Již v srpnu loňského roku mostecký soud rozhodl, že banka – konkrétně Raiffeisenbank – nemá nárok na paušální měsíční poplatek za správu úvěrového účtu. Stalo se tak ve sporu, který iniciovala sama banka. Ta tehdy žalovala klientku, na níž se domáhala splacení půjčky. Soud s odkazem na unijní směrnici, respektive předchozí rozhodnutí německého soudu, bance nevyhověl v bodě týkajícím se právě tohoto poplatku.
Většina tuzemských bank teď stojí před rozhodnutím, zda půjdou do dalších soudních sporů s desítkami tisíc klientů, nebo přece jen přistoupí na smírné řešení, které předtím odmítaly. Pokud by totiž soudy znovu rozhodly ve prospěch klientů, mohly by banky vedle vracení samotných poplatků hradit lidem i soudní výdaje.
Víc než 130 tisíc dalších klientů, kteří nyní po bankách chtějí vrátit údajně nezákonný poplatek v rámci hromadné iniciativy, může být zejména čtvrtečním verdiktem pražského soudu povzbuzeno. Rozhodnutí je sice pravomocné, ale týká se jen konkrétního sporu jediného klienta s Hypoteční bankou. Nejde o precedent, který by šlo automaticky použít na další – byť prakticky shodné – spory.
Štědrá náhrada
Po čtvrtečním rozhodnutí soudce Martina Šalamouna mají banky nové poznatky k analýze. Vedle samotného rozhodnutí, že Hypoteční banka porušovala zákon, když vybírala poplatek za správu úvěrového účtu, budí pozornost i přiznané náhrady klientovi jako vítězné straně. Šalamoun totiž žalobci přiznal maximální částku, která dvojnásobně přesahuje výši sporné částky – tedy zaplacených poplatků.
Jen za nejmasovější iniciativou Poplatkyzpět.cz přitom stojí zatím zhruba 130 tisíc klientů, kteří chtějí vrátit poplatky za hypotéky a spotřebitelské úvěry. Hrubý odhad říká, že celkem požadují zhruba miliardu korun. O podobnou částku by pak navíc banky mohly přijít, kdyby soudy i nadále rozhodovaly ve prospěch klientů a přiznávaly jim plnou výši náhrad.
Zde je ovšem třeba rozlišit spor, v němž se ve čtvrtek rozhodlo, a většinu těch dalších, které k soudu teprve míří. Za nimi totiž bude stát společnost, která se na vymáhání dluhů specializuje, a samotné žaloby budou zpracovávat dvě advokátní kanceláře. Soud tedy může dojít k závěru, že jde o takzvané formulářové žaloby, které jsou v průměru na jednoho klienta jednodušší, čemuž pak může odpovídat i nižší přiznaná náhrada.
Jak už dřív zjistil deník Insider, iniciativa Poplatkyzpět.cz požadovala po bankách v případně mimosoudní dohody 1000 až 1500 korun na jednoho klienta banky. Tedy výrazně méně, než nyní žalobci přiznal soudce Šalamoun.
Ústavní soud? Spíš teoretická šance
„Čtvrteční rozhodnutí soudu se vztahuje k velmi specifickému případu a rozhodně jej nelze považovat za precedentní,“ říká mluvčí Hypoteční banky Kateřina Krásová. Odmítla však upřesnit, v čem vidí specifika tohoto případu, který je podle informací Aktuálně.cz naopak typickým příkladem většiny budoucích sporů.
„Jsme překvapeni, že soud se přiklonil k tomuto rozhodnutí, a to zejména z toho důvodu, že v bankovním sektoru panuje silné konkurenční a transparentní prostředí. Klienti si bankovní ústav volí dobrovolně a do smluvního vztahu vstupují na základě jasně prezentovaných smluvních podmínek. Navíc u našeho ústavu si klient může zvolit z mnoha typů hypoték, mimo jiné hypotéku bez poplatků nabízíme již více než osm let,“ dodala v původní reakci na verdikt Krásová.
Rozsudek je však pravomocný a nelze se proti němu standardně odvolat. Jde totiž o takzvaný bagatelní spor, spor o částku do desíti tisíc korun. Jedinou, spíš teoretickou šancí pro banku může být Ústavní soud.
Mostecký rozsudek
Přestože český právní systém není precedenční, soudci, kteří budou rozhodovat další obdobné spory, mohou předešlé rozsudky ke svému rozhodování podpůrně využívat. Tak to ostatně udělal soudce Šalamoun, když přihlédl k rozsudku německého soudu z roku 2011 a také k loňskému, dosud prakticky neznámému rozsudku Okresního soudu v Mostě.
Mostecký soud už v srpnu 2012 rozhodoval ve věci žaloby Raiffeisenbank. Ta se domáhala na své klientce splacení dluhu. Jednou z položek, kterou banka požadovala, byl právě i poplatek za správu úvěrového účtu. Soudkyně Jana Benešová ale v tomto konkrétním bodě bance plnění nepřiznala.
Odvolala se přitom na judikaturu evropských soudů, konkrétně na již zmiňovaný rozsudek německého Spolkového soudního dvora. „Protože kontrola obsahu spotřebitelských smluv souvisí s evropskou směrnicí, která byla implementována také v ČR (směrnice 91/13/EHS), je zřejmé, že podobná ustanovení ve smlouvách o úvěru podle českého práva jsou rovněž neplatná,“ uvedla Benešová v rozsudku.
Rozsudky, které by naopak dávaly za pravdu výkladu, na němž trvají banky, dosud neexistují, nebo nejsou známy.
Celý článek si přečtete na Aktuálně.cz
Sdílejte článek, než ho smažem