Není Beneš jako Beneš

V čele nově vznikajícího uskupení ČSOB Asset Management (o kterém jsme psali nedávno) stojí od konce jara Josef Beneš, zatímco jeho mladší bratr Petr Beneš působí v První investiční (profil, názory) jako místopředseda představenstva již od druhé poloviny roku 2000, tedy po převzetí IPB a jejích dceřiných společností ze strany ČSOB.

Oba bratry svedla do jedné skupiny náhoda. Zatímco mladší Petr strávil celou svou pracovní kariéru v České republice (před příchodem do První investiční pracoval jako člen představenstva Penzijního fondu České spořitelny), jeho o čtyři roky starší bratr stihl studovat a pracovat v USA, v Číně a ve Velké Británii. V Londýně strávil také poslední dva roky jako šéf úseku obchodování na nových finančních trzích banky Standard Chartered Bank. "Jde o největší africkou banku, která si dodnes zachovala velký zájem o nové trhy a velký důraz kladla právě na střední a východní Evropu," vysvětluje Josef Beneš.

Vlevo Petr Beneš, vpravo Josef po jednom z vítězných tažení na beach volejbalových turnajích

I když byl v londýnské City pravděpodobně nejvýše postaveným Čechem, rozhodl se vrátit do Čech. "Manželka do Londýna nechtěla, slíbil jsem jí proto, že tam pojedeme pouze na dva roky," vysvětluje. Návrat ovšem nebyl jednoduchý - děti si na Anglii zvykly, chodily v Londýně do školy a dodnes je pro ně angličtina hlavním jazykem. Otazník visel i nad dalším Josefovým působením v Praze, protože získat v Praze dobrou práci již podle něj není tak lehké. Nakonec ale novou práci získal právě díky působení v Londýně. "KBC chtěla postavit do čela nové společnosti cizince bez vazeb na české prostředí, protože kultury ČSOB a Patrie jsou hodně rozdílné a lidé z KBC se nechtěli přiklonit ani na jednu stranu tím, že by šéfa vybrali z řad zaměstnanců banky nebo Patrie," vysvětluje.

Překvapení pro bratra

Možnost vystavět největšího správce majetku na českém trhu byla pro Josefa velmi lákavá a pro řadu lidí by jistě byla jedním z vrcholů v kariéře. Kývnutí na nabídku KBC ovšem znamenalo i jednu zvláštní věc - začít úzce spolupracovat se svým bratrem Petrem, místopředsedou představenstva První investiční společnosti, která se zřejmě již příští rok sloučí s OB Investem (profil, ). Oba bratři přitom k sobě mají velmi blízko, mimo jiné byli i jednou z nejlepších beach volejbalových dvojic v České republice, o čemž svědčí i titul mistrů a dvojnásobných vicemistrů České republiky. Jak blízko k sobě mají? "Bydlíme vedle sebe a naše rodiny spolu tráví hodně času," říká Petr, který od bratra mimo jiné čerpá i zkušenosti s výchovou svého osmiměsíčního syna. "Jsme v podstatě tak identičtí, že to naše manželky štve," potvrzuje s úsměvem Josef.

Liší se vůbec v něčem? "Brácha je starší a chytřejší," odpovídá jako správný mladší bratr Petr. A kromě toho? "Já mám ve volejbalu lepší příjem než podání," dodává. Rozdíly se dají najít samozřejmě i v práci a ve vzdělání. "Bráchovo vzdělání je zatím komplexnější, já si své postupně rozšiřuji," říká Petr. Oba vystudovali finance na VŠE, Josef se po roce práce v ČNB vydal do New Yorku na prestižní Columbia University na kombinované studium MBA a makroekonomie. "Oproti VŠE to byl obrovský šok, člověk nežil ničím jiným než studiem a lidé stáli dokonce i fronty na konzultační hodiny," vzpomíná na dobu před osmi lety.

Po dokončení studia strávil Josef jako zaměstnanec Světové banky zhruba tři čtvrtě roku v Číně a v roce 1996 se vrátil do Prahy se ženou i prvním dítětem. Nastoupil jako ředitel dealingu do IPB, která mu poskytla úvěr na polovinu školného na Columbii (na druhou polovinu získal stipendium). Vzhledem k tomu, že IPB měla velmi omezený přístup na mezibankovní trh, otvíraly se dealingu nové možnosti. "Když nemohla přelikvidněná banka provádět standardní operace na devizovém trhu, museli jsme hledat nové možnosti a jednou z nich byly i derivátové operace s anglickými bankami," vzpomíná Josef. IPB tak měla v Čechách horší image než ve světě a výborné výsledky stovky lidí v treasury banky pod Josefovým vedením zejména v roce 1999 znamenaly, že o mladého bankéře začal být zájem i ve světě a v létě 2000 již Josef nastoupil do Standard Chartered v Londýně.

Každý svým tempem

Petr zatím prošel poklidnější drahou, i když mít za sebou v osmadvaceti letech post člena představenstva penzijního fondu z významné finanční skupiny a strávit dva roky konsolidací třetí největší investiční společnosti možná není správné nazývat slovem "poklidná". Jak nejlépe popsat rozdíly v kariéře obou bratrů? "Josef má větší zkušenosti s obchody, kde jsou hned vidět výsledky, zatímco já jsem se soustředil především na práci v představenstvech, což je hlavně práce s lidmi na dlouhou trať. Jemu zase tolik neříká třeba HR a podobně," doplňuje Petr. Lidé, kteří měli možnost pracovat s Josefem, také dodávají, že potřebuje vidět rychlý postup a příliš mu nesedí přístup velkých institucí ve stylu "ještě chvilku počkej… a dej to ještě tomu a tomu…".

Petr se vedle práce soustředí na další vzdělávání. Rok studoval ekonomii v USA a dnes studuje v Anglii dálkově MBA. "Moc se tím ovšem nechlubím, protože MBA je zprofanovaný titul. Nikdo nepozná, jestli jste museli na školu v cizině pravidelně jezdit a neustále něco psát nebo jestli jste MBA získali v češtině třeba v Ostravě. Jsou lidé s titulem MBA, kteří neumí slovo anglicky," zdůrazňuje Petr.

Nestojím o titul generální ředitel

Proč věnuje tolik energie právě studiu? "Chci zvýšit svou hodnotu na trhu práce, abych zabezpečil rodinu," říká Petr. Rodina je ostatně velmi důležitá pro oba bratry a v rozhovoru se k ní neustále vracejí. "Rozhodně pro mě není smyslem života stát se generálním ředitelem," potvrzuje Petr, i když možná i takovou funkci mu někdo nabídne, až bude odcházet z První investiční, protože zřejmě není únosné, aby spolu oba bratři pracovali i po fúzi. Je ale vůbec možné skloubit rodinu a tak náročnou práci, kterou oba bratři mají? Především prý musíte mít tolerantní manželku a striktně oddělovat starosti v práci a doma. "Ne vždy to ale umím," přiznává Petr a Josef by zřejmě reagoval stejně.

Důležité je také nepodlehnout modle peněz. "Ve finanční sféře se vše měří penězi a často neexistuje jiné měřítko," varuje Petr, podle kterého bylo pro spoustu mladých kolegů velmi obtížné unést velké peníze, které začali jednoho dne vydělávat. "Je strašně těžké nezměnit se," říká. Navíc podle něj neplatí ani oblíbené rčení, že peníze znamenají svobodu. "Možná ve volném čase, ale rozhodně ne v práci, kterou nelze jednoduše změnit a která si umí kvůli velkým penězům člověka lehce zotročit," připomíná Petr. Člověk s fungující a šťastnou rodinou se ale nakonec vždy ubrání.

Už víte, že není Beneš jako Beneš? Jaké podle vás je spolupracovat s rodinnými příslušníky? Zažili jste to někdy? Podělte se s ostatními o své názory!