Mobbing: šikana na pracovišti, která se v Česku rozmáhá

dobré, dobré a těžko odhaluje. navíc v mnoha případech zejména starší ani neví, že existuje, protože jsou zvyklí na poněkud odlišné podmínky

Hanka: tak to je husté Bohužel vinny jsou částečně i ty ženské - že se nedokázaly ozvat. Aspoň ty, co už daly výpověď mohly upozornit vedení, co se tam děje. Já jsem zažil něco podobného (no oproti příspěvku v hooodně zředěné formě) v předminulém zaměstnání. Řekl jsem to svému šéfovi, ten mě "uzemnil" ve smyslu, co si to vůbec dovoluju. Pochopil jsem, že tady není pro mě budoucnost a šel jsem jinam (nakonec jsem mu vděčný, díky jemu mám teď práci o které by se mi ještě nedávno ani nesnilo)

Jen bych upřesnil, že "okamžitá výpověď" neexistuje. Zaměstnanec buď dostal výpověď, nebo s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr.

Já jsem se s šikanou na pracovišti bohudík nepotkal

Taky jsem se setkala s mobbingem, za nás se tomu říkalo buzerace. Nastoupil mladý sebevědomý šéf, měl obrovskou podporu vedení. Na chlapy si nedovolil, ti mu okamžitě dali najevo, ať si na ně nevyskakuje, že mají svou práci a že ji dělají i řídí si ji samostatně. Tak si svou nadřazenost vybíjel na ženských v kanceláři. Když se chlapi v práci celé půldne bavili o fotbale, nic se nedělo. On si byl dobře vědom toho, že chlapi dělají v případě potřeby i o víkendech (pracujeme na opravách strojních zařízení a ta bývají u našich zákazníků o víkendech obvykle mimo provoz. Právě tehdy se pak provádí náročnější údržba). Když jsme my prohodily jedinou větu mezi sebou, i když pracovní, taky se musíte zeptat kolegyně a komunikovat ne o blbinách, ale o práci, to bylo zle. Jenže někdy potřebujete poradit, zeptat se. Tenhle borec např. kolegyni ukazoval, jak se má vyhazovat papír do koše, jak si má rovnat tužky na stole, nic mu nebylo dobré. Kontroloval naprosté hovadiny, ale podstatné věci mu unikaly. Např. jsme dostaly rozpis na mytí nádobí a on chodil kontrolovat, jestli jsou dobře umyté skleničky, jestli na nich nejsou šmouhy. Protože se občas ztrácely důležité dokumenty, někdo si půjčil a zapomněl vrátit, tak místo aby se ve firmě zavedl elementární pořádek a dokumenty se vracely do jednoho šanonu, musela kolegyně pro všechny kopírovat kompletní zákaznické šanony a udržovat je v šesti paralelních a neustále aktuálních verzích. Spousta zbytečně práce navíc. To trvalo asi rok a půl. Podřízené zaměstnance to naprosto demotivovalo, takže to skončilo tak, že každý udělal jen to nejnutnější, co udělat musel. Jako pobočka jsme neměli požadované výsledky, lidi dlabali na práci kudy chodili. Brali to tak, že ať udělají co udělají, stejně to bude špatně. Skončilo to tím, že polovina pracovníků pobočky dala výpověď (bylo nás v té době ve firmě 12) a firma začala mít hodně vážné potíže se zajištěním dodávek pro zákazníky. Konalo se tedy sezení pobočky (toho se vždycky účastnili jen chlapi, my ženské jsme už dávno přestaly brát firmu za svou, protože se k nám chovala jako k cizím, ne jako k zaměstnancům. Takže když se řeklo, že se sejdou zaměstnanci, znamenalo to vždycky, že jen chlapi), kde chlapi natvrdo řekli, že výpovědi padly výhradně kvůli povýšeneckému chování našeho šéfa. Ten byl s okamžitou platností sesazen a já poprvé v životě v životě viděla, jak se dá zlikvidovat zaměstnanec. Bývalý šéf byl pověřen prací řadového pracovníka. Občas potřeboval při práci poradit. Chlapi na něj nikdy neměli čas, aby mu pomohli nebo vysvětlili a jeho bývalou nadřazenost mu dali sežrat i s chlupama. Po roce totální ignorace ze strany bývalých podřízených dal výpověď. No, a u nás se poté situace normalizovala dva roky a ještě dneska se necítím být nijak loajálním pracovníkem firmy, i když vedení si nakonec chybu uvědomilo a přestalo buzerovat ženské a konečně je začalo považovat za plnoprávné pracovníky firmy.

Víte, není to jenom tak černobílé. Je mi 30 a pracuju ve smíšeném kolektivu, asi polovina mladých lidí v mém věku, druhá polovina jsou čtyřicátníci až padesátníci. Při srovnání jsou znalosti a výkonnost většiny mladších podstatně vyšších, než u starších. Samozřejmě jsou výjimky na obou stranách, ale přece jenom tohle pravidlo u nás je. Starší běží v zaběhlých postupech, které byly zastaralé už před deseti lety a nemají ochotu, snahu nebo schopnost se naučit něco nového. Někteří starší jsou u mě v kanceláři každý den s něčím, co chtějí vysvětlit, že to údajně nechápou, přitom jsem jim to za poslední dva měsíce vysvětloval už několikrát i s příklady a odkazy na konkrétní zákony. Ale někteří pracovníci si prostě zvykli, že je jednodušší než něco studovat, hledat a učit se, doběhnout prostě ke mě, ať to udělám za ně. A když si jenom tak ze srandy testnu nenápadným dotazem po týdnu, jestli si něco z toho, co jsme posledně řešili, ještě pamatují, tak se mi někdy stane, že na mě zírají, jako bych spadnul z višně, že už je to dávno a až to budou potřebovat, tak se přijdou zase zeptat. Jsou u nás lidi, kteří bez dohledu a vedení za ručičku neudělají skoro nic a lidi, kteří dělají za víc, než jenom za sebe.

Je pravda, že noví zaměstnanci mají často vyšší plat, než ti staří. Zaměstnavatelné často hřeší na to, že ti staří už zůstanou (kam by taky šli), ale zároveň potřebují získat nové a to bez řádné nabídky nejde. Jedinou obranou je protiútok - nejsem-li spokojen, jít jinam. Já jsem to takto udělal a jsem spokojen. Tohle nijak nesouvisí s tím, kdo je u moci, tohle je soukromá záležitost firem. Ano, mladí a agresivní se dostanou výš, jenže přiznejme si to, kdo dokáže lépe prodat? Koho vidíte na různých předváděcích akcích? Mladí se dokáží lépe přizpůsobit, rychleji zapracovat, podřídit se stylu práce v dané firmě a za to chtějí logicky vyšší plat.

Nové formy mobingu se začaly objevovat ihned po revoluci, kdy zcela bezostyšně dostala ekonomika zelenou před právem. Současná pravicová politika prováděná v této republice jen dovoluje tento zločin(nelze díky rozsahu říkat nešvar) ještě více zakořenit. Například dnes již není takový problém nerovnoprávnost na pracovišti žen a mužů jako spíše mladých a starších. To co dostane student po nástupu do zaměstnání nebo po krátké praxi, zkušení zaměnstnanci nedostanou ani polovic. Toto do mobingu také patří. Zkrátka arogance a hulvátství za účelem zisku dostává zelenou. zejména u zahraničních společností, které by si ve svých domovských státech nedovolili ani zbla toho co si v rámci zlatokopecké horečky u nás, kterou jim zde naše vlády nabídly jako na talíři.