení jako útratu. Bylo by zajímavé do původního výpočtu zahrnout i tuto hodnotu, nebo provést reverzní výpočet, jak nízké musí být nájemné, aby vůbec bylo možno toto srovnání. Anebo jinak - kolik musí člověk v nájemním bydlení spořit bokem, aby měl po 15 nebo 20 letech našetřenou stejnou hodnotu jakou má člověk uloženou ve vlastní nemovitosti. Pak by se ovšem nájemní bydlení zřejmě ukázalo jako velmi nevýhodné.
A ještě jedna poznámka - někde v diskuzi se probíralo i regulované nájemné, nesmyslný přežitek z totality, který silně zvýhodňuje jednu část obyvatel na úkor druhé. Je až s podivem, že politici toto už dávno nevyřešili, protože výmluvy na sociální smír jsou liché - podíl obyvatel bydlících v regulovaných nájmech určitě nepřevyšuje zbytek ostatních forem bydlení. Je to paradox, jehož existence je dost nepochopitelná a vysvětlitelná jedině slabostí politiků vůči lobbystickým tlakům zájmových skupin, které z této situace těží. A přitom možná existuje relativně jednoduché řešení, které by mohlo dost rychle situaci definitivně vyřešit bez obav z katastrofických scénářů z nepřiměřených nájmů. Základem je tržní nájem, který určuje poptávka a nabídka. Stát by dal lhůtu např. 500 dní, během níž by se mohli nájemci a nájemníci "spárovat" podle svých požadavků. Jakýchkoliv - deregulace by byla absolutní. Podmínkou by byl právní závazek maximálního nového nájemného na dobu min 5 let (s akceptací inflace) společně s informacemi o bytu, který by nájemce musel také zveřejnit v centrální databázi nájemního bydlení. 500 dní je dost dlouhá doba na to, aby si ti, kteří na to nebudou mít (důchodce žijící v 4+1 v centru Prahy za pár tisíc), našli v databázi jiné bydlení, resp. ještě na tom možná vydělali - zůstalo by jim právo na odstupné ("dražba" mezi několika zájemci o uvolňovaný byt). Podstatou této myšlenky je lhůta a povinnost veřejné závazné nabídky v jednom informačním centru. Nájemce, který by ceny přestřelil, nové nájemníky prostě nezíská. Nájemce, který by podmínky nedodržel (nezveřejnil nabídku, překročil cenu), by byl citelně sankcionován. Postupná deregulace je také záludná v tom, že určuje zákonný strop nájmů, kterého pokaždé VŠICHNI nájemci využijí, takže trh s byty se téměř neotevře a teoreticky se nájmy mohou dostat i výše, než při jednorázovém uvolnění (ale s časovou rezervou pro nájemníky). Možná je to úplně zcestný nápad, ale to už svými reakcemi posoudíte Vy.

Děkuji za intelitentní příspěvek. Máte pravdu, KŽP je velmi nevýhodná investice, v pojišťovacích produktech se moc nevyznám, ale tuším, že i penzijní připojištění kryje za určitých podmínek riziko smrti. Musela bych se podívat doma do materiálů. Co ale vím, že ta jistota v případě, když se stane v rodině to nejhorší, že nepříjdeme o střechu nad hlavou, vzhledem k ceně pořizované nemovitosti není tak vysoká. A k cenám při vstupu do EU: Nemám na mysli to, že skokově ze dne na den se zvednou ceny při samotném přistoupení. Ale určitě jste zaregistroval snahu centrálních orgánů srovnat ceny aut, protože bylo možné na trhu v jiném státě společenství koupit to samé auto levněji, a dá se očekávat, že tento socialistický způsob hospodaření se ještě rozroste až dokud bude samotná ekonomika schopna toto snášet. Dále nám může historický vývoj ukázat dvě cesty: diktaturu v zájmu toho, co je pro každého občana to nejlepší (určitě pamatujete), a nebo opět revoluci a snahu o návrat k normální společnosti. S ohledem na historii jsem k samotné EU velmi skeptická, o to důležitější je pro nás zabezpečit se v hodnotách, jejichž cena poroste s inflací. Protože neumím odhadnout, jak dlouho bude tento proces trvat, uvádím další myšlenku k zamyšlení. Naše země sousedí s relativně bohatými státy, a dá se očekávat, že životní úroveň naše poroste a bude se jim blížit. Vím, že je nedoženeme, ale i tak to bude znamenat snahu o vyrovnávání mezd (mluvíme v horizontu desetiletí). Když dnešní aktivní třicátníci ze svých úspor spoří na důchod, spoří z možností svých stávajících příjmů. Ale v době jejich důchodů bude v součtu těch nyní pracně ušmudlaných 1500 korunek na životce měsíčně již pouhým drobným příspěvkem k živoření. I kdyby nebylo našeho vstupu do EU, stejně zapracuje efekt inflace, jako ve všech (relativně) zdravých ekonomikách. Právě proto mi připadá jako největší harazd neinvestovat aspoň do vlastního bydlení na přijatelné úrovni. Vždyť logicky: půjčka, kterou jste si vzal před 5 lety a byla významným břemenem v rodiném rozpočtu, v případě, že se vaše situace nezměnila (manželka na mateřské a pod.), je při současném příjmu zvládnutený kamínek. Zkusím se sem příští týden podívat, jestli najdu nějakou připomínku od Vás. Děkuji

Sice jsem odpovídala o něco níže na komentáře souhrně, ale opravdu mi to nedá, abych neodpověděla Vám osobně. Neprodávám hypotéky. Opravdu výše splátky je 25% našich současných příjmů, zvládneme i dospořit na stavební spoření. Otázku našeho zajištění do budoucna jsme svěřili výbornému finančnímu poradci, kterého si platíme (ta částka kupodivu není vůbec vysoká), aby nám na trhu našel ty nejlepší produkty jednak pojišťovací, jednak investiční. Víte, a to všechno zaplatíme s manželem tak, že on jako vyučený elektrikář si po nocích dodělal maturitu, pak vysokou školu, přitom drtil angličtinu, a mimo jiné je velmi kvalitním šéfem a pro svojí firmu velmi užitečným, takže si ho chtějí udržet - takového pracovníka těžko na trhu opět objeví. Vím, že se dá odvolávat se na štěstí, ale my je neměli, my pouze makali a makáme. A stále je naším koníčkem studium, jazyky, a to nám umožňuje třeba i to, že když vy mě posíláte k plotně, tak pořizovací cena té, kterou já mám doma, se patrně vyrovná ceně celé vaší kuchyně. A kupodivu, hypotéka je skvělý produkt i pro mého příbuzného, protože on, ač s příjmem okolo 20 tis. hrubého, si díky ní (mimo Prahu) pořídil vlastní bydlení. A už nemá na to, aby si platil poradce, pojištění, dále spořil. Jenže má nás, rodinu, my jsme jeho zajištění, a když bude v nouzi, tak mu samozřejmě pomůžeme! Zkrátka: když se chce, cesta se k vlastnímu bydlení najde. Jenže - ono to není tak jednoduché a bolí to. Zajímalo by mě, jak vám poděkují za 20 let ti, kteří, až budou v důchodu, nebudou již na zaplacení tržního nájmu mít, od státu nedostanou nic (vždyť už v jejich produktivním věku je stát upozorňoval, že systém je v kolapsu, a že se každý musí postarat sám), a tak zůstanou v nejlepším případě na krku svým dětem.

tak jsem se po dlouhé době dostalal k těmto příspěvkům. Děkuji za velmi vtipné reakce, hlavně od těch, kteří se nedokáží podepsat. Hypotéky neprodávám, ale již několik let s ohledem na řešení aktuální životní situace se o celou problematiku okolo bydlení intenzivně zajímám. Zmiňovat se zde, že v našem případě je splátka hypotéky opravdu nezatíží náš rozpočet tak, že si můžeme dovolit dále spořit na stavebním spoření a v případě prudkého nárůstů úroků tak mít v rezervě další zdroj financování, asi nemá moc smysl. Také nepředpokládám, že by do hypotéky šli lidé s minimálními příjmy, hlavně v Praze, kde se cena za pořízení vlastního bydlení tyčí vysoko nad zbytkem republiky. Z vlastní zkušenosti ale vím, že produkt hypotéčního úvěru si berou i mladí lidé v nízkopříjmových částech republiky, protože je to pro ně kolikrát jediný způsob, jak bydlet ve vlastním za přiměřených podmínek. Zde často vypomáhá s ručením zbytek rodiny, který zastaví ostatní nemovitý majetek, aby podmínky pro získání hypotéčního úvěru byly co nejlepší. Ohl. cen po vstupu do EU. Pouze najivní absolutně nepřemýšlící člověk si může myslet, že inflace po vstupu nevzroste. Nemluvím o skokovém zvýšení druhý den po vstupu, mluvím o postupném vyrovnávání platů a cen, které bude trvat i několik desetiletí. Zde je ta propast pro lidi nyní v aktivním věku. Jsou nuceni spořit si na důchod ze současných příjmů, ale za 20 let v důchodu již budou platit úplně jiné ceny. Myslím, že tato úvaha zazněla již v této diskusi několikrát,a k jejímu potvrzení stačí pouhý pohled do minulosti a třeba i povzdech, že když mi bylo ..náct, tak ledňáček stál korunu. Rizika při rozhodování se o zadlužení na 20,25 let se dají zmírnit i tak primitivně, jako pohledem do územního plánu (chystá-li se okolo kupovaného domu vést dálnice, pravděpodobně již o ní bude rozhodnuto, i když stavět se bude za několik let). V případě výpadku příjmu a vyčerpání rezerv (on jde někdo do hypotéky s nekrytými zády??) banka a priori netouží po nemovisti, kterou má v zástavě, ale po svých penězích, proto se snaží s klientem v nesnázích dohodnout a najít nějaké jiné východisko. Samozřejmě klient za tuto variantu zaplatí o něco víc, než kdyby splácel řádně, ale ta možnost zde vždy je. Protože potřeby rodiny se v průběhu let mění, je i na dobrém finančním poradci, aby aktuálně našel na trhu produkt, který zajistí jeho klienta v případě dalších rizik (úmrtí živitele rodiny, invalidita, dlouhodobá nemoc). Kapitálová životní pojistka je asi z těch produktů ten nejhorší, netvrdím opak. Pro ty, kteří mě budou opět považovat za markeťáka nějaké hypotéční banky, uvádím na pravou míru, že v tomto oboru jsem nevystudovala, nepracovala, a nepracuji. Vlastně - mám vystudovanou stavařinu, tak za to byste mi mohli strhnout body:-) Ale VŠ již z jiného oboru. Díky za reakce rp