Vydá se euro konečně vzhůru?

Mezi oblíbené argumenty pro posílení eura patřil v minulosti zejména relativně nižší růst cenové hladiny v eurozóně a rekordní deficit běžného účtu USA. Mezi novější argumenty patří vyšší úrokové sazby na peněžním trhu v eurozóně a zavedení fyzického eura do oběhu. Euro se však doposud zdaleka nevrátilo k původní paritě 1:1, natožpak ke své hodnotě z počátku roku 1999. Kurs dolaru a eura bývá dnes často diskutován až s lehkým nádechem mystičnosti a o dolaru se obrazně říká, že "odolává zákonům gravitace" (ostatně podívejte se na grafy kurzu koruny k dolaru a k euru a uvidíte sami).

Na výkonnosti dolaru vůči euru však není nic neobvyklého a nepochopitelného - jenom je potřeba na chvíli opustit svět ekonomických modelů a necht se poučit z historie. Euro totiž postrádá fundamentální faktor, který v historii působil jako jazýček na vahách určující, která měna poroste a která oslabí. Evropská unie a její klíčové ekonomické instituce jako Ecofin (pravidelné měsíční setkání ekonomických ministrů EU, koordinující kursovou politiku) a ECB nemají explicitní konzistentní kursovou politiku. Jenže právě postoj oficiální autority, která má pravomoc k provádění intervencí, je zodpovědná za kursovou politiku a ovlivňuje vnímání tohoto postoje trhem, se v historii ukázalo jako kritický faktor ovlivňující dlouhodobě měnový kurs. Jako příklad nám může posloužit dopad oficiální politiky USA na měnový kurs dolaru vůči jenu.

"Nemít kursovou politiku, a my ji nemáme, neznamená, že jde o přehlížení s pozitivními či negativními úmysly. Prozatím jde o zkrátka o přehlížení," pravil v dubnu 1999 Wim Duisenberg, hlavní evropský bankéř. Jinak řečeno, cílem Evropsé centrální banky (ECB) je cenová stabilita a její postoj k měnovému kursu je "ruce pryč", dokud neohrožuje cenovu stabilitu. ECB zareagovala na pád eura až po jedenadvaceti měsících jeho téměř soustavného poklesu. Proč tak pozdě? Částečně proto, že po určitou dobu nepovažovala depreciaci eura za hrozbu pro cenovou stabilitu, částečně také z důvodu očekávání, že euro se stabilizuje "samo" s tím, jak ve prospěch eura začnou pracovat fundamentální ekonomické hodnoty jako relativně nižší míra inflace vůči USA.

Inflace však nedeterminuje měnový kurs, ale naopak měnový kurs determinuje budoucí inflaci a jak říká David Ranson (H. C. Wainwright Economics), teorie parity kupní síly nefunguje nazpět, ale kupředu. Proč se také růst úrokových sazeb ukázal vzhledem k zastavení depreciace eura jako neúčinný? Růst úrokových sazeb většinou snižuje budoucí výnosy z akcií a obligací a celkově působí negativně na ekonomickou aktivitu, čímž stlačuje poptávku po penězích a eliminuje tak pro měnový kurs jinak pozitivní efekt plynoucí z přílivu kapitálu motivovaného snahou využít vyšších úrokových sazeb pro uložení peněz.

Od zavedení eura v 1999 byl postoj ECB lákadlem pro obchodníky s měnou. ECB a ekonomičtí ministři EU v následujících měsících sice občas zmiňovali, že kurs eura je v rozporu s fundamentálními ekonomickými hodnotami a někdy dokonce vyjadřovali přání mít silnější euro (např. německý ministr financí Hans Eichel, 2. 3. 2000). Absence konkrétních kroků na posílení eura, tedy intervencí, však neinspirovala důvěru trhu v takováto prohlášení. Růst úrokových sazeb ani relativně nižší míra inflace nedokázaly pád eura zastavit. Euro našlo své dno až po intervencích z podzimu 2000. Od té doby se euro nedotklo své rekordně nízké hodnoty z 26. října (0,8234 USD) a jeho průměrná hodnota za posledních šest měsíců činí zhruba 0,89 USD. Znamená to, že se euro vrátí k paritě nebo dokonce k hodnotám z prvního čtvrtletí 1999? Někteří ekonomové poukazují na relativně vyšší úrokové sazby na peněžním trhu v eurozóně a vyrovnání dlouhodobých úrokových sazeb vůči USA jako další indikátor budoucí apreciace eura. Vyšší úrokové sazby však nejsou příčinou silné měny. Jak ukazují zkušenosti ze zemí, jejichž měny devalvovaly, vysoké úrokové sazby jsou důsledkem nedůvěry trhu v danou měnu.

Jak se tedy kurz eura bude vyvíjet do budoucna? Domnívám se, že euro se bude prozatím obchodovat v rozmezí 0,8 - 0,9 USD. Mezi faktory, které by mohly euro výrazně posílit až k paritě, by patřilo zejména případné podlehnutí Bushovy administrativy protekcionistickým tlakům ze strany amerických vývozců. Jinak podle mého názoru ekonomy a investory očekávající výrazné posílení eura vůči dolaru čekat jen zklamání.

A co si o kurzu eura myslíte vy? Má evropská ekonomika vůbec šanci konkurovat americkému motoru? Podělte se s námi o své názory!