Správou aktiv si lze dnes jen těžko vydělat

Časy se rychle mění. Ještě v první polovině roku 2000 správa majetku pro institucionální a soukromé investory (Asset Management) ve fondech Deutsche Bank vynesla 352 milionů euro před zdaněním, což bylo téměř 10 procent z celkového hospodářského výsledku před zdaněním. V první polovině roku 2001 správa vynesla 125 milionů euro, což představovalo jen 5,1 % celkového výsledku před zdaněním.

Deutsche Bank je zářným příkladem toho, jak velké nebezpečí zhoršených výsledků hrozí i činnostem spojeným se správou majetku v souvislosti s ochablým kapitálovým trhem. I obchody soukromých klientů, které stále silněji závisejí na celkovém obchodování s cennými papíry, zaznamenávají drastický pokles výsledků. Podle analytiků akcií byla v minulém roce právě tato oblast pokládána za nezbytný stabilizátor výsledků v dobách velkých výkyvů v investičním bankovnictví.

Od boomu, kterým se vyznačovala burza a od rostoucí míry soukromého zabezpečení ve stáří v Evropě byly odvozeny růstové prognózy nových obchodů pro lukrativní akciové fondy a pro objemy obhospodařovaného majetku. Tyto prognózy musí být nyní vlivem poklesu korigovány. Názory, že výnosy z obhospodařování majetku jdou přirozenou cestou ruku v ruce s vývojem na akciovém trhu, byly tehdy většinou komentovány odmítavým pohybem ruky.

Banky z této situace vyvozují první osobní a finanční důsledky: vedoucí pracovníci odcházejí, provize jsou šroubovány nahoru. Pro soukromé investory má však ještě větší význam zvyšování poplatků v investičních fondech. DIT dnes například žádá od svých zákazníků v akciovém fondu obhospodařovatelský poplatek ve výši 1,25 %, zatímco dříve to bylo většinou jen 0,7 %. Důvod tohoto opatření je jednoduchý: pokles burzy snižuje objemy obhospodařovaného majetku, které jsou rozhodujícím kritériem pro výši běžných poplatků. Stále vážnější důsledky pro investory má skutečnost, že jednotliví správci majetku na klesající tendenci v objemu obhospodařovaného majetku a vzhledem k neměnné struktuře nákladů reagují zvyšováním sazeb obhospodařovatelských poplatků. V případě DIT došlo ke zvýšení o 80 %. V Deutsche Bank náklady na Asset Management v první polovině roku 2001 vylétly na 759 milionů euro oproti 551 milionům euro ve stejném období předcházejícího roku. Vezme-li investor do podílových fondů v úvahu poplatek při prodeji většinou ve výši 4 %, musí počítat s dosti vysokými výnosy, aby tyto náklady kompenzoval.

Čtyřprocentní poplatek při prodeji ve výši 4 EUR u spořitelního plánu s měsíčními splátkami 100 EUR může sice opticky na první pohled zdát nízký, ale za období 30 let se ukazují důsledky. Neboť z čistých 96 EUR měsíčně se při předpokládané výnosnosti 10 % ročně dospěje k částce 200 000 EUR, oproti 208 000 EUR při měsíčním spoření ve výši 100 EUR brutto. Procentní zvýšení či snížení poplatku při prodeji tak pro investora představuje kolem 2080 EUR.

Obhospodařovatelské poplatky odvozované od objemu spravovaného majetku, i když na první pohled opticky působí mírněji než emisní přirážka, se vlastně stávají tiskárnou peněz pro investiční společnosti. Jen za jeden rok našeho příkladu zaplatí zákazník v případě DIT na zhruba 200 000 EUR téměř 2500 EUR v podobě poplatku za obhospodařování. Za 30 let tyto správní poplatky narostou na více než 20 000 EUR. Pokud by byl poplatek za obhospodařování uložen na desetiprocentní úrok po příslušnou zbývající dobu splatnosti, dospěje se po 30 letech k obnosu daleko přesahujícímu 50 000 EUR.

Za pozornost ještě stojí: pokud investor nastřádaných 200 000 EUR i nadále ponechal v investičním fondu zaměřeném na standardní tituly, jak mu je právě u spořitelních plánů často doporučováno, zaplatí v případě DIT skvělých 2500 EUR ročně jen v podobě obhospodařovatelských poplatků. Přitom dokonce ani odborníci nemohou pádně zdůvodnit, proč má být náklad na obhospodařování 200 000 EUR čtyřikrát vyšší než na 50 000 EUR, na které připadá obhospodařovatelský poplatek 625 EUR ročně. Nabídky na paušální poplatky nezávislé na investovaném obnosu jsou však doposud jen zcela výjimečné. Zejména investoři investující do akciových fondů s širokým rozptýlením investic si v této souvislosti musí klást otázku, zda by indexové certifikáty nebyly lepší volbou. Vždyť německý fond investující do standardních titulů nedělá nic jiného, než že napodobuje index, například Dax.

Co si myslíte o poplatcích tuzemských fondů? Proč jsou vyšší než nové zvýšené poplatky fondů zahraničních? Budou zdejší fondy zlevňovat nebo zdražovat? Napište svůj názor.

ze zahraničního tisku přeložil Viktor Vlášek