Na Valtra Komárka mám osobní vzpomínku z přelomu listopadu a prosince 1989. Jeho přednáška v aule VŠE měla neuvěřitelný úspěch. Nikdo nedokázal vzbudit takový optimismus a nadšení pro budoucnost jako on. Pamatuji si, jak mluvil o svobodném obchodě, o potřebě zanechat snah jej řídit. O nesmyslnosti orientace československé ekonomiky na „soběstačnost“ za každou cenu. Ačkoli Komárek byl později vnímán jako spíše levicový ekonom, jeho památná listopadová přednáška zněla velmi radikálně, velmi liberálně.
Mluvil také o tom, že česká koruna před sebou nemá špatnou budoucnost. Bylo to právě zjednodušené a zploštěně pochopené heslo o třech korunách za německou marku, kvůli kterému se lidé Valtru Komárkovi později vysmívali. Ale on to myslel trochu jinak. Nešlo o to, že by tehdejší československá koruna měla ihned nabýt tržního kurzu 3 CSK/ DEM. Skutečný kurz koncem roku 1989 byl zhruba v rozmezí 20 až 24 CSK/DEM. Šlo pochopitelně o kurz černý; oficiální lístek Státní banky československé nedával ekonomický smysl.
Podstatou Komárkova argumentu bylo, že rozdíl v paritě kupní síly bude hrát ve prospěch koruny a jejího posilování – že nebude třeba vysoké inflace a devalvace, aby československá ekonomika byla konkurenceschopná. Hovoříme o době, kdy dát si v Bavorsku polévku byl pro většinu Čechů nemyslitelný luxus.
O době, kdy autobusy plné Čechů chtivých cestování jezdily do Benátek s nákladem řízků v alobalu, protože i kousek pizzy na ulici byl finanční problém. A o době, kdy poplatek na WC na švédském nádraží přišel na ekvivalent 70 Kčs – což je moje vlastní zkušenost z kategorie nezapomenutelných. Při přepočtu vývoje kurzů koruny a marky (dnes eura) zjišťujeme, že centrální Komárkův argument byl správný, byť veřejné vnímání jej zkreslilo do groteskní podoby.
Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako ředitel pro strategii.
Hlavním dílem Valtra Komárka a jeho týmu však byla legendární zpráva z roku 1988. Nebyla nikdy publikována, což svádí ke konspiračním teoriím. Kdo ji měl v ruce, mohl vskutku s úžasem zjistit, jak velmi se shoduje se skutečným vývojem po roce 1990. Zpráva konstatuje, že „je třeba provést skutečné reformy, nikoli pouze kosmetické změny“. Ty se mají týkat zejména vstupu zahraničního kapitálu, uvolnění hranic a velkorysé liberalizace domácího podnikání, zejména živnostníků. Zpráva hovoří i o ekologii s tím, že hospodářské reformy samotné odstraní většinu zdrojů znečišťování, neboť to se přestane vyplácet. Zní to povědomě?
Komárek a jeho tým nebyli zajisté neomylní. Podstatné je, že v kritické době byl k dispozici aspoň nějaký materiál. Jak se vyvíjely ekonomiky, které neměly svoji obdobu Komárkova Prognostického ústavu, jsme mohli vidět: Maďarsko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko. Prognostický ústav nepřipravil bezchybnou a dokonalou mapu reforem, ale aspoň věděl, kde je sever.
Při vší chvále jedna výčitka: s výjimkou Tomáše Ježka, nikoho v ústavu nenapadlo starat se o kapitálové trhy. Důsledkem byla nepodařená kuponová privatizace. A také bludy kolem nynější penzijní reformy. Kdyby Valtr Komárek byl o kousek jasnozřivější, nechal by zaměstnance nastudovat základy investičního managementu a teorie portfolia. Dnes nemáme ani jednoho politika, který by těmto věcem rozuměl, což je chyba.
Jenže objektivně vzato, ze všech postkomunistických zemí má Česko stále nejlepší výsledky ve většině ukazatelů. Navzdory četným omylům. Díky, pane Komárku.
Psáno pro Hospodářské noviny; úvodní foto isifa/Lidové noviny/HYNEK GLOS
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
