Co vlastně říkají ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora a co je inspirovalo k tak výraznému vystoupení?
Máme pocit, že přístup k důchodové reformě je tendenční. Nad důchodovou reformou se přestalo seriózně přemýšlet a rozpracovávají se už pouze scénáře vycházející z předpokladu POVINNÉHO pojištění u soukromých penzijních fondů.
Co když se jednou zjistí, že důchodová reforma skončila fiaskem století? Dost možná si pak veřejnost bude opět stěžovat, že ji nikdo předem nevaroval.
Současná diskuse není diskusí, je to podle nás jen soustředěný tlak a přesvědčování. Mimořádně významné věci vyžadují mimořádná řešení. Proto je také naše video poněkud nezvyklé, aby probudilo férovou diskusi od začátku.
POVINNÉ fondové řešení nepovažujeme za správné. Vidíme řadu rizik, o kterých se otevřeně příliš nemluví. Stačí se podívat do zahraničí. Navrhované řešení se až moc podobá těm, která se ve světě nepovedla. V některých zemích už dělají reformu reformy, v jiných se vracejí zpět do průběžného systému.
Změny, kterými prochází finanční trh v posledních letech, umožňují, aby se do portfolia fondů dostala extrémně riziková aktiva. V některých zemích s nízkou politickou a podnikatelskou kulturou mohou navíc fondy svádět i k vytunelování. Česká společnost již pomalu zapomněla na zkušenosti z 90. let.
Věříme, že mnoho lidí má podobný názor, ale málo prostoru pro vyjádření. Jsme pro důchodovou reformu, ale nikoliv pro plošné povinné spoření v soukromých fondech. Nebuďme ovce, ať se jednou nemusíme jít pást.
Jde podle vás jen o snahu o připoutání pozornosti nebo mají oba ekonomové pravdu? Má Česká republika zvolit povinné spoření na penzi?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
15. 2. 2011 13:01, pravo
100% mají pravdu.Nechápu,jak málo lidí si toho všímá a jsou jako ty ovce.
To by se ve Francii stát nemohlo.naštěstí mám věk kdy už to na mě nedopadne
a mladí at se starají koho a co volí.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
15. 2. 2011 19:07, jaroslav šulc
K panu jeneek z 15.2. v 16.33 hod. jen stručně:
Hospodářské noviny věnovaly minulý týden dvoustranu evergreenu "penzijní reforma". Uvedly pět mýtů o budoucích důchodech a současně přiblížily svůj pohled, jak by to asi mohlo být. Ne se všemi názory HN možné souhlasit, a co víc - ne všechny mýty byly uvedeny. Pár vět jen k prvnímu z nich:
Mýtus č.1. Reforma lidem zajistí vyšší důchody
HN namítají: Poměr mezi mzdou a důchodem se zvyšovat nebude.
Dovolte můj výklad: Pokud jde o první – státní – pilíř penzí, zde ani lidé s vysokými příjmy, tím méně lidé, kteří příliš nepracovali, například matky, jež dlouho čerpaly mateřskou dovolenou, nebo invalidní důchodci zřejmě v budoucnu minimálně do poloviny tohoto století nedostanou vyšší důchody v poměru k budoucí mzdě. Již jen udržení současného tzv. náhradového poměru (důchod/mzda) v průměru na 40 % se ukazuje nanejvýš ambiciózní: bylo by to možné jen při souběžném dalším posunování hranice důchodového věku, odbourání spousty výjimek – příkladem jsou černí pasažéři celého segmentu OSVČ, platících dnes srovnatelně se zaměstnanci nízké odvody a pobírající neúměrně tomu vysoké penze. Nutné je i zrušení zastropování odvodů.
Optimističtější – ale jen pro někoho, toho, kdo se včas a dobře připojistí – může být prognóza celkového důchodu, vzniklého v budoucnu součtem příjmu z prvního (státního, povinného a průběžného) pilíře a z dalšího (nestátního, nepovinného a neprůběžného, tj. fondového) pilíře tzv. dodatkových penzí. Tento pilíř je v současnosti představován jak penzijním připojištěním, či specializovaným životním pojištěním – obě možnosti jsou přitom z časového hlediska zatím ještě objektivně „v plenkách“. Nicméně z databáze penzijních fondů lze vyčíst, že člověk s dvojnásobkem průměrné mzdy, který si smlouvu uzavřel hned zpočátku a platil na příspěvcích dejme tomu desetinu z hrubého příjmu a nyní odchází do penze, získává od státu státní důchod cca 13,1 tis. Kč a od penzijního fondu doživotní penzi (po 15 letech penzijního spoření) cca 2,7 tis. Kč. Jestli by měl bez dodatkové penze náhradový poměr cca 28 %, s ní se dostane na cca 34 %. Takových lidí (připojištěných v uvedeném rozsahu) je řádově několik desítek tisíc a každý rok placení příspěvků na penzijní připojištění hraje v jejich prospěch. A to do faktických příjmů nezapočítáváme ani efekty daňových úlev, ani efekt odložené daňové povinnosti – to jsou další tisíce korun navíc. Příklad je postaven na reálných datech, nijak závratné výnosy penzijních fondů od roku 1994 jsou přitom očištěné o inflaci.
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.