Stoletá historie Čedoku na fotkách

Čedok se stal hlavně pro starší a střední generace Čechů symbolem organizovaných zájezdů. Pojďme si připomenout historii nejstarší tuzemské cestovní kanceláře, která se začala psát už v červenci 1920.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se zejména židovští občanané bez tranzitních víz nemohli dostat k zámořským lodím kotvícím hlavně v Rumunsku a Bulharsku. Čedok tak využil toku Dunaje, pro osobní dopravu uznávaného za neutrální území bez pravomocí celních a pasových orgánů zemí na jeho březích, a začal pronajímat říční lodě v Bělehradě, které nechal pro uprchlíky přistavit ve Vídni a Bratislavě. Lidé se na lodích přepravili neutrálním územím k Černému moři a dále pak do izraelského přístavu Haifa.

Po komunistickém převratu v roce 1948 ani Čedok neunikl znárodnění. Když pak došlo v 60. letech k uvolnění poměrů, přišla i řada dříve zapovězených aktivit. Dovolená v zahraničí sice nadále zdaleka nebyla standardem, dovolit si ji mohl málokdo, s cestovní kanceláří to ovšem bylo o něco snažší. Čedok tehdy s časopisem „100+1 zahraniční zajímavost“ přišel s nápadem seznamovacích zájezdů. Zájemci vyplňovali vedle běžné přihlášky pobytu i speciální dotazník s otázkami, na jehož základě sestavil počítač stočlenné skupiny – půl na půl muži a ženy, kteří se podle odhadu tehdejší „umělé inteligence“ měli k sobě nejvíce hodit.

Na sklonku 60. let pak přišel Čedok s novinkou v oblasti stravování. Zavedl takzvanou polopenzi u zájezdů do tehdejší Jugoslávie, aby oslovil další klienty a také snížil cenu za pobyt. Lidé ale pojmu nerozuměli, zavedlo se tedy názvosloví „normální hotelová penze bez obědů“. Někteří klienti si nemohli dovolit kupovat obědy a kvůli obavě z „poledního hladovění“ si vozili kufry s jídlem. Místní začali tuzemské klienty nazývat „paštikáři“, což přežilo prakticky doteď.

Na hraničním přechodu proto vždy docházelo ke kontrolám. „Skrýše na peníze byly nejrůznější, od obalů zubní pasty přes krabice s práškem na praní až po přilepování bankovek do knížek na jednotlivé stránky. Pokud měli lidé větší obnos, umístili ho například v autobuse pod podlážku nebo na jiné zakryté místo, ideálně ho rozdělili na více míst. Když tyto peníze celníci objevili, nikdo se k nim nehlásil a nikoho tak nemohli ani postihnout. A co se našlo, to se také odevzdalo – Československé státní bance,“ vzpomíná Pavlíková.

V roce 1988 Čedok prošel vůbec největší expanzí ve své historii, zahraniční zájezdy ten rok pořádal pro 710 000 osob. Spolu s příjezdovým a domácím turismem v té době zajišťoval služby pro skoro dva miliony lidí.

Prakticky hned po otevření hranic v roce 1989 začal Čedok pořádat jako jedna z prvních tuzemských cestovních kanceláří jednodenní autokarové výlety do příhraničních měst v Rakousku a Bavorsku. Monopol tuzemské cestovky však skončil. Rozdělila se na dvě části – v Česku zůstává Čedok, na Slovensku se z ní stal Satur. V roce 1993 byla ochranná známka Čedoku prohlášena za proslulou. V roce 1994 byl Čedok Fondem národního majetku připraven k privatizaci. Vítězem výběrového řízení na prodej majoritního balíku akcií se stala česká společnost Unimex, kterou založil Jiří Šimáně s Jaromírem Šmejkalem.

Po mnohaleté přestávce také vyslal první skupiny do Izraele a Jihoafrické republiky.

Po roce 2000 Čedok prohloubil strategické partnerství s tuzemským leteckým charterem Travel Service. V roce 2003 cestovka majetkově vstoupila do cestovní kanceláře Eso travel, která pořádala exotické zájezdy a založila dceřinou společnost v Bratislavě pro prodej zájezdů na Slovensku.

V roce 2016 se majoritním vlastníkem Čedoku stává největší polská cestovní kancelář Itaka. Čedok se rovněž pustil do rozvoje regionálních letišť.