Jsou projevy, které zůstávají aktuální po desítky let, proto se patří je připomínat. Patří k nim památná řeč Margaret Thatcherové na College of Europe v belgických Bruggách.
Někdejší britská premiérka v ní 20. září 1988, tedy před 30 lety, nastínila vizi budoucí Evropy. Byla podstatně odlišná od té, která převládala a byla spojována s vlivným předsedou Evropské komise, Francouzem Jacquesem Delorsem. Vůdkyně konzervativců ve své řeči varovala před jeho ideou evropské federace.
Thatcherová na College of Europe mluvila o sjednocené Evropě jako o společenství založeném na dobrovolné spolupráci vlád:
„Je vskutku ironií, že takové země jako Sovětský svaz, které se snažily vše řídit z centra, teď poznávají, že úspěch spočívá v decentralizaci moci a rozhodování, zatímco v Evropském společenství jsou ti, kteří, zdá se, chtějí posun v opačném směru (…)
Evropa by měla být rodinou národů, které si rozumějí, váží si jeden druhého, dělají víc věcí společně, ale přitom posilují národní identity (…) Tento přístup nevyžaduje nové dokumenty, všechny potřebné už máme – Severoatlantickou smlouvu, revidovanou Bruselskou smlouvu a Římskou smlouvu.“
Dva roky po projevu v Bruggách „Maggie“ vykřikla v Dolní sněmovně „Ne! Ne! Ne!“. Premiérka tak jednoznačně vyjádřila odpor k tomu, aby státy předaly další pravomoci bruselským institucím.
„Kdyby (Thatcherová) zůstala ve funkci, neměli bychom Maastrichtskou smlouvu,“ pravil Douglas Hurd, šéf britské diplomacie za Thatcherové i jejího nástupce Johna Majora.
Thatcherovou konzervativci z Downing Street č. 10 vystrnadili a Maastrichtskou smlouvu britská vláda přijala. Stejně jako později Lisabonskou smlouvu. Oba dokumenty posunuly pravomoci k bruselskému centru a zavedly nebo rozšířily většinové rozhodování.
Z pohledu eurofederalisty to tak nevypadá, ale Thatcherová před třiceti lety v Bruselu pronesla vlastně proevropský projev. Ujistila v něm, že britskou budoucnost spojuje se sjednocenou Evropou:
„Británie nesní o nějaké útulné, izolované existenci na okraji Evropského společenství. Náš osud je v Evropě, uvnitř Společenství.“
Osud Britů v Evropské unii se však zpečetí 19. března 2019 o půlnoci SEČ. Není přitom jasné, za jakých podmínek Británie odejde, ani to, jaký bude její vztah s Evropskou unií po brexitu.
Thatcherová v roce 1975 v referendu členství ostrovního království v Evropském společenství podpořila. Dokonce se předváděla ve svetru s vlajkami členských zemí. Tehdy ještě věřila, že Británie bude ve společenství států, jejichž integrace povede k vyšší liberalizaci a spolupráci, nikoli k větší regulaci a k federalizaci.
Po Maastrichtu už většině Britů bylo jasné, že jejich země bude tam, kde ji první žena v čele ostrovní vlády vidět nechtěla – na okraji Evropské unie, protože místem, kde se bude určovat směr evropské hospodářské politiky, bude eurozóna. Do té však Britové nechtějí, a tak se chystají odejít, ačkoli ani pořádně neví, kam.
Odpor Thatcherové k direktivám vymýšleným bruselskými byrokraty je pověstný. V Bruggách britská premiérka prohlásila:
„Společenství nemůže zkostnatět nekonečnou regulací...“
Dodnes kostnatí. Už v polovině osmdesátých let, kdy do čela komise nastoupil Delors, bylo patrné, že Evropa vykročila k centralistickému modelu.
Byrokratický aparát Evropské unie přerostl politikům přes hlavu. Pravda, v posledních letech Evropská komise zavedla program revize unijních regulací s cílem zjednodušit (seškrtat) evropskou legislativu. Jenže zatímco jedni pracují na tom, aby z unijního práva vytrhali plevel, druzí ho tam zanášejí a „obohacují“ evropskou legislativu o tisíce nových norem.
Thatcherová na College of Europe vyslovila přání, aby se Evropa stala lídrem volného obchodu.
„Evropa nikdy neprosperovala a nikdy prosperovat nebude jako úzkoprsý a do sebe zahleděný klub… Ráda bych viděla zónu volného obchodu objímající celé atlantické společenství, obsahující Spojené státy, Kanadu, Mexiko a jedné straně a Evropské společenství rozšířené na východ se zeměmi Evropského sdružení volného obchodu na straně druhé…
Evropa by neměla být protekcionistická… Bylo by zradou, kdybychom strhli obchodní překážky v Evropě a současně na vnější hranici vztyčili ochranářské bariéry. Musíme zajistit, aby náš přístup ke světovému obchodu byl v souladu s liberalizací, kterou kážeme doma.“
Evropská unie nedávno uzavřela dohody o volném obchodu s Kanadou a Japonskem, vyjednává o liberalizaci obchodu s vládou Donalda Trumpa. Její obchodní politika však má daleko k thatcherovským ideálům. Dovozům se brání jednotným celním sazebníkem, který má přes deset tisíc položek.
Přepis projevu Margaret Thatcherové najdete zde, video tady.
V memoárech The Downing Street Years (Roky na Downing Street, Naše vojsko, 1996) premiérka o své řeči napsala: „Dospěla jsem k rozhodnutí, že nastal čas vystoupit proti tomu, v čem jsme viděla erozi demokracie centralizací a byrokracií a vytýčit alternativní pohled na evropskou budoucnost.“
Prorocká řeč ve zkoušce časem obstála. Myšlenky, které v Bruselu Margaret Thatcherová vyslovila, se dodnes připomínají. Jenže evropské státníky (až na výjimky) neinspirovaly.
Varování zůstala nevyslyšena, alternativa byla zavržena a největší kverulanti odcházejí. Evropu si zkrátka rozvrátit nenecháme.
Fotka premiérky nahlížející do budoucnosti: NI Syndication / Profimedia
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
