Jak jsou na tom Češi se spořením na penzi, jaké produkty nejčastěji využívají?
Drtivá většina – a to potvrdil i náš průzkum – stále spoléhá na penzijní připojištění. Byť v důsledku diskuzí okolo reformy lidé navýšili měsíční odvody, tak to stále nestačí. Ten, kdo si ukládá sto korun měsíčně a myslí si, že tím už má spoření na penzi vyřešené, se hluboce mýlí. Možná to zní trochu drsně, ale je třeba si uvědomit, že v tomto případě bude mít při odchodu do penze za dvacet let poctivého spoření necelých 50 tisíc korun, což bude znamenat přilepšení k penzi o necelých 200 korun měsíčně. Důvody jsou dva: jednak nízká naspořená částka a jednak nízké zhodnocení, které je s penzijními fondy spojené. Ostatně od toho plyne i název produktu – „připojištění“.
Čím to je? Jsou Češi opravdu tak nezodpovědní vůči své budoucnosti?
Spíš než nezodpovědní bych řekl moc důvěřiví, stále příliš spoléhají na stát. A přitom situace už teď není zrovna příznivá. Pokud jde o výhled hospodářského vývoje a výši budoucích příjmů, jsou Češi spíš pesimisté. O to větším překvapením jsou velmi optimistická očekávání ohledně výše státních penzí v situaci, kdy si na výplatu důchodů stát musí půjčovat stále víc a víc. Bohužel nejde o udržitelný stav. Současný náhradový poměr průběžného systému činí kolem 40 procent a zaručeně neporoste. Kdokoli by chtěl cokoli víc, musí sám investovat volné peněžní rezervy a ve stáří si vyplácet důchod sám. Zcela realisticky lze očekávat, že skutečný náhradový poměr za dvacet nebo třicet let bude snad stačit na jídlo, možná na skromné bydlení, ale ne už na energie ani na lepší léky. Ten, kdo se spolehne na stát, si pak může o cestování a užívání života nechat jenom zdát.
A kde se tedy podle vás stala chyba?
Ve vysvětlení reformy široké populaci. Komunikace ze strany vlády je katastrofálně špatná, když se ptám odborníků, i oni tápou. Ministerstvo práce a sociálních věcí se sice snaží komunikovat, ale nestačí to. Existuje tolik nejasností ve výkladu principů reformy, v důležitých termínech, v regulaci – a navíc není ještě ani jasné, které finanční skupiny se zúčastní. Osobně bych očekával minimálně kampaň podobnou té dopravní „nemyslíš, zaplatíš“.
Lze se tedy obávat, jak zaznělo v některých diskuzích, že by zmatků kolem reformy mohly využít jednorázově vytvořené společnosti ke svému obohacení?
Ano, takové společnosti pravděpodobně vzniknou a využijí přechodného jednoletého období, kdy nebude nutná odborná zkouška. Tyto společnosti jsou samozřejmě nebezpečím, protože vstup do druhého pilíře je nezvratný. Ve třetím pilíři se do transformovaného fondu po převodu také již není možné vrátit a klient nemá ani žádnou ochrannou lhůtu pro změnu rozhodnutí, do kterého mohl být vmanipulován. Rychle nabraní prodejci bez dostatečného vzdělání a tréninků jistě nebudou schopni lidem podat správné informace. Přitom druhý a třetí pilíř jsou čistými a velmi komplikovanými investičními produkty na celý život.
Zvláštností je regulace nákladovosti produktů obou pilířů, která však vede k tomu, že produkty obou pilířů jsou pro klienty v podstatě velmi zajímavé. Nepříjemností pro distribuci je ale velmi tvrdá regulace provizí ve výši 800 korun za smlouvu. Vzhledem k regulaci nákladovosti a oddělení majetku společnosti a klientů ani nebyla regulace provizí nutná. To bohužel povede k tomu, že řadě etablovaných firem se do toho nebude moc chtít. Důvodem je, že stát neposkytuje informační podporu, a přitom je lidem třeba vysvětlit tento velmi složitý produkt, do kterého si navíc mají sami přispívat a nemohou z něj ven. Z takto nízké provize se nezaplatí ani informační kampaně vůči stávajícím klientům. Pro jednorázově vzniklé firmy je to však jasné – musí to být rychlé a levné. Tedy sehnat co nejvíce nevzdělaných lidí, kteří si po večerech přivydělají pár stokorun. Právě jednorázovým firmám, které nebudou do vzdělávání a servisu klientům investovat, zmíněná odměna bude stačit.
Vraťme se ale zpátky k reformě, co by tedy Češi měli udělat, aby v penzi „netřeli bídu s nouzí“?
Jednoznačně se začít spoléhat na sebe a ne na stát. Tedy spořit si na penzi vlastní cestou, a to co nejdříve. Začít v padesáti bolí podstatně víc, protože je třeba si odkládat daleko větší částky, než když se začne ve třiceti. A dalším mým doporučením je nechat si odborně poradit od nezávislého profesionála a vše si naplánovat, protože se jedná o rozhodnutí, které ovlivní nejen budoucnost daného člověka, ale i jeho rodiny, která se o něj bude muset případně postarat. A nezávislým profesionálem rozhodně nemyslím obchodního zástupce fondu nebo přepážkovou pracovnici v bance.
Co tedy doporučují vaši poradci, existuje univerzální řešení?
To určitě ne. Pro každého je třeba najít individuální řešení, zohledňující jeho situaci a finanční možnosti a hlavně jeho představu o prožití stáří. A právě na to se naši poradci zaměřují a připravují komplexní plán na splnění této představy – tedy zajištění stáří nebo renty. Navíc pro spoření na penzi lze využít i další produkty mimo druhý a třetí pilíř, jako jsou podílové fondy, pravidelné investování či fondy životního cyklu.
Jak to tedy probíhá v praxi?
O životu ve stáří se s klienty bavíme již při prvním setkání. Ptáme se jich, jak si svou penzi představují, jak by měl jejich život vypadat, kdy chtějí přestat pracovat. Spočítáme jim, kolik peněz by museli každý měsíc mít k dispozici v dnešních cenách, aby si udrželi svůj životní standard či splnili svoji představu. Spočítáme, kolik by dle dnešních pravidel dostali od státu v prvním, případně ve druhém pilíři. Ptáme se, zda chce klient riskovat a spoléhat, že za 20 či 30 let něco od státu dostane. Na základě této diskuze vytváří poradce plán na penzi. Většinou zjistíme, že představy našich klientů o důchodu jsou značně nereálné. Proto doporučujeme začít alespoň s tisícovkou už v mládí a postupně odkládanou částku zvyšovat. Nejdůležitější je, že klientům ukážeme, že otázku stáří skutečně musí řešit co nejdřív.
Rozhovor vyšel v deníku E15
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
31. 5. 2012 16:31, Pavel
Tento problém (inflace) vyřešil geniálně kancléř Bismarck, když vymyslel a realizoval průběžný důchodový systém. Nyní, když ho politici dokonale zprasili (1. přebytky utratili, 2. umožnili ve velké míře předčasné odchody a tím zvětšili počet příjemců, 3. připustili nehorázně vysoké důchody lampasákům, policajtům, bývalým estébákům, 4. umožnili pobírat hromadně invalidní důchody cikánům) hledají další peníze v kapsách lidí, co se živí i prací. Inflaci ovšem vyřešíte i pořízením a pronájmem nemovitostí lépe než to cpát do nějakého Enronu, který Vám zkrachuje i s Vašimi penězy.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
1. 6. 2012 8:20, Jan
takhle fungujou penize v šuplíku, ne na finančním trhu
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (24 komentářů) příspěvků.