Depozitní certifikáty, přežijete?

Výnosy a daně - 1:0 pro certifikáty

Pro klienta je nejpříjemnější rozdíl ve výnosnosti - depozitní certifikáty jsou úročeny vyšší úrokovou sazbou. A to není vše. Pokud je doba držení certifikátu - jakožto cenného papíru -, delší než půl roku, neplatí se z jeho výnosu daň z příjmu. Řečí čísel: úroková sazba u termínovaného vkladu deseti tisíc korun na šest měsíců se v současné době pohybuje okolo 3,3 procent ročně (například v Union bance), po srážce daně z příjmu se dostáváme na 2,8 procenta. Naproti tomu čistý výnos z depozitního certifikátu u Raiffeisenbank je 4,2 procenta, u Plzeňské banky potom 4,4 procenta. Silný argument a první bod pro certifikáty.

Likvidita vyrovnává skóre

Další rozdíl je v určitosti doby uložení peněžních prostředků. Zatímco termínovaný vklad můžete vypovědět, depozitní certifikát vám banka před dnem splatnosti neproplatí. To může vypadat jako nepřekonatelná nevýhoda, ale je tu jedna možnost, jak se ke svým penězům dostat - prodej jiné osobě. Jedná se totiž o listinný cenný papír na doručitele, který má neomezenou převoditelnost. To znamená, že jej můžete někomu darovat nebo prodat bez vědomí banky - ta jej totiž proplatí tomu, kdo jej v den splatnosti (nebo po něm) předloží.

I přes možnost využití jako dárku nebo prodeje je tak často skloňovaná likvidita investice u certifikátu výrazně nižší - dávám bod "termíňákům".

Výhodou certifikátu je anonymita

Abych trochu pomohl certifikátům, přihazuji další jejich výhodu. K jejich nákupu nepotřebujete nic jiného, než přijít do pobočky banky, složit hotovost nebo zaplatit prostřednictvím bezhotovostního příkazu a odnést si svoji listinu. Banky dokonce nepožadují ani průkaz totožnosti. Navíc žádné poplatky za prodej nebo odkup. I když pro založení některých termínovaných vkladů také nepotřebujete mít běžný účet u banky a poplatky jsou nulové, je nákup certifikátu jednodušší - bod pro něj.

Při nákupu certifikátu zjistíte, že jeho nominální hodnoty jsou předem pevně stanovené - jeden, pět, deset a padesát tisíc u Plzeňské banky a deset nebo padesát tisíc u Raiffeisenbank. To může být pro investora jisté omezení, ale u termínovaných vkladů je často požadován podstatně vyšší minimální vklad. Tento set bych tedy nechal nerozhodně.

Ztráty a pojištění: vítězí termíňáky

Co když certifikát ztratíte a nebudete jej moci předložit? U Raiffeisenbank máte smůlu - není certifikát, nebudou peníze. Plzeňská banka je ke klientům mírnější a za poplatek dvě stě korun nabízí blokaci, za tři sta korun i umoření ztraceného certifikátu. Podmínkou je, že znáte jeho sériové číslo. U termínovaného vkladu takové problémy nehrozí - mají další bod.

Posledním bodem srovnání je pojištění. Zatímco termínovaný vklad je zahrnut do zákonného pojištění vkladů a v případě problémů banky existuje záruka vyplacení alespoň devadesáti procent prostředků, certifikáty takovou možností neoplývají. A tak jim poslední bod také utekl.

Poslední příležitost koupit certifikáty?

Z našeho investičního turnaje tedy vyšel lépe termínovaný vklad, ale depozitní certifikát kvůli tomu zatracovat nebudeme. Přináší vyšší zhodnocení a to může být pro některé investory dostatečně lákavé. O tom svědčí i zájem v Raiffeisenbank - pracovníci na pobočce radí nečekat, březnová emise se brzy vyprodá a další je připravena "až" na konec dubna. U Plzeňské banky spěchat nemusíte - prodej certifikátů není časově omezen.

Trend u ostatních bank je od vkladů s neznámým majitelem utíkat. Není se čemu divit, protože zákonná úprava tohoto produktu je značně rozporuplná. Střetává se totiž výklad zákona o dluhopisech (podle kterého vydává certifikáty například Raiffeisenbank) a zákona o bankách, který produkty na doručitele odmítá. Uvidíme, jak dlouho Raiffeisenka a Plzeňačka vydrží. Ostatní banky tuto loď už dříve opustily a vracet se v dohledné době nehodlají.

Souhlasíte s našim hodnocením? Je lepší investovat do depozitních certifikátů nebo termínovaných vkladů? Napište nám svůj názor.