Martin Zach: Po úrazu jsem zůstal půl roku úplně bez peněz

Z mého pohledu vás omlouvá jen to, že jste žena. Každý správný kluk má v mládí rád dobrodružství a jednomu z tisíce se ruleta života postaví zády. Bázliví peciválové jsou většinou k ničemu. Neseženou pořádnou partnerku, jejich práce taky za moc nestojí. Já se v mládí nablbnul, naštěstí se mi nic nestalo. Teď mám dva malé kluky (+ jednu holku) a doufám, že jim bude jednou štěstí také přát. Rozhodně bych s nich ale nechtěl mít blbečky kteří neumí skočit do vody, vylézt na skálu nebo svézt holku na motorce. Martin Zach byl odvážný frajer s pevnou vůlí a kdyby neměl smůlu, určitě by se v životě prosadil. Pevnou vůli má i teď a věřím, že ještě něco dokáže.

Problém je v tom, že pána tohle neštěstí "nepotkalo", ale nesmyslně si koledoval a dělal jen a jen o své vůli psí kusy, až se ucho utrhlo... Je mi jej líto, vypadá jako sympaťák, ale mnohem více soucítím s těmi, kteří přišli o zdraví bez vlastního přičinění. Za blbost se holt platí a někdy je to cena opravdu vysoká.

Bohužel musím souhlasit s příspěvkem Petra, také znám pár ex-adrenalinových závisláků - nyní důchodců - a příliš se nepoučili, protože je stát za jejich vlastní nezodpovědnost ještě odměňuje. Sice se už svým tělesným postižením většinou dostatečně potrestali sami, ale jsem pro nižší výměru důchodu při úrazu způsobeném provozováním adrenalinových sportů (mezi něž patří i jízda na motorkách typu třista z místa apod.). Prostě se mi moc nelíbí, že následky jejich nezodpovědných činů za ně pak nesou všichni, jež se o ně musí starat - hlavně rodina, pak ale také vlastně všichni češi, kteří se jim prostřednictvím daní skládají na důchody (9000/měsíc je bohužel pořád poměrně běžná výplata v profesích s minimální kvalifikací, i v 3směnných provozech apod.), a zbývá samozřejmě osobní sluha (další státní zaměstnanec) - tzv. asistent - bez kterého se s prominutím ani nevysere. Chudáček. Asi budu mnohým znít cynicky, ale kdyby se podobní jedinci v těchto případech závažných úrazů s doživotními následky vyžadujícímu neustálou pomoc nevrátili mezi živé, udělali by lépe. Ale každý musíme žít s následky svých špatných rozhodnutí, jen bychom se měli snažit minimalizovat negativní dopady na okolí. Jinými slovy ten člověk téměř zaplatil za svou nezodpovědnost a touhu po zážitku na hranici lidských možností cenu nejvyšší, ale stěžuje si na pomalost byrokratických procedur než dostal důchod. Měl by "skákat" nadšením, že žije v době, kdy invalidé nejsou nuceni živořit v ústavech, nebo nejsou podrobeni "konečnému řešení", které relativně nedávno zkoušel jeden strašně morální a pracovitý pán, Adolf H. tuším že se jmenoval.

Zkušenosti s penězi po úraze mám absolutně stejné! Půl roku bez peněz, dámy ze správy sociálního zabezpečení mi poradili, abych si to vyběhala sama.. Problém byl v tom, že jsem málem přišla o nohu a tedy běhat jsem nemohla.. Aby se ale aspoň trochu uživila-na černo jsem chodila pracovat do herny v Praza na Karlově náměstí..o berlých, v noci, protože jsem se bála kontrol, které by mohly přijít přes den. Marťas, jsi frajer..moc ti držím pěsti, aby ti to všechno vyšlo!

Já mnohem raději přispěji tomuto člověku než neschopnému zdravému. Když jsem tenhle článek četl, říkal jsem si: "Nestěžuje si a takové neštěstí ho potkalo." Vzpomněl jsem si přitom na zdejší ubožáky a ubrečence, co nedosáhnou ani na průměrný plat, co by v jeho situaci dělali. Oni se a ale nechytili za nos a vybrekávají i pod tímto článkem.

Příspěvek na péči - "Já dostávám nejvyšší možný – stejně jako většina kvadruplegiků." - NAPROSTÁ většina kvadru má III.-8000 Kč, a radši jsou potichu aby nespadli do II. Závodit na kole, lyžovat, JEZDIT sám autem a brát VI., a stěžovat si jaká jsem chudinka, na to už musí bejt nátura. Stejnou VI. maj lidi, co se sami nenajedí nenapijou... P.S. Všichni bysme chtěli víc..

Člověče co ty máš v hlavě? Přečetl jsi to co jsi napsal? Jsem zvědavý na to, až se stane něco tobě, či tvému dítěti. 21 tisíc korun je sice dost, ale víš co všechno se z MUSÍ zaplatit? Asistent, z 50% je vybavení bytu na míru, nebo jinak upravené, automobil, rehabilitace, léky. Jelikož většina invalidů potřebuje asistenta na celý den, částky se potom vyšplhají na, pro tebe, neuvěřitelnou uroven!

Alternativou samostatného života + asistence by byl život v komunitě (viz rozličné utopické romány typu Walden Two, Ostrov etc.), ve které se najde práce i pro postižené a staré a pořád je někdo poblíž, kdo pomůže s tím, co je potřeba - aniž by to každého zásadně omezovalo v jeho vlastní práci.

Srovnani prijmu postizenych vs. ostatni zamestnanci kulha. Clovek bez handicapu si muze mnohem snaze najit jinou praci, jine misto. Zalezi jen na jeho rozhodnuti. Neni to, samozrejme, vubec jednoduche, otazka dopravy, bydleni, pracovnich prilezitosti, ztrata rodinnych vazeb pri prestehovani. Vsechny tyto limity resi vsak postizeny take, NAVIC! vsak ten vozik nebo jiny handicap. Tech tis. prispevku na peci /neverim, vim jiste! ze vetsina paraplegiku v teto skupine neni, dostavaji max. 8 tis. - kompletne se spotrebuje na uhradu asistence, vzdyt je nutna i pro WC nebo takova hloupost, jako otevrit domovni dvere kdyz vyjizdi vozik...

Souhlasím, ale prakticky by se tím neúměrně zvýšila byrokracie a tím moc úředníků a doktorů, kteří by vyplnovali zprávy. Nechtěl bych být v jeho kůži (brácha měl revma), je dobře, že může vést plnohodnotný život - na druhou stranu je zde komerční pojištění (zvlášť když provozuji adrenalinový sport, který neumím), a povinnost! myslet na zadní kolečka. Jen mě tento článek utvrdil v tom, že sociální systém je přebujelý a odnaučuje lidi myslet.

21 tisic mesicne jsou pekne penize, znam dost lidi co takovy prijem za kazdodenni praci prijem nemaji. 60 procent zamestnancu nedosahne na prumer a za sveho skrovneho prijmu se skladaji na postizene, kteri si sve zraneni privodili laskou k adrenalinu vyplavovanemu pri provozovani adrenalinovych sportu, jako p. Zach, ktery skakal na lyzich do rybnika z jakesi U-rampy. Melo by se prihlizet k tomu, jakym zpusobem postizeny ke svemu zraneni prisel, penize vyplacene takto poztizenym by se mely prerozdelit ve prospech tech, kteri se zranili jinak, nez pri naprosto zbytecnem riskovani, ktere je nejakym zpusobem vzrusuje a bavi. Takovi by meli dostavat mene.