Bez akcií to nejde

Podívejme se, k čemu takový opatrný přístup vede. Politici i občané dosud považují cenné papíry a akcie zvlášť za velké riziko, které opatrný člověk a státem kontrolovaná instituce mají podstupovat jen velmi omezeně.

Za dvacet let desetinásobek

Jestliže jste si odložil před dvaceti lety padesát tisíc dolarů s cílem přilepšit si ve stáří, pak při průměrném šestiprocentním úroku máte dnes sto šedesát tisíc. Pokud jste ale investoval do akciového fondu, který dosáhl stejný výnos jako americký akciový index S&P, pak máte nyní ze stejné částky 560 tisíc. V Německu máte z původních padesáti tisíc dokonce 720 tisíc.

To je jednoduchá odpověď na otázku, proč je všude ve světě tendence k uvolňování administrativních bariér pro akciové investice a proč akcie a akciové fondy mají rostoucí podíl na úsporách obyvatelstva. Přes všechna ujišťování politiků si jen velmi naivní lidé mohou myslet, že současný fakticky zbankrotovaný systém zajištění stáří umožní generaci současných čtyřicátníků a mladších financovat z budoucí penze víc, než přežití na hranici chudoby. Finanční experti odhadují, že na zajištění důstojného stáří potřebuje člověk úspory ve výši alespoň patnácti ročních platů. Při úrokové míře kolem čtyř procent se stává taková meta pro většinu obyvatelstva nedostupným snem.

Otázkou není jestli, ale jak a kdy

Každý, kdo letos investoval do akcií nebo akciového fondu chápe, jaké riziko přitom podstupuje. Z dlouhodobého pohledu existuje ale i riziko opačné. Riziko, že nenaspořím dostatečně na budoucí potřeby a co hůř, že ostatní naspoří více než já. To nemá nic co dělat s pocitem závisti. Cenová úroveň zvláště základních služeb a zboží je vždy závislá na průměrné úrovni disponibilních prostředků. V tomto smyslu všichni podstupujeme velké riziko, protože už dávno nejsme izolovanou ekonomikou a naši sousedé investovali do akcií podstatně více.

Pro velkou část obyvatelstva se možná otázka už nejeví zda investovat, ale spíše jak a kdy. Tady ale žádné univerzální rady neexistují. Akciové trhy budou vždy kolísat a nikdo nedokáže z jistotou odhadnout, zda za měsíc bude nově nakoupená investice v zisku nebo ve ztrátě. K rychlému nárůstu může dojít v podstatě kdykoli. Investor, který by promeškal deset nejlepších měsíců za posledních dvacet let, by na amerických akciích vydělal o třetinu méně než ten, který je koupil a držel. Je jasné, že současná nízká cena akcií je vhodnější příležitost, než tomu bylo před několika měsíci. Bylo tomu tak i v minulosti. Investor, který by nakupoval v posledních dvaceti letech jen v době, kdy došlo k prudkému propadu, tj. v měsíci, kdy hodnota akcií je o více než deset procent nižší než v předchozím, by zvýšil svůj výnos o více než dvě procenta ročně.

Po poklesu následuje prudký růst

Nejrychlejší nárůsty byly v minulosti pozorovány právě po obdobích prudkých poklesů. Je možno uvést krach na burzách v roce 1987, k navrácení do rekordních hodnot bylo třeba 18 měsíců, po ruské krizi stačilo sedm měsíců, velký ropný šok v roce 1973 zabrzdil trhy na dva roky. Pro opravdu dlouhodobé investory je možná nejlepší strategií pravidelný nákup akciových fondů. Celková hodnota investice je tak náchylná k menším výchylkám a je menší nebezpečí, že při krátkodobém poklesu dojde k nevýhodnému prodeji.

Myslíte, že právě nastává ten správný čas pro investování do akcií? Bude růst po dnešním poklesu stejně rychlý jako po ruské krizi? Nebo ještě rychlejší? Který segment byste si zvolili? Napište nám svůj názor.