Na počátku dvacátého století měla většina pracujících (dokonce i zemědělci a čeleď) nárok na výplatu dávek v případě pracovního úrazu, velká část zaměstnaných byla také nemocensky pojištěna. Neexistovalo ovšem plošné starobní a invalidní pojištění, na to měly nárok jen poměrně úzce vymezené skupiny zaměstnanců. A už vůbec neexistovala za Rakouska-Uherska státní podpora v nezaměstnanosti.
Řešení sociálních problémů v této době zdaleka nebylo pouze doménou státního aparátu, po svém se o ně zasazovali velmi často i zaměstnavatelé. Stát se zaměřoval především na všeobecné vylepšování pracovních podmínek a pomoc v případě nemoci nebo pracovního úrazu, podnikatelé usilovali především o nápravu špatných životních podmínek dělnictva v konkrétních případech. U větších továren se stavěly dělnické domky, byty a ubytovny, někteří podnikatelé pro své lidi zřídili závodní jídelnu; to však byly případy spíše výjimečné, stejně jako závodní lékař, prodejna nebo hlídání dětí v tzv. útulcích.
Co motivovalo továrníky k tomu, aby dbali o lepší život chudých? Jistě za tím byla především ekonomická úvaha a snaha o lepší využití pracovní síly zaměstnanců, další podněty dodávalo vznikající sociální lékařství, které správně poukazovalo na to, že špatné hygienické a životní podmínky dělají z dělnických čtvrtí semeniště nakažlivých chorob. Svou roli ale v nejednom případě hrála i prostá filantropie. A v neposlední řadě tu byl také stupňovaný tlak rozvíjejících se odborů i veřejnosti.
Válka a životní úroveň
Zostření sociálních problémů pochopitelně znamenala světová válka. Životní podmínky se obecně zhoršily a prohloubily se majetkové rozdíly ve společnosti, stát (ale i podnikatelé) však navíc musel řešit jiné naléhavé problémy, sociální péči nebylo věnováno tolik pozornosti jako dříve, rovněž finanční prostředky na ni byly značně omezené.
V roce 1918 se ukázalo, že utlumení aktivity odborových hnutí, k němuž došlo během války, bylo pouze dočasné. Po vzniku nového státu docházelo naopak k zakládání dalších organizací zastupujících zájmy dělnictva a počet jejich členů rychle narůstal.
Podpora v nezaměstnanosti a minimální mzda
Jedním z důležitých cílů nového státu bylo zlepšení sociální situace dělnictva. Jaké dopady mělo prvorepublikové sociální zákonodárství v prvním desetiletí existence republiky, si můžeme ukázat na rodině ostravského dělníka Jaroslava Jedličky.
Československá republika převzala rakousko-uherský sociální systém, tedy systém nemocenského a úrazového pojištění a některá další sociální opatření. Už brzy po jejím vzniku přijímají zákonodárci normu dále omezující pracovní dobu. Díky ní měl Jaroslav zaručeno, že v práci nestráví víc než 48 hodin týdně, nově si mohl užívat i minimálně 32 hodin trvající nedělní klid. V roce 1918 byla zavedena také podpora v nezaměstnanosti ve výši 4 Kč denně (plus korunové příplatky na další rodinné příslušníky, na kterou měli nárok všichni nemocensky pojištění. V roce 1921 se pak podpora zvedla na osm, respektive deset korun denně, podle velikosti obce.
Kromě finanční podpory v případě nemoci, úrazu či nezaměstnanosti se stát snažil starat i o to, aby příjmy ze zaměstnání postačovaly k pokrytí běžných potřeb. Zasahoval však pouze v nejnutnějších případech, kdy mzda byla hluboko pod hranicí určeného životního minima. Pan Jaroslav, tavič ve Vítkovických železárnách, by zavedení „minimální mzdy“ pravděpodobně vůbec nezaznamenal, protože vykonával kvalifikovanou práci, která byla dobře hodnocena, a měl navíc štěstí, že místo získal ve Vítkovických železárnách, kde byly mzdy nadprůměrné, jeho žena Emílie, pracující jako švadlena, se však zaradovala, že toto opatření snad zajistí aspoň mírné zvýšení její mzdy.
A co by se stalo, kdyby pan Jedlička přišel o práci? Nejen o problémech s nezaměstnaností ale také o dopadu krize na životní úroveň se dočtěte v dalším díle seriálu.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 4. 2012 10:02, Vodník Česílko
Jenže to je asi stejné, jako tvrdit, že jelikož Hitler v Německu stavěl dálnice, tak každý, kdo chce stavět dálnice, je "vlastně" zakuklený Hitler... Blábol!
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
17. 4. 2012 2:49, vladislav
a k tomuto stavu nesocialnmiho statu se budeme muset evidentne vratit abychom byli alespon častečně konkurenčně schopni obstat na světovem trhu. Jsem zvědav jak to nynější politici prosadí. Demokraticka cesta je nerealna, stat bude vyčerpanim upadat do bankrotu a jedině poradny bankrot nam umožni zmenu a likvidaci socialniho statu. China a asie rozhodne socialni nebudou a ani po tom netouzi.
V diskuzi je celkem (13 komentářů) příspěvků.