Není analytik jako analytik

Možná by stálo za to si jednou provždy udělat pořádek v tom, kdo je jakým analytikem. Obecně se dají analytici rozdělit do dvou skupin. První, mediálně mnohem známější skupinu, tvoří analytici na tzv. prodejní straně finančního sektoru (sell-side). Jedná se o osoby pracující ve firmách, které pomáhají společnostem s emisemi akcií (primárními či sekundárními) nebo radící při fúzích či akvizicích (tato oblast se nazývá corporate finance). Jejich zaměstnavatelé mohou rovněž provozovat makléřskou činnost začínající obchodováním s akciemi či dluhopisy a končící u derivátů nebo komodit (sales and trading). V takových firmách najdeme povětšinou analytiky dvojího druhu:

1) Makro-analytici jsou ti, jejichž doporučení směřují k celkové investiční strategii, a to v kontextu vývoje trhů a celé ekonomiky.

2) Mikro-analytici zkoumají nebo nám přímo doporučují konkrétní tituly nebo nás od nich zrazují (čemuž se, jak víme, děje velmi zřídka).

Jako příklad firem, které můžeme zařadit do této skupiny, si můžeme uvést některé velmi známe společnosti jako Merrill Lynch, Chase/J.P.Morgan, Morgan Stanley Dean Witter nebo, ať nechodíme daleko, Patria Finance, FIO (profil, názory) či Wood and Company. Je třeba podotknout, že tato oblast jako každá jiná podléhá postupné konsolidaci a postupně mizí pevné hranice mezi komerčním a investičním bankovnictví.

Hlavním zdrojem příjmů těchto společností jsou provize a poplatky (např. provize za zprostředkování nákupu či prodeje cenných papírů u makléřské společnosti nebo IPO u investiční banky). Je logické, že makléřská společnost získá svoje poplatky bez ohledu na to, zda je klient ve ztrátě nebo ne. Stejně tak je logické, že celkový objem provizí je velmi závislý na tržním sentimentu. Toto je nejmarkantnější u primárních emisí akcií (IPO). Často se lze dočíst v tisku, že některá společnost se rozhodla upustit od emise, protože nálada na trhu je spíše ponurá (např. slovenská společnost Globtel). Proto je v zájmu firem na prodejní straně vytvářet takovou náladu, aby se investoři, anebo lidé, kteří investory právě hledají, nezdráhali na ně obrátit.

Druhou skupinu tvoří analytikové na tzv. nákupní straně (buy-side). Jejich firmy většinou spravují portfolia pro klienty. Také zde najdeme jak oddělení sales and trading oddělení, které ovšem slouží interním potřebám, tak i analytické oddělení dodávající podklady pro portfoliomanažery (makro- i mikroekonomické povahy). Z povahy činnosti takových firem vyplývá nižší dynamika jejich obchodů, delší investiční horizont (a proto i menší zájem médií) a v neposlední řadě i nižší riziko (a proto i nižší mzdy). Každý by dokázal vyjmenovat bezpočet příkladů takových firem, ať už by to byla investiční společnost (např. SIS, ŽB Trust, IKS KB, atd.), penzijní fond (např. PF KB, SPF, Winterthur, atd.), banku (KB, ČS, Raiffeisen) nebo pojišťovnu (např. Česká pojišťovna, Allianz, Nationale Nederlanden, atd.) či některé nadace.

Výsledky druhého typu společností jsou v zásadě závislé na tom, jak úspěšně spravují svěřené prostředky. Pokud zjistíte, že "váš" podílový fond dosahuje průměrných výsledků v porovnání s podílovými fondy s podobnou investiční strategií, ať už to je jenom kvůli vysokých poplatků nebo jiným důvodům, máte pádný důvod přejít k jinému.

Následující řádky budu spíše patřit analytikům z první skupiny, s jejichž činností se přece jenom setkáváme mnohem častěji. Ovšem, abychom byli spravedliví, tak v některém z příštích článků nahlédneme pod pokličku těch z opačné strany, obzvláště manažerů podílových fondů. Zkusme se ještě jednou, nepředpojatě a komplexněji podívat na příčiny věšteckých neúspěchů analytiků a zdůraznit v čem spočívá jejich význam.

Důležitou roli zde nepochybně hrají média svým velmi jednostranným přístupem k analytikům. Čtenář nebo posluchač se může bez problému a v hojné míře dozvědět analytikův názor na danou věc nebo konkrétní investiční doporučení týkající se konkrétního titulu, ale velmi obtížně se dopátrá k hodnocení toho, jak nám tito odborníci radí. Jenom během prvních pěti měsíců roku 2000 se v deníku The Wall Street Journal objevilo více než v 3000 článcích slovo analytik nebo analytici. V Hospodářských novinách ze 17.ledna 2001 jsem napočítal osm článků, kde se výše uvedená slova objevily a našel jsem minimálně stejně tolik pasáží, kde byl nějaký analytik citován.

Ano, analytikové jsou tu, aby dostáli názvu svého povolání a vytvářeli analýzy bez ohledu na to, jaké jsou povahy. Analytikové mají jistě své pevné a nezastupitelné místo v ekonomice, protože se podílejí na udržování likvidního chodu finančních trhů tím, že pomáhají při efektivní alokaci kapitálu. Analytici plní funkci "hlídacích psů", jak na makroekonomické, tak i mikroekonomické úrovni, poskytují investorům informace, které by jinak museli velmi obtížně shromažďovat. Představte si tu hrůzu, že by jediným zdrojem ekonomických analýz byli vládě poplatní státní byrokraté nebo analýzy podniku XY byste se dozvěděli pouze od PR oddělení podniku samotného. Noční můra, že?

Problém nastává, pokud se jim nastaví zrcadlo a začínají se analyzovat právě jejich analýzy (omlouvám se, je tu trochu "přeanalyzováno"). Pokud si někdo dovolí zpochybnit hranici jejich schopností (ne význam jejich činnosti, podotýkám), tak se setká se stejnou reakcí jako volič, který zapochybuje o altruismu politika. Analytici by měli odolávat pokušení snažit se předpovídat budoucnost resp. uvědomit si omezenost takových předpovědí a více se soustředit na co možná nejkvalifikovanější popis faktů. V opačném případě by měli nést zodpovědnost za své výroky a doporučení a neměli by se vyhýbat jejich veřejné kontrole.

Je velmi důležité ovšem zdůraznit, že analytikové nejsou homogenní skupina a stejně tak, jak v ekonomice nacházíme nadprůměrné a poctivé podnikatele, tak i mezi analytiky jsou ti, kteří jsou více schopní než jejich kolegové, a ti, kteří se řídí zdravým rozumem spíše než svými přáními nebo svou leností.

V předchozím článku jsem naznačil několik objektivních důvodů, proč jsou předpovědi analytiků chronicky mylné. Pokusím se je na závěr rozvést do trochu obecnější podoby:

Tlak médií. Existuje zde poptávka po investičních doporučeních, které jsou ideálně zobrazena v nějaké přehledné tabulce, aby investor mohl pohodlně zjistit, jaký titul v současnosti "letí" nebo kam se řítí ekonomika. Takové údaje jsou sice nezbytné jak pro mikroekonomické plánování (např. když podnik potřebuje zjistit bonitu odběratele), tak makroekonomické plánování (např. podnik musí anticipovat vývoj míry inflace, aby mohl k ní indexovat splátky úvěrů).

Tlak zaměstnavatele. Pokud je společnost, která je předmětem analýzy zároveň klientem firmy, v níž analytik pracuje, tak je nabíledni, že je vyšším zájmem této firmy, aby se analýzy vyjadřovala o společnosti spíše pozitivně, protože každá investiční banka potvrdí, že to není research, jenž ji přináší největší zisky.

Tlak analyzovaných společností. Nesplnění analytických odhadů může krátkodobě snížit tržní kapitalizaci společnosti a hodnotu manažerských opcí.

Špatné informace. Analytik se může snažit sebevíc, ale pokud má nesprávné informace (třeba kvůli chybám v účetnictví) výsledky jeho práce nemohou být optimální.

Nekompetentnost analytiků. I kdyby měl analytik sebelepší informace, tak nikde není zaručené, že bude schopen z nich vytvořit správné závěry. Studie navíc ukazují, že téměř dvacet procent (!) změn investičních doporučení je provedeno pouze na základě toho, že podobné změny učinila konkurence. Není se čemu divit, protože je vždy lepší se mýlit s davem, než proti němu.

Nejistá budoucnost. Pravděpodobně nejčastější výmluva analytiků, někdy však naprosto oprávněná. Budoucnost je plná nepředvídatelných událostí. Někdy je možné očekávat, že některá události nastanou, nikdo ovšem neumí předpovídat kdy a v jakém sledu.

Analytikové jsou tedy nezastupitelní, ale je třeba si správně definovat to, co od nich požadujeme. Čtěme jejich zprávy, ale berme jejich doporučení s velkou rezervou nebo je raději ignorujme. Je třeba si také uvědomit na jaké jsou analytikovi ambice tzn. na jaké straně barikády stojí a zda je jeho cílem být mediální hvězdou, kněžnou Libuší nebo dobrým správcem vašeho majetku.

Víte, kdo je nejcitovanější český analytik a kdo je nejznámější český prognostik? Jaký je rozdíl mezi analýzou a syntézou? Existují také syntetici? Napište svůj názor.