Donald Trump vydal desátý den v úřadě prezidentský dekret podmiňující každou novou vládní regulaci zrušením minimálně dvou starších. Nechám stranou námitku, že regulace se těžko počítají a jeden nový paragraf může škrtit víc než tucet starších; na tenhle i další háčky už upozornil třeba web Politico. Na té zprávě mě zarazilo něco úplně jiného: kdy a proč vlastně zmizel boj proti byrokracii z české politiky?
Ještě před volbami v roce 2006 byla protibyrokratická kampaň stejně zuřivá jako tažení proti deficitům o čtyři roky později, proti korupci v roce 2013 a proti Andreji Babišovi letos. ODS před 11 lety vyhrála se spoustou plánů, které měly radikálně zjednodušit kontakt občanů se státní správou. Mirek Topolánek a Vlastimil Tlustý v televizních debatách mávali jednostránkovým formulářem daňového přiznání. Druhý z nich jako doteď jediný ministr financí uvažoval o zavedení záporné daně a zrušení některých dávek, což by sebralo práci tisícovkám úředníků. Tenhle plán padl rychle a Tlustý s ním, ale několik dalších let pravici vydržela ambice založit jedno inkasní místo, skrz které by lidé platili všechny daně a povinná pojištění na jediné adrese jediným formulářem a jediným příkazem. Mezitím se pražský magistrát pokoušel nahradit štos kartiček do MHD, knihoven a bazénů jednou jedinou Opencard.
Do přípravy inkasního místa a Opencard natekly miliardy bez hmatatelného výsledku, ostatní plány probublaly do prázdna. Pravicová vláda navíc vytvořila nová těžko pochopitelná omezení, jako byl strop na počet hodin, které mohly děti do dvou let měsíčně strávit v jeslích, ačkoliv některé jsou právě od toho počtu hodin dotované. S vládou ČSSD, ANO a lidovců přišly nové libůstky: elektronická evidence tržeb, kterou musí nepochopitelně nasadit i e-shopy přijímající jen bezhotovostní platby, nebo kontrolní hlášení. Zjednodušení odvodů vláda odsunula kamsi za rok 2020. Do toho radnice měst tlačí obyvatele k přihlášení trvalého bydliště a souvisejícímu úřednímu kolečku: zavádějí například rezidentní parkování nebo podmíněnou slevu na hromadnou dopravu.
Ať už je řeč o tom, jak snadné nebo naopak obtížné je úřadům nahlásit nově narozené dítě, založit firmu, podnikat anebo platit daně a pojištění, Česko pokaždé zahnívá u dna žebříčku unijních států. Pokud jde o vyřizování stavebního povolení, podle Světové banky je dokonce na 130. místě na světě. Podobné žebříčky je dobré brát s rezervou, ale těžko najít cokoliv, co takový Estonec nebo Nizozemec vyřizovat musí a Čech ne, nebo co aspoň Čech vyřídí snáz.
A přesto – byrokracie už není Téma. Jasně, nějaká zmínka o jejím omezení se najde v programu skoro každé strany, ale do řečnického pultu nikdo nebouchá. Snad až na Alexandru Udženiju, která chce pro ODS po sedmi letech marného snažení druhý pokus. A na Svobodné, samozřejmě. Těm se nedá upřít upřímnost, ale jejich recepty jsou ve dvou ohledech kontraproduktivní:
Za prvé, jejich obsese „bruselskou byrokracií“ není na místě, protože skutečný problém je ta „pražská“. Zní to nezvykle, ale je to tak. Jednak obyvatelé některých členských států unie patří mezi ty nejméně zatížené byrokracií na celém světě, Brusel Nebrusel. Jednak platí slova ekonoma Zdeňka Kudrny:
Unie byrokracii dramaticky snižuje, přestože to vypadá naopak. Vezměte si, že každý z dvaatřiceti států jednotného trhu bude mít deset stránek norem o emisích sekaček. Takže dohromady to bude tři sta dvacet stránek regulace, které budou muset výrobci sekaček splnit. Teď místo toho Evropská rada a parlament přijmou direktivu, která bude mít třicet stránek. Z pohledu národního státu se rozsah regulace zvýší z deseti na třicet stran, z pohledu výrobců sekaček z tří set dvaceti stran na třicet.
Za druhé, často navrhovaná privatizace veřejných služeb sama o sobě není řešení. Stát nemá monopol na formuláře a přepážky ani na složitá pravidla psaná drobným písmem. Větší konkurence na železnici bez clearingu jízdného přináší víc kartiček, víc bodových účtů, víc propadlých jízdenek. Menší regulace mobilních operátorů znamená víc času stráveného handlováním s obchodníky na zákaznické lince nebo na pobočce, aby zákazník získal podmínky aspoň vzdáleně podobné těm, které mají v sousedních zemích bez handlování.
Osm měsíců před volbami to vypadá, že se tématu nikdo střízlivější nechytí a Téma s velkým Té z něj neudělá. Po zkušenostech s jednotným inkasním místem a Opencard se vkrádá cynická myšlenka, že se saní, které za každou useknutou hlavu vyrostou dvě nové, je možná lepší nebojovat. Škoda, že zkušenosti zemí, které zbytečné papírování úspěšně eliminovaly, tuhle útěšnou bajku kazí.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
10. 2. 2017 8:26, Ramesse II.
Autor má sice naprostou pravdu, ale politik nikdy neudělá nic, z čeho nebude mít osobní prospěch anebo k tomu není přinucen a nesplněním by pak přišel o koryto.
Osobní prospěch ze snížení byrokracie nelze u politiků očekávat (naopak, čím větší bordel a složitost, tím lépe se krade), takže zvývá jen ho přinutit - celé je to tedy o poptávce voličů. A voličům je to jedno, zvykli si na to. A tím, jak se šrouby utahují pozvolna, ani ten další tlak necítí (je to jako s tím krabem, co se dá do studené vodě a on se nechá klidně uvařit).
Takže pokud byrokracie nepřekročí nějakou maximální únosnou hranici anebo k tomu nedojde skokově, tak politici mohou ještě více utahovat šrouby bez obav, že se jim to zbortí pod rukama a oni to vědí.
Navíc se rozjíždějí cenzury všeho druhu, nové paragrafy umožňují trestat lidi za jejich projevy a dokonce už i názory, takže až si lidé uvědomí, že je s tím třeba něco dělat, bude pozdě, už nebude jak. Ten zlom nastal s touto vládou, kdy byla v zásadě znovuzavedena totalita a odpor je už možný jen ve velmi omezené míře.
V diskuzi je celkem příspěvků.