Bu, bu, bu, investoři

Investiční banka Ragen MacKenzie, součást jedné z největších amerických skupin Wells Fargo, nedávno oznámila, že bude pomáhat investiční společnosti Akro při správě jejích fondů a tvorbě nových produktů. Při té příležitosti jsme se setkali se senior viceprezidentem společnosti, panem Markem A. Lundem. Následují výňatky z našeho rozhovoru.

O trendech nejbližší doby

V posledních dvou až třech letech byly především ve Spojených státech velmi módní takzvané pasivní fondy, které sledují vybraný index a nakupují akcie ve stejném poměru jaký mají jednotlivé společnosti v příslušném indexu. Důvod je jednoduchý - v posledních pěti letech aktivně spravované fondy (tedy ty, ve kterých složení portfolia vybírá portfolio manažer) vykazovaly nižší zhodnocení než fondy pasivní, pouze sledující index. Loni začaly aktivně spravované fondy vykazovat vyšší zhodnocení a statistiky ukazují, že se investoři začínají do těchto fondů vracet. Movitější lidé mají velký zájem o efektivnější způsoby spolupodílení se na investičních rozhodnutích, a proto roste zájem o tzv. private placement, neboli nabídku nově vydaných akcií uzavřené skupině investorů.

O psech honících svůj ocas

Každý zná onu oblíbenou psí zábavu - a podobně se chovají také investoři. Lidé jsou ochotni změnit svou investici na základě okamžitých výsledků. Pokud se aktivně spravovaným fondům podaří nadprůměrné výsledky udržet, čekají pasivní fondy horší časy a méně nových peněz. Investoři totiž dnes své peníze přesunují častěji a aktivněji než bývalo v minulosti zvykem. Na druhou stranu je zde obrovské množství peněz, u kterých manažeři nemají zájem překonávat indexy. Jde především o nejrůznější penzijní fondy, jejichž manažeři nejsou placeni podle svých výsledků. Nechtějí proto riskovat a proto budou i nadále používat k investování pasivní přístup.

O výhodách široké nabídky fondů

I když investoři přecházejí z jednoho fondu do druhého, většinou neopouštějí jednu investiční skupinu. Na americkém trhu nejsou mezi velkými investičními společnostmi příliš velké rozdíly, takže investoři musí jen relativně zřídka své peníze přesunout do jiné investiční společnosti. Společnost tak neztrácí peníze, které pro klienta spravuje a stále vydělává na správcovských poplatcích. pokud si u svých fondů účtuje vstupní a výstupní poplatky, může díky častým přestupům dokonce vydělat i více. Na druhou stranu může ztrácet - stačí, aby investoři přecházeli od aktivně spravovaných fondů s vysokými poplatky k fondům dluhopisovým či peněžního trhu, které si účtují poplatky výrazně nižší (často i poloviční).

O útěku do bezpečí

Po "internetovém masakru" tolerance lidí k riziku výrazně poklesla a začínají hledat bezpečí. Obecně totiž investora motivují pouze dvě věci: touha po zvýšení majetku a nebo strach o něj. Zatímco v době raketového růstu technologických akcií hrála prim snaha co nejvíce vydělat, po pádu v uplynulých měsících na investory sedá strach. Lidé proto začínají mít zájem o tzv. defenzivní tituly - spotřební zboží, finanční instituce, zdravotnictví a podobně.

O právu na bohatství

Řada lidí došla v uplynulých dvou letech k názoru, že být milionářem ve třiceti je jejich nezadatelné právo. Dnes je zachvacuje panika, protože na základě vlastních rozhodnutí přišli o velké peníze a museli se vzdát řady svých snů. Na druhou stranu to ale znamená, že se konečně naučili rozumět tomu, co znamená slovo diverzifikace a že mít veškeré peníze v akciích jediné společnosti není to nejlepší řešení. I když se ceny technologických akcií vzpamatují, lidé i nadále zůstanou u diverzifikovaných portfolií a nemyslím, že se bude opakovat podobná internetová horečka. Je potřeba jim ale vysvětlit, že musí očekávat nižší výnosy - a to je zřejmě ten nejobtížnější úkol, který na investiční společnosti čeká.

Co si o názorech Marka Lunda myslíte vy? Má pravdu nebo ne? V kolika letech chcete být milionáři? Přidejte svůj komentář!