Server www.ministerstvofinanci.cz a jiné „ministerské“ weby zase propagují Centrální registr dlužníků (CERD). Tady však vlastník sází na jinou strategii. Web funguje jako rozcestník na různé agendy ministerstev, mezi nimi jsou však zařazené odkazy na činnosti CERD. Na stejné úrovni, takže snadno vznikne dojem, že je tento registr stejně důvěryhodný jako státní správa, nebo s ní má dokonce něco společného.
Weby ministerstev? Adresy pro milovníky rébusů
Ministerstvo financí se od stránek distancovalo už v roce 2006, zdá se však, že to bylo málo platné. Uvidíme, zda se něco stane letos. V lednu se totiž objevila zpráva, že vyhledavač Google vypisuje při zadání slovního spojení „ministerstvo spravedlnosti“ na prvním místě před oficiálními weby stránku www.ministerstvo-spravedlnosti.cz, tedy „klamavý web“. Je totiž i díky své formě pro Google atraktivnější než oficiální web justice.cz – přiznejme, že tato doména zrovna ministerstvo nepřipomíná. A weby ostatních ministerstev nemají o nic průhlednější strukturu – mfcr.cz, mvcr.cz, army.cz a podobně.
Správce národní domény, tedy sdružení CZ.NIC, nezajímá, zda si někdo registruje doménové jméno „právem“. Stačí být první. Jak podotýká Ondřej Jakob, mluvčí ministerstva financí, některé země mají proti zneužívání domén vybudovaný lepší obranný systém.
Co je Centrální registr dlužníků?
Web „ministerstvofinanci.cz“ a „ministerstvodopravy.cz“ dnes vlastní podle informací českého správce domén CZ.NIC firma Corp Investments Inc., administrátorem je John Gates. Domény „ministerstvo-dopravy.cz“ a „ministerstvo-vnitra.cz“ patří CERD LLC. Doména „financni-urady.cz“ pak patří zmíněnému CorpInvestu. Tyto kvaziministerské webové stránky propagují Centrální registr dlužníků (CERD) a jeho web www.cerd.cz.
Na něm se dočteme, že CERD je největší bankovní a nebankovní registr na světě. Nabízí přístup do registru, ale také potvrzení o bezdlužnosti, černou listinu i různé rejstříky.
Zajímalo nás, na čem se tvrzení, že je CERD největší registr nebankovních a bankovních registr na světě, zakládá, kolik informací a o kolika firmách v něm najdeme a jaký je počet jeho klientů. Ptali jsme se na vlastnickou strukturu firem CorpInvest, CERD, CERD LLC, případně dalších firem a na konečného majitele registru. Mluvčí CERD Markéta Novotná nám odmítla odpovědět, pokud nebude mít šanci odpovědi v článku autorizovat – to jsme přislíbili, do uzávěrky článku jsme se jich přesto nedočkali. Museli jsme se spokojit jen s několika obecnými informacemi.
Co říkají CERD „necentrální“ registry?
Zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších vybraných služeb (SOLUS) se k aktivitám CERD nechce vyjadřovat. Firmy CCB (Czech Credit Bureau) a LLCB, které provozují Bankovní registr klientských informací (BRKI), respektive Nebankovní úvěrový registr (NRKI), se od aktivit CERD distancují.
Patrně i proto, že na titulní straně webu CERD najdete copyright a vedle něj – loga NRKI a BRKI. Podle šéfů BRKI a NRKI Zuzany Pečené a Jiřího Rajla však tyto registry s Centrálním registrem dlužníků nikdy nespolupracovaly, stejně jako banky, leasingové společnosti a jiné finanční instituce, které jsou členy BRKI a NRKI. A neposkytují CERD ani data o klientech. Odkud CERD získává informace, jsme se tedy rovněž nedozvěděli. Z webu CERD však plyne, že do něj může prakticky kdokoli napsat prakticky cokoli o komkoli – možná byste v něm našli i sebe.
Spor o ochranné známky
Podobně jako při registraci webových domén si CERD LLC pospíšila, předběhla konkurenty a zkratky BRKI a NRKI si zaregistrovala jako ochranné známky. „V dubnu 2010 ale vydal Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) konečná rozhodnutí, jimiž potvrdil rozhodnutí z 10. února 2009 o neplatnosti této registrace. CERD je používá neoprávněně. Nyní projednává ÚPV naše přihlášky ochranných známek,“ uvádějí k tomu dnes Pečená a Rajl.
Nejde ze strany CERD o klamavou reklamu? To byla jedna z mála věcí, k nimž se jeho mluvčí Novotná vyjádřila. Uvádí, že „BRKI a NRKI nemohou být předmětem klamavé reklamy a mediální a komerční význam u nich nehraje žádný význam, krom letitého tichého sporu s kartelovým uskupením CRIF, které by se mělo držet svých názvů CREDIT BUREAU“. Jak napsala dále, ve skutečnosti se prý naopak provozovatelé zmíněných registrů snaží „zviditelňovat na CERD“, to oni „nevlastní žádný registr“ a jejich projekt je jen „stamilionovou řekou, která teče do soukromé CCB a dále CRIF“. Podle ní nebyl také CERD na rozdíl od konkurenčních registrů vyšetřován a pokutován za špatné nakládání s osobními údaji, z čehož vyplývá i solidnost tohoto systému a jeho zabezpečení.
CCB a LLCB, ale uvádějí, že žádnou pokutu v souvislosti se zpracováním osobních dat v registrech, které vlastní, nikdy nedostali. A Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) několikrát konstatoval, že je u nich vše v souladu s platnými zákony.
Se seychelským výpisem v české bance
Úřad pro ochranu osobních údajů logicky zajímá i CERD. „Je ale registrován na Seychelách a tam naše kompetence neplatí,“ říká jeho mluvčí Hana Štěpánková. CERD podle ní sdružuje věřitele a působí jako registr negativních informací. Jako centrální registr dlužníků je tak v podstatě nefunkční. Data do CERD jdou na základě předběžného souhlasu. Dlužník o tom nemusí vědět a může být v registru neprávem. Podle Štěpánkové si je tedy třeba důvěryhodnost dat z CERD ověřovat.
Jisté je ovšem to, že pokud půjdete s výpisem od CERD žádat o půjčku do banky, řeknou vám, že pro ně nemá žádnou hodnotu. Nevypovídá totiž nic o tom, u které banky jste si půjčili dřív.
Boj proti klamavým doménám je jako boj s větrnými mlýny
Boj proti registraci doménového jména, jejímž cílem je získat majetkový prospěch na úkor cizí osoby (cybersquatting), je nákladný. Soudní znalec a odborník na IT problematiku Vladimír Smejkal deset let upozorňuje na špatnou legislativu, která se týká podobných případů. Podle něj je nicméně i dnes možné řešit problémy s ministerskými doménami u soudů.
„Když si někdo registruje doménové jméno, poučí ho profesní organizace CZ.NIC o tom, že je musí používat v souladu s právními předpisy, a ne v rozporu s právy třetích osob,“ uvádí právník Pavel Mejšner z advokátní kanceláře Buřič, Sadílek a partneři. Jedním ze znaků, jímž lze dovodit registraci domény ve zlé víře a který bývá při sporu brán jako jeden z důvodů pro převod domény oprávněnému subjektu, může být podle Mejšnera nabídka odkoupení doménového jména, učiněná oprávněnému subjektu.
Postižený se může zaměřit na ochranu názvu právnické osoby nebo na předpisy proti nekalé soutěži. Tou by mohlo být, kdyby CERD například uváděl, že registruje přes 750 tisíc dlužníků, a nebyla by to pravda. Za podvod či nekalou soutěž lze někdy považovat i samotné zaregistrování internetové stránky podobné webu některých institucí. Je ale otázka, zda je to tak i u „ministerských webů“, neboť ministerstva jaksi z povahy věci s nikým komerčně nesoutěží.
Teoreticky lze problémy s klamavými doménami řešit soudně. Jak už jsme však konstatovali, kvaziministerské adresy u nás existují už řadu let, vcelku nerušeně. A kdo jiný by měl být s to se soudně bránit, když ne třeba ministerstvo spravedlnosti? Když se před jeho web dostaly v Google stránky ministerstvo-spravedlnosti.cz, nechalo se slyšet, že vyhodnotí právní důsledky, které by mohly z jednání CERD, jenž si na zmíněném webu dělá reklamu, plynout. Jeho experti je právě vyhodnocují čtvrt roku, zatímco na pozici číslo jedna spokojeně trůní kdosi jiný.
Sdílejte článek, než ho smažem