Roky vysokého růstu české ekonomiky, založeného hlavně na automobilovém průmyslu a exportu do Německa, jsou zjevně pryč. Ministerstvo průmyslu a obchodunyní chystá Strategii konkurenceschopnosti ČR. Má přispět k tomu, aby Česko a zejména české firmy přestaly ztrácet své pozice na mezinárodním kolbišti.
Zmíněná strategie má být podle ministra Martina Kocourka připravena do poloviny roku a má zlepšit postavení naší země v globálním měřítku. Česká ekonomikaby sice měla dál růst rychleji než hospodářství většiny členů Evropské unie, je ovšem příliš závislá na (sub)dodávkách pro německého souseda a na automobilovém průmyslu, což přináší výhody i řadu problémů. Potvrzují to ostatně různé žebříčky, v nich se ČR posouvá stále níže a níže.
Ze zpětného pohledu je zřejmé, že Česko usnulo na vavřínech. Nejspíš i proto, že vysoký růst ekonomikyv době před recesí málokoho přinutil přemýšlet o nezbytných změnách. Naznačuje to i řada mezinárodních přehledů. V loňském žebříčku Světového ekonomického fóra (WEF) například klesla konkurenceschopnost ČR o pět příček. Místo 31. tak zaujala v uvedeném hodnocení až 36. příčku. Podobný trend vidíme i u řady jiných hodnocení Česka od různých zahraničních i domácích institucí.
Čím více se přitom dokážou české firmy uplatnit doma i v zahraničí se svými službami a výrobky, včetně technologicky vysoce náročných (high-tech), tím větší je logicky šance na snížení nezaměstnanosti a spolu s tím i na více peněz pro lidi i pro stát. Včetně financování školství, zdravotnictví, nebo důchodů.
Být „pupkem Evropy“ nestačí
Příznivá geografická poloha a potenciál jednotného evropského trhu ČR dávno nestačí. Mj. i proto, že svou konkurenceschopnost v posledních 10 letech ztrácí podle Kocourka celá Evropská unie.
Pohled na silné a slabé stránky analýzy, kterou si MPO při přípravě chystané strategie připravilo, nepřináší nic objevného. Ukazuje, že největší problémy má Česko v oblasti institucí, zejména ve veřejné správě, jejíž konkurenceschopnost klesla loni z 62. na 72. místo. Nijak povzbudivě (viz tabulka) nepůsobí ale ani další zkoumané ukazatele, například efektivita trhu práce, kvalita podnikatelského, ale také investičního prostředí.
Samotná strategie má mít meziresortní přesah a obsahovat „dlouhodobé cíle pro jednotlivé pilíře ekonomiky a nastavit dlouhodobé nástroje a jednotlivé politiky, jak jich dosáhnout.“
Přesná podoba strategie konkurenceschopnosti není zatím známa. Podle Kocourka má ale hrát důležitou roli agentura Czech Trade, která bude spolu s obchodním či ekonomickým zastoupením jednotlivých českých velvyslanectví firmám pomáhat se sběrem informací a analýzami toho, co svět požaduje. Využít je možné především nový nástroj Czech Trade Trade Intelligence, založený na analýze dat z téměř všech zemí světa. Na jejich základě je pak možné zjistit, jaké je konkurenční prostředí v zemi, kam chtějí české firmy vyvážet a jakou mají šanci na úspěch.
Údaje z tohoto i dalších zdrojů by pak mohly podle Kocourkových slov pomoci vytipovat prioritní sektory, na které by se měla ČR zaměřit.
Zaměstnavatelé: chceme konsensus a střednědobou stabilitu
Co tedy bude přesně obsahem nové strategie, zatím není známo. V případě MPO a řady polistopadových vlád lze ale hovořit o změně postoje. Hlavně první vlády se stanovení podobné strategie, s odkazem na rozhodující roli trhu, bránily. Členové Svazu průmyslu a dopravy (SPD), zastupující zaměstnavatele, naopak po podobném materiálu dlouho volali a proto jej vítají.
Jak řekl serveru Peníze.cz šéf sekce hospodářské politiky SPD Boris Vostrý, toto řešení koresponduje s programovým prohlášenímvlády. Za velmi důležité označil analýzu konkurenční výkonnosti ekonomiky a podmínek, které jsou potřeba při pronikání na jiné trhy, což dosud nebylo v centru pozornosti. Podle jeho slov je ale potřeba, aby chystaná strategie přesahovala funkční období jedné vlády, a zajistila společnostem stabilní podmínky. Časté změny podnikatelského prostředí jim totiž neprospívají. Proto je při tvorbě strategie potřeba dosáhnout politického konsensu i s rozhodující částí opozice.
Vostrý upozornil, že Svaz průmyslu a dopravy loni na jaře prezentoval Agendu 2010, která obsahuje 10 priorit Svazu. Neoficiálně byl přijaty velmi pozitivně. Pokud jde o ministerskou iniciativu a možnou spolupráci, SPD zatím nikdo v souvislosti s možná spoluprací neoslovil.
V ČR bylo po listopadu slovo plán takříkajíc na indexu. Plánuje ale prakticky každý (otázkou je způsob plánování a kvalita plánu). Důležitá bude samozřejmě konečná podoba strategie. Z té, kterou kdysi prezentoval někdejší ministr průmysl a obchodu Miroslav Grégr pod zlidovělým názvem „velký třesk“ s očekávanými výdaji zhruba čtvrt bilionu korun, toho nakonec příliš nezbylo. Pokud by mělo nyní jít, jak uvedl ministr Kocourek, o strategii 21. století, rozhodně by ji neměl potkat stejný osud.
Co si o prioritách českého průmyslu a ekonomiky myslíte vy? Napište nám o tom!
Sdílejte článek, než ho smažem