Politiků by v byznyse uspělo jen málo, říká Jan Bubeník

Jak vaše současná mediální "castrovská" známost změnila vaši cenu na trhu práce?
Nemyslím si, že by to bylo nějak výrazně do plusu nebo do mínusu. Můj třínedělní výpadek v práci mě připravil o několik kontraktů, které byly časově naléhavé. Klienti nevěděli, jak dlouho bude můj "ozdravný pobyt" trvat, a tak své problémy vyřešili jinak. Náš byznys je hodně personifikovaný, založený na důvěře a vztahu dvou stran. Myslím, že moji pracovní pozici pobyt na Kubě nezměnil. Kdybych prodával spotřební zboží jako prací prášky nebo bonbony, tedy zboží postavené na propagaci a známosti, bylo by to jinak.

Jan Bubeník narozen 1968 studoval medicínu na UK v Praze od prosince 1989 poslanec federálního shromášdění ČSSR od června 1990 poslanec ČNR, po půl roce na mandát rezignoval v letech 1996 - 1999 pracoval ve společnosti McKinsey & Co. v roce 1999 hlavním organizátorem akce "Deset let poté" od roku 2000 šéfem pražské pobočky firmy Korn/Ferry Více najdete zde

V jiných odvětvích byste si tedy pomohl?
Jak v kterých, po tomhle neúspěchu si by mi asi nedali práci v nějaké špionážní agentuře.

Můžete blíže popsat čím se to vlastně živíte?
Executive search nemá hezký český ekvivalent, používá se ještě slovo headhunting, někteří lidé to dokonce překládají jako lovci lebek. Hezkým ekvivalentem podle mě je lovci talentů. Ta profese je hodně o poradenství, je to o partnerství, jak s kandidáty, tak s klienty.

Jak vypadá "lov na lebku" v praxi?
Většinou si mě zavolá šéf firmy, která tady dělá buď akvizici, nebo které odešel klíčový člověk, třeba finanční nebo obchodní ředitel, případně chce vytvořit nové produkty či divizi. Společně si sedneme a on mi popíše situaci a zeptá se mě, jaký člověk by byl schopen tu roli zastávat. V mnoha případech si pod stejným titulem v různých firmách představují různé věci. Zvláště u nás se obsah práce hodně liší od toho, co by člověk na stejné pozici dělal v Německu nebo Anglii.

Kde hledáte nové talenty, nebo prodáváte stále ty samé lidi?
Rozhodně to nejsou stále ti samí. Někteří lidé odcházejí do zahraničí, jiní naopak přicházejí. Naše firma má po světě 70 kanceláří ve více než 40 zemích světa. Fungujeme opravdu jako jedna firma s jedním softwarovým propojením a jednotnou metodikou. Při výběru kandidátů na vedoucí pozice ve firmách nejsme vůbec omezeni lokálním českým trhem.

Navíc ne každý člověk s požadovanými schopnostmi a dovednostmi vždy zapadne do firemní kultury. Na jedné straně jsou "polovojenské" firmy s velmi přísnou disciplínou, do kterých musíte denně v tmavém obleku a bílé košili. V softwarových firmách či reklamnich agenturach je naopak spíše kreativní prostředí, zaměstnanci mají zelené vlasy a je pro ně důležitý pocit svobody. Jiným příkladem jsou firmy logistické, kde pětiminutové zpoždění může způsobit strašně moc nepříjemností.

Lze lidi které nejčastěji vybíráte vymezit věkově?
V Čechách už dorůstá do zralého managerského věku řada lidí, kteří před deseti lety končili vysokou školu, pak vyjeli ven, případně začali pracovat u velké auditorské pětky nebo jiných nadnárodních firem typu ABB nebo General Electric s vlastními vzdělávacími akademiemi rozvíjejícími dovednosti zaměstnanců. Lidé prošlí těmito firmami mají pak výborné možnosti uplatnění. Podívejte se třeba jen na představenstvo Komerční banky, Vítkovic, nebo Škody Plzeň, ale i na množství dalších menších podniků. Jsou to lidé, kteří se již porovnávají s manažery v zahraničí a ne jenom touto malou českou kotlinou. Také v budoucnu budou snadno získávat práci honorovanou již ve světových cenách. Je tady ale i množství čtyřicátníků až šedesátníků, kteří dokázali změnit profesi, vystudovat MBA nebo jinak zvýšit svou kvalifikaci.

Znáte českou politiku, nějaký čas jste byl i jejím aktivním účastníkem. Pro kolik našich stávajících vrcholových politiků by mělo šanci projít sítem výběru a stát se úspěšnými šéfy firem? Záleželo by, jak jsou vybaveni. Většina politiků starší generace je, když to řeknu diplomaticky, jazykově handicapována. Trochu si pamatují ruštinu, když jsou z příhraničí, tak snad ještě němčinu. Angličtinu, která je téměř standardně vyžadována u jakékoliv pobočky mezinárodní firmy, zvládá na provozní úrovni velice mizivá skupina politiků. U mladších je to sice lepší, stále je to ale spíše výjimkou než pravidlem. Mezi politiky je hodně lékařů, techniků, učitelů, tedy lidí z oborů, po kterých naši klienti moc neprahnou.

Zkusím to konkrétněji, když byste s měl vybrat partnery pro podnikání z řad politiků, kteří by to byli? Zvolte tři z parlamentu a tři z vlády.
Současné politiky znám příliš málo na to, abych byl objektivní. Ale když už bych musel, tak bych s nimi absolvoval podobnou proceduru, jakou u nás procházejí ostatní kandidáti. Stavěl bych tým, takže bych zjišťoval, jaké role ve skupině zastávají, a podle výsledků týmových rolí bych se rozhodoval. Předpokládám, že u komunistů nenajdu mnoho lidí s relevantní zkušeností z tržního hospodářství. I když někteří... Například pan Ransdorf by se zřejmě hodil na pozici tiskového mluvčího. Měl bych ale mentální problém – nakolik komunistům mohu věřit – a to je u partnerů to nejdůležitější. Já bych asi šel pro lidi z mladší generace, kteří mají buď ekonomické nebo právnické vzdělání. Z poslanců a senátorů bych si vybral Ivana Pilipa, Václava Fischera a ….(dlouhá odmlka). Řekněme, že vztahy s americkými investory by mohl rozvíjet amerikanista Josef Jeřab.

Z ministrů bych za partnery zvolil Karla Březinu a Pavla Mertlíka. V komerční sféře se dokázal úspěšně uplatnit i Pavel Rychetský. Hrozně rád bych si do mé imaginární firmy vzal i Otakara Motejla, kterého jsem poznal nejen jako odborníka, ale i jako slušného člověka.

Je politika pro práci v byznysu dobrou průpravou?
Záleží na konkrétní zkušenosti lidí opouštějících politiku. Účast v politice učí kompromisu. Lidé z politiky jsou předurčeni rozvijet vztahy s investory, vztahy se státními institucemi, s regulátorem, případně se stávají lobbisty najatými na ovlivňování legislativního nebo exekutivního procesu.

Spojujete svou budoucnost s Českou republikou?
Já jsem polovinu svého svobodného života od roku 1990 prožil ve Spojených státech. Doma ale určitě vždy budu tady. Na druhou stranu je realitou, že když chce vstoupit do první ligy, málokdy je tomu v Čechách.

Co bude dělat Jan Bubeník za pět let?
Za pět let bych mohl být jedním z lidí, kteří vedou Korn/Ferry v Evropě. Nebo si dovedu představit další dvě alternativy. Budu mít svoji vlastní firmu podobného charakteru, umím si představit i alternativu, že bych byl v managementu větší firmy, kde bych měl na starost personalistiku a personální rozvoj.

Jste neformálně oblečen, žádný oblek, žádná kravata, vy nenosíte uniformu?
Takhle mohu chodit do práce, uniformu ale nosím velice často. Dnes mám spíše úřední den, nemám žádné schůzky, budu pracovat na počítači, psát doporučení na jednotlivé kandidáty. Když mám úřednický den, chodím takto neformálně, jinak chodím tradičně v obleku.

Dotazník

Silné stránky: komunikace s lidmi, kreativní myšlení

Slabé stránky: tendence dělat moc věcí najednou, odpor k papírování a administrativě

Oblíbený nápoj: whisky

Rodinný stav: svobodný

Nejdražší koníček: cestovní (hlavně do Karibiku)

Osobní automobil: Saab 95

První výdělek: 20 Kč za česání angreštu

Největší životní vydání: investice do 2 start-up firem

Nejvýhodnější nákup: stavební pozek

Největší sen: být bohatým filantropem

Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: počítač, Rubikovu kostku a některé české politiky

Největší vynález lidstva: destilační přístroj

Nejobyčejnější věc na světě: peníze

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: záleží na velikosti bot

Je vám Jan Bubeník sympatický? Co si myslíte o jeho cestě na Kubu? Už vás někdy naháněli "lovci lebek"? Napište svůj názor.