Koho a jak zachraňovat? Vládní pomoc očima expertů

Sliby, chyby. A že toho vláda premiéra Andreje Babiše za koronavirové pandemie naslibovala. Zatím ale desítky miliard létaly spíš vzduchem na tiskových konferencích, než skutečně mířily na podporu tuzemské ekonomiky. Z původně avizované bilionové pomoci se zatím „rozdal“ zlomek, úřady i banky, u kterých stát ručí za „covidové“ půjčky, navíc žádosti firem a podnikatelů často – i kvůli administrativním chybám – zamítají. Kritici dosavadních vládních kroků upozorňují především na to, že pomoc musí být mnohem rychlejší, flexibilnější a lépe cílená.

Už teď je prakticky jasné, že se schodek státního rozpočtu za letošní rok vyšplhá minimálně na 500 miliard korun. A jen největší optimisté věří, že to nepůjde ještě výš. „V současné situaci je pomoc zasaženým ekonomickým subjektům ze strany státu nutná, a to i za cenu významného nárůstu deficitu veřejných rozpočtů. Nezbytné rozvolnění veřejných financí by však mělo být pouze dočasné a po stabilizační fázi by měl následovat návrat na udržitelnou trajektorii,“ uvádí například Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku k vývoji hospodaření sektoru veřejných institucí a k nastavení fiskální a rozpočtové politiky. Jenže nečekají české firmy, podnikatele i domácnosti ještě mnohem horší časy? Skutečná hloubka nastupující krize se podle mnoha ekonomů ukáže v plné síle až v průběhu podzimu. To už bude ale na efektivní pomoc pozdě, což by si měl uvědomit i vládní kabinet.

Co si o situaci myslí respondenti naší ankety? Má vláda ještě pomáhat ekonomice, nebo jsme snad už z nejhoršího venku? Pokud pomáhat, tak jak a komu? A na koho se při dosavadních podpůrných opatřeních zapomnělo?

Mojmír Hampl

ředitel služeb pro finanční sektor KPMG ČR a člen KoroNERV-20

Ještě? Vláda přece ekonomice účinně pomáhat ani nezačala! Veřejný prostor plní virtuální čísla o pomoci až 20 procent HDP, zatímco reálná pomoc po více než dvou měsících od spuštění antivirové krize dosahuje 0,8 procenta! Snad s výjimkou české verze kurzarbeitu, který oddaluje nutné budoucí propouštění, sledujeme vládní zoufalství. Je zajímavé, že v prvních týdnech krize byla mnohem větší ekonomická pomoc Číně skrze nákup zdravotních pomůcek než skutečná pomoc krvácející české ekonomice. Od dne jedna bylo jasné, že v prvotní fázi krize je třeba udržet likviditu v ekonomice velkorysým odkládáním DPH a sociálních odvodů a nespoléhat na složité a českým veřejným sektorem nezvládnutelné mechanismy záruk a garancí. Vláda udělala pravý opak. Odkládala miniaturně a spolehla se na záruky. Výsledkem je fiasko, jehož důsledky pocítíme v příštích čtvrtletích. Vláda hodila tíhu vyrovnání se s krizí, kterou spustila, na reálnou ekonomiku. Ukázala, že umí mnohem efektivněji šlapat na brzdu než na plyn.

Helena Horská

hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Přímé a nepřímé škody, které pandemie Covid-19 a boj s ní způsobily, se začnou teprve sčítat. První dílky mozaiky už máme k dispozici. Zpřetrhané výrobní řetězce a týdny celonárodní karantény nás připravily o zhruba 30 miliard korun na produkci. Cestovní kanceláře jen za první čtvrtletí hlásí 27procentní propad, hotely a penziony, vodní doprava minus 55 procent, film a hudba minus 22 procent, restaurace minus 11 procent. Prodej aut je dokonce o 30 procent nižší a jejich výroba poklesla o 26 procent. A mohla bych pokračovat.

Naštěstí spotřeba energie, objemy platebních transakcí, obnova hustého silničního provozu naznačují postupné probouzení ekonomiky. Z dvouciferného poklesu k jednocifernému. Ale je předčasné jásat. Na původní výkon se jen tak nevrátíme. Mnohé firmy a rodiny stále čekají na slíbenou pomoc od státu. Někteří se spíše než pomoci dočkají úřední kontroly. Stát slíbil 277 miliard korun přímé pomoci a z rozpočtu Evropské unie na garancích dalších 852 miliard, dohromady 20,4 procenta HDP. K 1. červnu bylo vyplaceno z přímé pomoci jen necelých 39 miliard a dalších 14,2 miliardy z nepřímé. Dohromady 14 procent celkové pomoci. Stále chudý účet. Kdo pomáhá rychle, pomáhá dvakrát.

Tomáš Prouza

prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Jsme teprve na počátku krize – a zatím to vypadá, že pomalé a neochotné kroky vlády budou znamenat, že krize bude hlubší a bolestivější, než by bylo nutné. Pochvalu si zaslouží v podstatě jen rychlé poskytnutí likvidity živnostníkům v programu Pětadvacítka a pokyny k vstřícnějšímu postupu Finanční správy při vyřizování žádostí o odklady plateb. Naproti tomu firmy musely řešit problémy s likviditou většinou bez pomoci státu – úvěry Covid pro nejpostiženější sektory banky zamítaly, program Antivirus vyplácel peníze také až zpětně, a ne zálohově jako v jiných zemích, řada dalších speciálních programů se velmi vlekla.

Teď by bylo důležité udělat tři věci. Zaprvé z programu Antivirus udělat skutečný kurzarbeit, tedy pomoc firmám, které jsou donuceny jet jen na půl plynu, ale zároveň mají prostor zvyšovat kvalifikaci svých lidí. Zadruhé využít toho, že úředníci měli a přes léto budou mít dost času, a přijít se skutečnou revizí právního řádu na omezení byrokracie – všichni víme, kde se dá škrtat. A zatřetí investovat do modernizace české ekonomiky, včetně podpory ekologických investic – a přestat o tom jen mluvit.

David Navrátil

hlavní ekonom České spořitelny

Česká vláda slíbila, že podpoří domácnosti a firmy. Slíbila, že přes čtyři procenta HDP půjde na přímou pomoc a odklad daní. Realita z konce května je 0,7 procenta HDP. Dále slíbila zaručené úvěry v objemu 17 procent HDP. Realita je 0,2 procenta. To jsou zlomky slíbené pomoci. Pokud podnikatelé a podniky počítali se slíbenou pomocí a nedostanou ji relativně rychle, tak po vyčerpání finančních rezerv budou omezovat své aktivity a propouštět. Takže dosavadní mírný nárůst nezaměstnanosti a ukončování podnikaní může přeřadit na úplně jinou rychlost.

V datech vidíme, že domácnosti, kterým příjmy nepoklesly, jsou ochotné utrácet. Pokud ale poroste míra nezaměstnanosti, tak se dobrá nálada rychle překlopí do deprese. Už teď totiž vidíme zhruba čtvrt milionu lidí z řad zaměstnanců, kterým poklesly příjmy o více než 40 procent i kvůli pomalému čerpání státní pomoci. Data ukazují, že cca 25 procent domácností nemá finanční rezervy, takže musí drasticky omezovat svou spotřebu. A jejich nižší spotřeba vyrobí další a další nezaměstnané. Bez lepší exekuce pomoci si zaděláváme na hlubší a delší recesi.

Martin Mašát

portfoliomanažer Partners investiční společnosti

Dotaz, jestli má vláda pomáhat ekonomice v případě, že ji sama svými kroky zastavila, má jen jednu správnou odpověď – ANO. Bohužel se to zatím nestalo. Když si odmyslíme politický marketing a kupu vzletných slibů, tak reálných a opravdu promyšlených a zacílených podpor bylo jen pomálu. Vláda se ohání podporou ekonomiky v řádu desítek procent českého HDP. Nicméně reálná čísla ukazují, že do ekonomiky prozatím doputovalo asi jedno (!) procento HDP. Částka se opírá o součet programů typu Covid, Antivirus, ošetřovné, daňové úlevy a podobně. V důsledku zastavení některých sektorů, omezení služeb, bude však dopad na ekonomiku a posléze na nezaměstnanost mnohem vyšší než podpora stěží dosahující procenta HDP. A to bude všechny bolet.

Z toho jednoznačně plyne, že se rychle blížíme k recesi, a ne krátkodobé, ale delší. A stát bude (kvůli současné laxnosti) v budoucnu mnohem víc tížit rostoucí nezaměstnanost, firmy oslabená poptávka, banky počet nesplácených úvěrů, a to nemluvím o už nyní gigantickém nárůstu deficitu státních financí. Ekonomika si časem poradí, ale obyvatelstvo zchudne, Česká republika ztratí část svojí konkurenceschopnosti a opět nám na pár let ujede vlak.

Miroslav Zámečník

ekonomický analytik České bankovní asociace

Ve skutečnosti se teprve začne ukazovat, jak a zda některé programy zabírají. Jako příklad bych uvedl záruční úvěrové programy Covid+ (pro přímé a nepřímé exportéry, administrováno EGAP, s kapacitou 144 miliard korun), a hlavně Covid III, kde oproti portfoliové záruce státu 150 miliard budou půjčovat komerční banky malým a středním firmám. Jde přitom o zdaleka největší programy z těch, které byly dosud ohlášeny. Stejně tak to platí pro Antivirus C pro podniky do 50 zaměstnanců, který ještě ani není spuštěn a měl by poskytnout úlevy na sociálním pojištění.

Jsou i další návrhy, zatím ve stádiu propočtů, takže dosud nejsou schváleny, ale měly by být připraveny pro případ, že se ukáže, že dosavadní opatření nefungují anebo jsou v nich mezery. Proto také potřebujeme pravidelný odečet toho, jak se do ekonomiky dostávají peníze a jak se daří uzavírat mezeru likvidity, a případně na to reagovat.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Czech Fund, člen Národní ekonomické rady vlády

Když vláda „pomáhá ekonomice“, zpravidla přesouvá peníze od jedné skupiny lidí ke skupině jiné. Ta druhá skupina to nazve „pomocí ekonomice“, případně „solidaritou“, první zatne zuby a více či méně ochotně se s tím smíří; pokud jí tedy vůbec dojde, že má za svoji práci citelně méně peněz kvůli vládě. 

Tím není řečeno, že vláda skutečně občas nemůže například snižovat příjmovou nerovnost ve společnosti a tím utužovat sociální smír. Stejně tak vláda občas může vytvořit iluzi trhu. Žádoucí je to, třeba když trh vypne například ze zdravotních důvodů jako teď. Proto ano, doplňujme do ekonomiky dále peníze – a vytvářejme iluzi, že se v koronakrizi nepřestaly otáčet –, nyní prostřednictvím programu Covid III. Doufejme ale, že Covid IV už nebude. Až se trh opět rozběhne, vláda by měla rychle vyklidit pozice.

Riziko je v tom, že státy využijí nynější krizi jako precedens pro „řešení“ dalších krizí, které už budou svojí povahou tržní, nevyvolané vypnutím jinak fungujícího trhu. Tím potlačí očistný proces, kreativní destrukci a definitivně nechají jednotlivá hospodářství Západu uhnít. Už teď se v rozporu s ekonomickou teorií vlády snaží krátkodobě extrémní situace využít k protlačení dlouhodobých, drahých plánů „pomoci ekonomice“. Ať už jde o obrovský francouzsko-německý balík „uvzájemňující“ dluh napříč Evropou nebo o nápad, že 85 procent potravin na pultech musí být českých. Vynucená solidarita je oxymóron, ať už jde o „solidaritu“ s italským bankéřem nebo s českým zemědělcem. Skutečná solidarita je dobrovolná.

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Další články autora.

Navštivte svět soudobého umění

Letní výtvarný salon KodlContemporary představuje přední osobnosti současné umělecké scény na výstavě v Galerii KODL.

Více informací

Sdílejte článek, než ho smažem