Zajíc v pytli

Nejste. Existují totiž takzvané "skryté" náklady fondů, které stejně jako ty "viditelné" ukrajují z výnosů. Při troše cynismu by se dalo říct, že je to jako v jedné reklamě nejmenovaného mobilního operátora.

"Skryté" náklady, respektive jejich výše, je přímo závislá na investiční strategii, kterou fond používá při naplňování svých investičních cílů. Lze říci, že čím aktivnější je tato strategie, tím větší náklady fond generuje, protože do této kategorie zejména spadají:

Brokerské poplatky. Obchodování na kapitálových trzích není zadarmo. Brokerským poplatkům se nevyhne ani podílový fond. Čím více fond obchoduje, tím větší brokerské poplatky musí platit.

Daně. Nákupy cenných papírů vytvářejí potenciální daňové náklady, jež mohou, ale nemusí být realizovány při pozdějším prodeji těchto cenných papírů.

Cenová rozpětí (bid/ask spread). To jsou rozdíly mezi cenou, za kterou můžete na trhu cenný papír nakoupit a cenou, za kterou můžete v daném okamžiku cenný papír prodat. Jedná se vlastně o nepřímý poplatek všem brokerům, tržním specialistům a tvůrcům trhu. Velikost těchto rozpětí se různí podle likvidity titulu. Čím je titul více likvidní, tím menší jsou rozpětí.

Některé studie, které porovnávají podobné transakční náklady aktivně a pasivně řízených fondů, docházejí k závěru, že pasivně řízené fondy utratí v průměru na transakčních nákladech šestkrát méně než aktivně řízené fondy.

Larry Martin zase publikoval v roce 1993 svou studii, ve které se snažil zjistit výši dodatečného výnosu, kterého musí dosáhnout aktivně řízené fondy, aby vykompenzovaly své vyšší náklady způsobené právě častějším obchodováním:

Jak je vidět, pasivní přístup k investování, tedy nižší frekvence obchodování, dokáže podstatně snížit náklady fondu. Larry Martin došel k závěru, že aktivně investující fondy musí v průměru dosahovat asi o 1,27 procenta vyššího výnosu, a to jenom, aby vykompenzovaly zvýšené náklady. Jak ovšem přesvědčivě ukazují historická data, výsledky aktivních investorů jsou v průměru maximálně rovny výsledkům svých pasivně smýšlejících kolegů a tudíž jsou nižší minimálně o dodatečné náklady.

Špatným zprávám ještě není konec. Existuje ještě jeden druh stěží vyčíslitelných a přitom nepříjemných nákladů, a to náklady vyplývající z investic do nepříliš likvidních titulů (impact costs). Když fond kupříkladu investuje podstatnou sumu peněz do akcií málo obchodované společnosti, respektive do větší části její veřejně obchodovatelné emise, může svou poptávkou vyhnat cenu akcií této společnosti výše. Pokud je pak fond nucen se části svého podílu z nějakého důvodu zbavit (třeba kvůli vyššímu počtu žádostí o odkupy), pak může naopak srazit cenu akcií podstatně dolů, což jistě bude pro fond nepříjemné, pokud si ve svém portfoliu ještě ponechá další akcie této společnosti. I tento faktor zkoumá další studie amerického původu, která poměřuje "skryté" náklady u fondů podle jejich zaměření.

Jak je z výsledků patrné, tak ani impact costs nejsou zanedbatelné. Jak se může investor vyvarovat tomu, aby byly výnosy z jeho investic snižovány těmito na první pohled neviditelnými poplatky? Měl by sledovat, jak aktivní je manažer fondu a raději se vyhnout těm fondům, u nichž se složení portfolia mění příliš často. Rovněž by investor neměl nechat bez povšimnutí i zaměření fondu, zda fond náhodou neinvestuje do méně likvidních akcií a podobně. Šikovným barometrem může být i porovnání s podobně zaměřenými fondy.

Ono skutečně asi něco bude na tom, že méně je někdy více...

• Tento text volně navazuje na autorovu nedávno publikovanou trilogii provádějící čtenáře filozofií, poplatky a riziky a příležitostmi, s nimiž je třeba počítat při investování do podílových fondů.

A co vy - nekupujete náhodou zajíce v pytli? Jsou pro vás tato pravidla samozřejmostí? Nebo zbrusu novou informací? Každopádně nám napište o svých názorech i zkušenostech.