Komerční spolupráce
Zkuste si to, schválně: zadejte do vyhledávače slovo inflace. Zasypou vás podobné titulky: Současná inflace potrvá ještě několik let. Drastická inflace v autobazarech. Inflace v eurozóně nejvýš za třináct let. Inflace? Je to mnohem horší, odhaduji ji až ke dvaceti procentům. Elektřina zdraží o třetinu, plyn o polovinu. Jestli bude inflace stoupat dál, lidé ztratí polovinu úspor, varuje ekonom.
Jeden by z toho získal dojem, že se nám svět rozpadá pod rukama. Pokolikáté už za poslední dva roky?
Právě média mají na současné hysterii lví podíl, domnívám se. Začalo to ve stavebnictví a pokračuje ojetými auty či energiemi.
Přitom ve skutečnosti není tak zle. Podle Českého statistického úřadu činila meziroční inflace v září 4,9 procenta. Ano, je to víc, než bývalo; ale není to zase tak moc.
Podíváme-li se na poslední dvě dekády, prakticky ve všech vyspělých „západních“ ekonomikách se inflace většinu času držela nad dvěma procenty. Teď to je pět, což žádná katastrofa není. Valná část vyspělých společností si poradila i s mnohem vyšší inflační mírou, vzpomeňme například na Spojené státy v sedmdesátých letech: tam se nakonec vypořádali s inflací přesahující deset procent.
Podle mne totiž dnes není problém inflace samotná. Potíže dělají inflační očekávání lidí.
Zkrátka ono pobláznění, strach z toho, co ještě nastane. Obavy, že prošvihneme příležitost. Že když nějakou věc budeme odkládat, později už nebudeme mít šanci ji uskutečnit. Říká se tomu FOMO (Fear Of Missing Out).
Když si povídám třeba s developery, říkají, že to je jen uměle vyživovaná bublina. Že snad s výjimkou chemie, konstrukčního dřeva a polystyrenu toho firmy (nikoli všechny) jednoduše zneužívají a snaží se vyrovnat si propad z covidové doby.
Dám konkrétní příklad. Jeden můj známý chce rekonstruovat dům. Od stavaře se dozvěděl, že všechno dnes podražilo a rekonstrukce ho vyjde dráž. K tomu dodal, že sice je teď obrovsky zaneprázdněný a nejbližší termín najde až za několik měsíců, ale že pokud známý bude otálet, za rok všechno zdraží o třetinu. Honem. Neváhat. Nepromeškat. Bude hůř. FOMO.
Proč se necháváme takhle strašit?
Během pandemie byli lidé opatrní a zdrženliví a teď jako by si chtěli všechno vynahradit. Trpí pocitem, že musejí vše stihnout hned. Že jim rostoucí inflace sebere možnost rekonstruovat, kupovat nebo snad i topit.
Dokládají to například právě developeři, kteří říkají, že lidé už s drahotou sami dopředu počítají. Že jsou byty dražší? „My víme. Všechno zdražilo. Počítáme s tím, že zaplatíme víc.“ Ti méně féroví stavitelé tak přišli ke snadnému způsobu, jak si něco přihrát do kapsy.
Nebo auta. Všechno přiživují zprávy o tom, že nejsou k mání čipy, nebo o tom, že ojeté vozy stojí už skoro stejně jako nové. A lidé mají pocit, že buď musejí auto koupit teď, byť draho, nebo už ho nekoupí vůbec, protože za chvíli bude stát o další polovinu víc a oni na něj už nebudou mít vůbec.
Co si z toho vzít? Panika není namístě, pětiprocentní inflace není nic strašného. Bude hůř? Vůbec nemusí, pochopitelně záleží, jak se zachovají centrální banky a jak inflaci i očekávání s ní spojená ukočírují. Inflace tu s námi je a ano, je o trochu vyšší.
A hlavně je důležité neztratit dlouhodobou perspektivu. Samozřejmě i nadále platí, že inflace požírá hotovost; nechávat si větší obnosy na spořicích nebo dokonce běžných účtech je proto nerozum. Lepší je volné prostředky smysluplně investovat a nechat je pracovat a zhodnocovat se, například u nás ve Fondee.
Ale na hysterii ještě zdaleka čas není. Takže: keep calm and carry on!
Jan Hlavsa, spoluzakladatel Fondee
Sdílejte článek, než ho smažem
