Akcie, hejbejte se!

Nikdy se neshodneme

Spory, které nyní probíhají mezi investory, jsou tedy o tom, zda lze tímto obchodním stylem dlouhodobě překonávat výnos tržního portfolia (tedy trhu), který je nejpohodlněji a nejpřesněji sledovatelný takzvaným position tradingem.

Poziční trading je protikladem daytradingu a spočívá především v budování dlouhodobých pozic v akciích stabilních společností s delší historií. Podobně, jako proti sobě stojí zastánci daytradingu a pozičního tradingu, tak jsou ve sporu zastánci technické a fundamentální analýzy. Někteří analytici a investiční manažeři dokonce tvrdí, že používají oba analytické přístupy. Fundamentální analýza jim řekne co a technická analýza kdy koupit. Myšlenkový pochod klasického pozičního investora vede prioritně přes fundamentální data k sekundárnímu vyhodnocení vhodné doby k nákupu. Naopak daytradera zajímají v první řadě signály a indikátory vycházející z technické analýzy a poté až sekundárně se zajímá také o to, jaký fundamentální podklad či poklad získává v akciích dané společnosti. Tento přístup je logickým pohledem této skupiny účastníků na burzovní dění. Pokud totiž hodlám obchodovat v horizontu několika hodin, není fundamentální analýza příliš užitečná. Z daytradera by se však při neočekávaném vývoji trhu mohl velmi brzy stát poziční trader z donucení, který si řekne: "když už to tak spadlo, tak raději vydržím". Této situaci se denní obchodníci brání přesným definováním svých obchodních plánů, především oblastí "profit taking" a "stop loss".

A co Češi? Mají si kde hrát?

Daytrading, jako populární a typicky americký obchodní přístup k akciovým spekulacím, začal pronikat do České republiky ve větší míře někdy v průběhu let 1997 a 1998.

Jeho popularita se stále zvyšuje díky levnějšímu, rychlejšímu a snazšímu přístupu privátních investic na vyspělé a likvidní světové akciové trhy. Neocenitelným přínosem pro tyto obchodníky je také možnost obchodování na úvěr, tedy takzvaně "margin". Investor tak může znásobit své šance i rizika prostřednictvím peněz poskytnutých mu jeho brokerskou společností. Čas od času jsme svědky pokusů o zavedení tohoto spekulativního přístupu na tuzemský akciový trh. Tyto pokusy většinou troskotají na třech zásadních problémech:

• nízká likvidita – s ní souvisí široké rozpětí mezi nákupními a prodejními pokyny, které v průběhu běžného obchodního dne neumožňuje hráčům na trhu "volně dýchat";
• málo titulů – jelikož daytrader běžně pozoruje přibližně třicet akciových společností, je pro něj český trh se sedmi většími tituly absolutně nezajímavý;
• nevhodné akcie – navíc z oněch sedmi společností se pouze dvě dají zařadit do nové ekonomiky. Právě společnosti z nové ekonomiky, tedy mladé technologické a telekomunikační společnosti jsou tím pravým rájem denních obchodníků, kteří mají rádi, když se trh hýbe.

Doufám, že se český trh jednoho krásného dne začne také hýbat a lákat k sobě nové, dynamicky podnikající společnosti. Umožní to všem účastníkům pohybujícím se na akciovém trhu ono zmíněné volné dýchání bez ohledu na jejich investiční strategii. Tyto společnosti by mohly být důstojnými následovníky v privatizaci postupně mizejících postkuponových firem.

Dočkají se někdy i čeští dejtrejdři takové nabídky na trhu, jako jejich zahraniční kolegové? Jaký je váš názor na podobné spekulace? Dejte nám vědět, vaše názory nás zajímají.