Pravděpodobně…

Malér je ovšem v tom, že to vůbec nic neříká o celých sériích hodů. Základní vtip je již u druhého hodu po první šestce: pravděpodobnost, že při druhém hodu hodíme opět šestku, není totiž 1/36, ale opět jen 1/6. U třetího hodu opět 1/6 atd. Co to znamená? Že zpětně se dostaneme z "velkých čísel" či statistiky k poměrně přesným údajům, ale dopředu nám i teorie nejvýš zazpívá starou známou: "že život je jen náhoda".
Modernímu karteziánskému mozku se to ovšem nechce líbit a tak hledá kauzality. Dokonce Albert Einstein znechuceně prohlásil, že "Bůh nehraje v kostky" – v reakci na fyzikální interpretaci postavené na počtu pravděpodobnosti.

Co tím chce básník říci? Dow Jones za minulé století vystoupal ze 70,71 bodu na 10 788 bodů. A kupodivu za těch sto let nebylo podle tradice sedm hubených a sedm tučných, ale jen 36 roků bylo hubených, zatímco 64 tučných. I potěší se naivní mysl investorova: pravděpodobnost přece stojí na "naší" straně! Dokonce lze zjistit, že tučné roky byly v průměru ještě výkonnější (dvacet procent) než ony klesající s průměrem jen mínus patnáct procent. Jenže červíček pochybností jistě zavrtá. Taková nepěkná série let třicátých, ale i sedmdesátých dá zabrat i největšímu optimistovi. Jaké bude přistání? Jak hard bude hardlanding?

Koho jiného se zeptat, než nejmocnějšího muže ekonomiky. Alanu Greenspanovi na rtech visí svět, jako druhdy slovutné Pýthii: "Překročíš-li řeku Pád, zničíš zemi velikou" – no řekněte, jakého vojevůdce by po takovém proroctví jen napadlo, že ta země bude jeho… I Greenspan si hlídá, aby jeho výroky byly dostatečně dvojznačné. Leč i v samé Americe v něm stále víc lidí vidí ďábla, zejména ti, kdo zjišťují, že se jim hodnoty penzijních plánů scvrkávají na polovinu. Dokonce na něj vytahují i starý hřích – že prý nepoznal recesi ani v roce 1990. Tehdy však došlo k jen mírnému poklesu ve dvou čtvrtletích, navíc v době války v Zálivu – za takovou "minirecesi" by dnes lecjaký politik dal půl království i princeznu.

Rok se s rokem sešel a vidíme, že loni v březnu probuzený technologický medvěd nejen neulehl k zimnímu spánku, ale s chutí plení křemíkové úly dál. Občas přikousne i z klasických trhů, nedávno si smlsnul dokonce na bankách – holt je to všežravec. Anebo že by nám v devadesátých letech padalo moc šestek a vybrali jsme si jaksi pravděpodobnosti "na dluh". A dluhy se musí splácet; jde jen o to, s jakým úrokem.

Co ještě sežere medvěd? Čeká nás dlouhodobá stagnace? Kdy podle Vás dosáhne Nasdaq Composite znovu pěti tisíc bodů? Za rok, dva, pět, deset? Nikdy? Co si myslíte? Napište nám!