Nobelovu cenu za ekonomii letos získává Američanka Claudia Goldinová, jako třetí žena v historii udílení ceny od roku 1969. Goldinová působí na Harvardově univerzitě.
Goldinová zevrubným studiem historických materiálů, až dvě stě let starých, doložila, že řada dějinně důležitých strukturálních změn trhu práce postavení žen na něm ve skutečnosti zlepšila přirozeně, „tržně“. Aniž bylo třeba státní regulace ve jménu prioritizace agendy rovnosti žen a mužů na trhu práce.
Rozdíl ve výdělcích mužů a žen podle Goldinové v ekonomicky rozvinutých zemích výrazně klesl během průmyslové revoluce v letech 1820 až 1850. A následně v letech 1890 až 1930, kdy v důsledku technologického pokroku například v zemědělství či v průmyslu vzrostla poptávka po pracovnících a pracovnicích úředního typu.
V letech 1930 až 1980 už ale podle Goldinové zůstal rozdíl ve výdělcích mužů a žen prakticky neměnný. Goldinová tak zpochybňuje hypotézu, že hospodářský růst sám o sobě vede ke srovnávání výdělků mužů a žen. Potvrzuje tak svoji proslulou U-křivku ženské participace na trhu práce. Ta se kolem roku 1790 pohybovala na úrovni kolem 60 procent; zhruba 60 procent vdaných žen tedy bylo zaměstnáno, například v zemědělství. Do období těsně před první světovou válkou ovšem míra jejich participace poklesla, i na méně než deset procent.
Od té doby zase stoupá, jenže úrovně roku 1790 dosáhla vlastně až na sklonku 20. století. Ekonomický růst tedy vskutku nutně neznamená víc pracovních příležitostí pro ženy, přestože se takový závěr nabízí – například s ohledem ne rozvoj sektoru služeb, který se s ekonomickým růstem dostavuje.
Rovněž nerovnost ve výdělcích se s ekonomickým růstem vždycky automaticky nesnižuje. Klíčovým důvodem zmíněné stagnace v rozdílu výdělků mužů a ženy mezi lety 1930 a 1980 je systémová změna trhu práce, která tentokrát ženám nepřála.
Spočívala v zásadní proměně odměňování. Pracovníci už zejména po druhé světové válce nebyli zdaleka tolik jako před ní vypláceni „od kusu“, například od počtu ušitých oděvů, ale dostávali měsíční mzdu. Goldinová prokázala, že s přechodem na systém měsíčních výplat se snížil vliv vlastní produktivity konkrétního pracovníka, třeba šičky, na její výdělek. Stoupl ale vliv jiných faktorů; zaměstnavatelé zejména s přechodem na systém odměňování za delší časový úsek začali výdělkově upřednostňovat pracovníky s dlouhou a nepřerušenou pracovní kariérou.
Dnešní ekonomický výzkum potvrzuje hypotézu Goldinové a dokládá, že rozdíl ve výdělku mužů a žen v ekonomicky vyspělých zemích takřka zcela vysvětluje rodičovství, tedy přerušení pracovní kariéry z důvodu péče o dítě či děti.
Zaměstnavatelé v řadě případů žádají po pracovnících stálou dostupnost a časovou pružnost, což pečující matky v konkurenčním boji s muži na trhu práce zpravidla znevýhodňuje. To se pak odráží v jejich relativně nižším výdělku i na stejné pozici, a to po celý zbytek pracovní kariéry.
Žena v očích běžného zaměstnavatele totiž už muže obvykle v kariérním rozvoji nedožene, když podstatný čas musela věnovat péči o dítě. Muž se profesně rozvíjí bez onoho přerušení.
Americká historička ekonomie a ekonomka, nyní profesorka ekonomie na Harvardu. V roce 1990 byla první ženou, která na zdejší katedře ekonomie získala stálé profesorské místo. V rámci svého výzkumu se soustředí mimo jiné na historii zaměstnávaní žen a na jejich roli v ekonomice, na rozdíly v odměňování žen a mužů a na vliv technologických změn, rozvoje vzdělání nebo imigrace. Její nejnovější větší práce z roku 2021 je kniha Kariéra a rodina: Stoletá cesta žen za rovností. V roce 2023 jí byla udělena Nobelova pamětní cena za ekonomii „za rozšíření našeho porozumění výsledkům žen na trhu práce“.
Lukáš Kovanda
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
