Konec státní podpory?

Vedle stavebního spoření stát přímo či nepřímo přispívá také na penzijní připojištění a životní pojištění. A pokud bychom měli celý systém státních podpor popsat jedním slovem, bylo by to: chaos. U každého z těchto tří produktů existují jiné podmínky pro získání státní podpory a výše podpory se navíc produkt od produktu z nepochopitelných důvodů liší. Jenom pro připomenutí: u stavebního spoření získáváte státní příspěvek až 4.500 Kč za rok, u penzijního připojištění státní příspěvek až 1.800 Kč za rok a daňový odpočet 12.000 Kč z daňového základu a u životních pojistek pouze nárok na daňový odpočet 12.000 Kč z daňového základu. Zkuste se někoho zeptat, proč není u životních pojistek přímo státní příspěvek a nikdo vám smysluplně neodpoví. Snad nejreálněji zní názor, že si státní podporu pojišťovny prostě zapomněly vylobovat.

Zhruba před měsícem vzbudil velké pozdvižení náměstek ministra financí Jiří Šulc, který z čistého nebe prohlásil, že státní podpora stavebního spoření je příliš drahá. Vyvolal tak mnoho otázek - a nenabídl žádné odpovědi. Ano, problém nevyváženosti státní podpory je potřeba řešit, ale je potřeba to dělat systematicky a v klidu. Ničemu určitě nepomohou hysterické výkřiky o příliš vysoké podpoře stavebního spoření či o případném snížení této podpory. Ano, možná že je stávající státní podpora stavebního spoření pro rozpočet příliš náročná, ale celý problém není možné řešit pouze jedním administrativním krokem.

Úprava systému státních podpor je totiž především politické rozhodnutí, při kterém se stát musí rozhodnout, jaký cíl vlastně má. Je to snaha podpořit tvorbu dlouhodobých úspor, které budou lidé utrácet v důchodu? Pak musí v rámci důchodové reformy zlepšit podporu penzijního připojištění a životních pojistek. Chce podpořit bytovou výstavbu? Pak by měl při podpoře stavebního spoření zohlednit to, zda si klient stavební spořitelny vezme také úvěr na vyřešení své bytové situace nebo ne. Toto jsou samozřejmě dva krajní extrémy, mezi kterými je potřeba najít nejvhodnější kompromis - a to vše ještě s ohledem na to, co unese státní rozpočet. Při případné reformě by bylo vhodné mít na paměti dvě základní pravidla: podporovat všechny finanční produkty stejně a rozšířit spektrum podporovaných produktů.

Jak tedy celou problematiku řešit? Nejrozumnějším kompromisem by bezpochyby byl větší důraz na daňově odpočitatelné položky a omezení či přímo zrušení všech přímých státních dotací. Z hlediska peněz je v podstatě jedno, zdali dostanete státní příspěvek nebo si určitou částku odečtete od daňového základu - na své peníze si v konečném součtu přijdete tak jako tak, i když daňové odpočty jsou méně viditelné. Daňově odpočitatelné položky jsou navíc administrativně mnohem jednodušší řešení, zvláště pokud by nové řešení státních podpor umožnilo libovolně kombinovat všechny finanční produkty. V ideálním případě by tedy stát řekl, že si každý může odečíst z daňového základu například 50 000 Kč, libovolně rozložených mezi stavební spoření, penzijní připojištění a životní pojistku, případně jiné finanční produkty (například investici do podílového fondu na více než pět či sedm let). Podobně sjednocená by měla být i daňová zvýhodnění pro zaměstnavatele, kteří přispívají svým pracovníkům.

A mimochodem, jedna poznámka na okraj: proti státním podporám zřejmě vystoupí ODS. Její návrh na rovnou 15% daň totiž mimo jiné obsahuje nenápadnou poznámku o zrušení různých odpočitatelných položek. Uvidíme tedy, jak se k tomuto návrhu postaví finanční instituce, protože právě daňová výhoda je poslední dva roky v podstatě jediným argumentem, pomocí kterého pojišťovny přesvědčují klienty k uzavření životní pojistky. A pokud by měly být tyto výhody zrušeny, jen málokterá pojišťovna či penzijní fond by asi byl schopen naplnit své plány.

Co si o státní podpoře myslíte vy? Vyhovuje vám současný systém nebo byste raději systém nechali změnit? A jak? Podělte se s námi o své názory!