Trojkové BMW je už po desítky let ztělesněním kompaktního manažerského sedanu. Od sedmdesátých let sice výrazně narostlo a dnes je zhruba stejně velké jako původní pětková řada. Už ani není základním modelem bavorské značky – tuto roli převzaly jedničková a dvojková řada s pohonem předních kol. Stále je ale jejím pilířem. Když chcete „prostě BMW“, nejspíš to bude trojka. Je stále ještě poměrně dostupná (ceny začínají na 834 600 Kč), dost velká na to, aby se dala používat jako rodinné auto, a dost malá na to, aby mohla působit sportovně.
Mělo by to být univerzální řešení pro milovníka aut, který ale zároveň musí uvažovat racionálně. Klasická koncepce s podélně umístěným motorem vpředu a pohonem zadních kol přináší nejen vyvážené jízdní vlastnosti, ale i elegantní proporce, byť samozřejmě ukrojí něco z vnitřního prostoru. Zároveň ale BMW nezapomíná, že je pro mnoho majitelů pracovním nástrojem a snaží se nabídnout také špičkovou ergonomii a promyšlený infotainment.
Zkrátka by to mělo být auto, které nabídne každému něco. Díky tomu se také trojkovému BMW v západní Evropě daří dosahovat vyšších prodejů než leckterým sedanům střední třídy. To také znamenalo, že většina zákazníků v posledních dvaceti letech volila veskrze racionální naftové motory. Samozřejmě si můžete objednat i charakterem nabitou šestiválcovou M340i, ale pro většinu zákazníků je trojkové BMW o kompromisu mezi radostí z jízdy a praktickými ohledy.
Trojkové BMW bylo taky jedním z prvních aut, která dokázala spojit naftový motor s radostí z jízdy. Už 325tds z řady E36 (prodávaná od roku 1993) byla známá jako jedno z mála dieselových aut, které je potěšení řídit, ale 330d z následující generace E46 (od roku 1999) se stala fenoménem. Řadový šestiválec měl uhlazený charakter i když spaloval naftu a navíc nabízel na tu dobu neuvěřitelných 201 koní. Konečně jste si mohli užívat úspornosti dieselu na dlouhých cestách a zároveň si jeho řízení užít.
To je ve vztahu k hybridní 330e důležité. Stejně jako v dobách prvních naftových trojek neuměl nikdo jiný vyrobit zábavný diesel, dnes byste těžko hledali zábavný hybrid. Samozřejmě tu jsou nejrůznější super- a hypersporty, ale skutečně zábavný hybrid v rozumné cenové relaci aby člověk pohledal. Octavia RS iV se tomu blíží, Volvo V60 T8 Recharge je alespoň rychlé, ale skutečná radost? Zatím nikoliv.
Precizní ovladatelnost
Proto mě zajímalo BMW 330e nové generace G20. V předchozí generaci F30 byla plug-in hybridní verze jedním z prvních hybridů, které byla opravdu zábava řídit a nejspíš úplně prvním zábavným dobíjecím hybridem (prvním nedobíjecím bylo nejspíš před víc než deseti lety Inifiniti M45h) vůbec. Kromě klasicky vytříbené ovladatelnosti trojkového BMW se o to postarala i konstrukce hybridního ústrojí. Na rozdíl od většiny dosavadních hybridů nepoužívalo bezestupňovou převodovku CVT, ale klasický osmikvalt od německé firmy ZF, takže v benzinovém režimu se auto chovalo stále jako nehybridní verze. Na rozdíl od nehybridní 330i s přeplňovaným dvoulitrem ale zmizela prodleva turba, kterou vyplnil okamžitý přísun točivého momentu od elektromotoru.
Nová generace posouvá trojkové BMW opět o krok dál ve směru, kterým kráčí už od druhé generace, slavné E30. Každý další model byl o něco větší a „dospělejší“ než ten předchozí. G20 je tak o něco větší, než byla ještě v devadesátých letech pětková řada E34. Řada 3 už tak dávno není „malým bavorákem“ – tuto roli převzaly řada 1 a 2, zatímco trojka je zaměřená spíše na ty, kteří už chtějí plnohodnotný manažerský sedan nebo rodinný kombík.
Nárůst rozměrů a zejména rozvoru potěší cestující a zejména ty na zadních sedačkách, kde je teď opravdu plnohodnotný prostor pro dospělé cestující. O něco méně nadšení budou sportovně založení řidiči, kterým větší rozměry poněkud zkomplikují zábavu. Od ryzího potěšení za volantem je tu ale dnes řada 2 ve verzi se zadním pohonem (což je úplně jiné auto než pětidveřový hatchback s pohonem předních kol).
Trojkové BMW si ale stále zachovává skvělé rozložení hmotnosti a precizní ovladatelnost, na kterou jsme si u jejích předchůdců zvykli. Díky ostrému, preciznímu řízení máte pocit perfektní kontroly nad předními koly a optimální rozložení hmotnosti dává vozu skvěle vyváženou ovladatelnost – v případě hybridu dokonce ještě lepší než u standardní verze, a to díky baterii umístěné pod zadními sedadly. Můžete tak plynem snadno změnit přirozeně neutrální chování v mírnou přetáčivost a „hrát si“ s vyvážením vozu.
S ohledem na dynamickou jízdu je navržený i podvozek. U testovaného modelu na velkých 19palcových kolech už může být jízda na rozbitých českých silnicích pro někoho příliš tuhá a vyznavačům opravdového komfortu bychom doporučili zvolit menší disky nebo přezout na jiné než run-flat pneumatiky. Ale pro nadšené řidiče bude tužší podvozek přijatelný kompromis.
Jak k tomu všemu ale sedí hybridní ústrojí? Překvapivě dobře. Stejně jako u předchozí generace dokáže nabídnout působivou akceleraci díky kombinaci benzinového a elektrického motoru, které dohromady nabízí výkon 292 koní (215 kW). Ještě důležitější je ale to, že elektromotor eliminuje takzvanou „turbodíru“, tedy čekání na roztočení turba nebo na podřazení, pokud potřebujete akcelerovat ostřeji. Než se spalovací ústrojí „probere k životu“, už akcelerujete na elektřinu a benzinový motor se potom hladce přidá. Celková dynamika je tak o něco lepší než u podobně drahé naftové 330d.
Nafta, nebo hybrid?
Hlavní výhodou hybridu by ale samozřejmě (kromě značek začínajících EL, které zaručují například parkování zdarma po celé Praze) měla být možnost jezdit na omezenou vzdálenost čistě elektricky. Tady 330e oficiálně nabízí až 66 kilometrů dojezdu, reálně můžete počítat přibližně s padesáti, což bohatě stačí třeba na každodenní cesty do práce. Můžete také zvolit čistě elektrický režim nebo naopak šetřit energii například pro poslední kilometry ve městě.
Po vybití baterie se pak vůz přepne do režimu klasického hybridu. To znamená, že máte stále pro ostrou akceleraci k dispozici oba motory – elektrický využívá energii získanou rekuperací. Jen při opravdu ostré jízdě se vám může „podařit“ vybít baterii tak, že se budete muset spolehnout jen na benzinový čtyřválec. Spotřeba v hybridním režimu se pohybuje v průměru kolem šesti až sedmi litrů, včetně městského provozu. 330e je tak v čistě hybridním režimu stále o něco úspornější než čistě benzinová verze, ale na delší cesty se samozřejmě nevyrovná naftové 330d.
Drobnou nevýhodou je také pomalé nabíjení. Plně nabít 12 kWh baterii trvá dvě a půl hodiny, což je dáno právě její malou kapacitou. Nemáte tak šanci nabít třeba v průběhu nákupu celých 66 kilometrů, což by výrazně snížilo spotřebu benzinu v každodenním životě. Ale s tím se zkrátka nedá nic dělat.
Zajímavé také je, že hybridní verze není o mnoho dražší než naftová 330d – 1 272 700 Kč za diesel není takový rozdíl oproti 1 300 000 Kč za hybrid. To, jestli je pro vás vhodnější ta či ona varianta, tak závisí především na vašich preferencích a způsobu užívání. U šestiválcového dieselu vás samozřejmě může oslovovat samotný fakt, že máte pod kapotou mohutný třílitr, který i přes svoje palivo také poměrně atraktivně zní.
Z praktického pohledu je diesel zajímavější, pokud často jezdíte dlouhé cesty nebo se hodně pohybujete po dálnici. Naopak pokud máte kde nabíjet, jezdíte spíše kratší trasy, ale elektromobil je pro vás nepoužitelný kvůli občasné potřebě delších cest, je naopak 330e naprosto ideální volbou.
I v hybridní verzi je tak 330e stále tím, co očekáváme od trojkového BMW. Rozumný a elegantní manažerský sedan, který vám ale zároveň dokáže nabídnout radost z jízdy. Na každodenní cestě do práce můžete jezdit z větší části elektricky a užívat si praktické stránky trojkového bavoráku, který vám pomůže najít místo k zaparkování, trefit na příští schůzku a nezapomenout na ni a spoustu dalšího. A cestou za město si můžete stále užívat vyváženého podvozku, precizního řízení a skvělého motoru, byť hybridní verze má jen dvoulitrový čtyřválec.
Vojtěch Dobeš
Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a k založení vlastního magazínu Autíčkář.cz. Považuje se za ekologicky... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem