O tom, že vstup do eurozóny a přijetí měny euro je spíše politické než ekonomické rozhodnutí, už v Česku pochybuje málokdo. A v kontextu nově vznikající vlády to platí dvojnásob. Podmínky, za kterých je vstup do Evropské měnové unie realizovatelný, jsou známy dlouhodobě stejně jako pozitiva, negativa, příležitosti a hrozby tohoto vstupu.
Česká republika je ve fázi ekonomického cyklu, kdy by maastrichtská kritéria bez problémů splnila a měnové propojení Německa, Rakouska a Slovenska v podobě vstupu České republiky by ostatní subjekty v eurozóně rozhodně uvítaly. Je evidentní, že za pragmatickým odůvodněním „proč ne“ se skrývají zejména dva aspekty.
Tím prvním je veřejné mínění. Většina Čechů volí v této oblasti racionální neznalost, tedy utváření názoru na základě nedostatečných informací, které si záměrně nedohledává. Můžeme proto jen respektovat současnou náladu ve společnosti, která nám říká, že konzervativní Češi jsou fixovaní na českou korunu, jsou skeptičtí vůči Evropské unii jako takové a měnu euro mají spojenou s „placením řeckých dluhů“ nebo „útlakem Západu“. Andrej Babiš a jeho stratégové toto dobře vědí. Uvědomují si, že v roce výročí vzniku Československa by deklarace přijetí eura znamenala politické harakiri. A tým současného a zřejmě i budoucího premiéra takové chyby nedělá.
Druhým důvodem je vykolíkování perimetru pro vznikající koalici. Babiš si je vědom toho, že se jeho budoucí vláda neobejde bez podpory poslanců KSČM, SPD, nebo obou těchto stran, které jsou svým nastavením zásadními odpůrci prohlubování participace České republiky na projektu společné Evropy. Pragmatickým zdůvodněním hospodářskou situací a strachem o úspory obyvatel tak strůjce koaliční vlády jednoduše předešel zásadním neshodám při programovém prohlášení. Koneckonců se stačí podívat, jak intenzivní diskuze se vedla kolem závazku České republiky vůči účasti na vojenských misích Severoatlantické aliance.
Tomáš Krejčí, hlavní analytik eTrader
Sdílejte článek, než ho smažem