Recenze - Poupata, celovečerní hraný debut režiséra Zdeňka Jiráského, zapadají do dlouhodobé opakované snahy „navrátit do kinematografie realitu". Vývoj filmového umění bývá z národnostního hlediska často posuzován podle toho, nakolik se filmařům určité generace podaří zachytit obyčejný život svých současníků.
Od jistého manýrismu se vždy tvorba v náhlých zlomech vrací k počátkům - k pozorování živého světa. Požadavky na pravdivost celkového obrazu se přitom dobově mění, někdy bývají diktovány oficiálně, často se ale naplňují spíše navzdory obecným ideálům a ideologiím.
Bez úniku do denního snění
Přijít tedy na Vánoce 2011 s filmem, který ukazuje mizérii postav na okraji společnosti v jakémsi nepojmenovaném zapadákově, znamená jít proti tendenci chlácholit diváky v době ekonomické krize obrazy luxusu - přesněji bezstarostného konzumního života narušovaného jen různými vztahovými problémy a pudovým puzením. Ne že by postavy v Poupatech neměly vztahové problémy a nebyly vláčeny svými pudy, ale nesou si s sebou především zátěž chudoby.
Sdílejte článek, než ho smažem
