Nehoda na zelenou

Podle zákona je součástí povinného ručení i pojištění škod, které způsobíte při provozu svého auta v zahraničí. U nás se musíte při nehodě či kontrole prokázat dokladem o sjednání povinného ručení, v zahraničí potřebujete tzv. Zelenou kartu. Státy, kde platí české povinné ručení (a tedy i některou českou pojišťovnou vydaná Zelená karta) se dělí do dvou kategorií. V těch s kterými byla uzavřena tzv. Multilaterální dohoda o zárukách (viz tabulka) Zelenou kartu ani nemusíte mít u sebe. Bohužel to však platí pouze teoreticky, ve většině z nich je totiž často vyžadována při přejezdu hranic a v případě, že ji nejste schopni předložit si musíte koupit pojistku na místě. To samozřejmě platí ve všech ostatních zemích, neboť vždy by mělo být nějakým způsobem zajištěno, aby někdo ručil za škody, které způsobíte svým motorovým vozidlem.

V kterých zemích platí Zelená karta
Země, které vám musí pojišťovna pojistit vždy	Albánie*, Andorra*, Belgie, Bosna a Hercegovina*, Bulharsko*, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko*, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Island, Jugoslávie*, Kypr, Lichtenštejnsko, Lotyšsko*, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie*, Malta*, Monako, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko*, Portugalsko, Rumunsko*, Rakousko, Řecko, San Marino, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko*, Ukrajina*, Vatikán
Země, které vám může pojišťovna pojistit	Írán*, Izrael*, Maroko*, Tunisko*
Pramen: Česká kancelář pojistitelů Vysvětlivky: * V zemích označených hvězdičkou je Zelená karta nutná pro umožnění přejezdu hranic. V ostatních však může být vyžadována (země s kterými byla uzavřena tzv. Multilaterální dohoda o zárukách), proto je doporučováno mít ji při cestách do všech uvedených zemí.

Zelené karty, ale nepřinášejí jen "příjemnosti" jako je náhrada škody, ale také se projevují v cenách povinného ručení. Pojišťovna totiž na sebe bere riziko úhrady škod, které v zahraničí bývají často řádově vyšší než pojistná plnění plynoucí ze škod, které můžete způsobit u nás. O výhodnosti povinného ručení se tak určitě přesvědčil motorista z historky, kterou občas dávají k dobru někteří pojišťováci. Jeho Škoda Favorit s českou značkou před lety spadla do Bodamského jezera. Ekologická škoda prý v té době činila čtyři miliony marek a vše zaplatila pojišťovna. Dnes by taková situace byla pro většinu českých řidičů velmi nepříjemná. Limity povinného ručení jsou totiž většinou 5/18 milionů (škody na majetku/na zdraví), pokud si připlatíte tak 50/50 milionů, ony čtyři miliony marek (dnes cca 2,05 milionu euro) by představovaly asi 60 milionů korun. Původce škody by tak musel ze svého doplatit ještě deset milionů a nebo na to myslet dopředu a pořídit si povinné ručení s ještě vyšším limitem.

Když zkrachujeme, zaplatí to jiní

Zlí jazykové tvrdí, že některé pojišťovny mohou nabízet nízké ceny povinného ručení, protože do nich nekalkulují náklady na zahraniční škody. Dělají to prý jednoduše, když si pojistku sjednáváte, tak vám řeknou, že je to bez zelené karty a když ji budete chtít, tak vám ji nevydají. Představitelé dotčených pojišťoven toto tvrzení rozhodně odmítají. Podle jednoho pojišťovacího makléře to ale není úplně pravda, zelenou kartu totiž většinou vydají motoristům s automobily (proč si dělat problémy?), u nákladních vozidel už ale skutečně často dohody o nevydávání zelených karet skutečně fungují. A proč by taky ne, pokud do zahraničí vůbec nejezdí, proč by za to platili. V praxi tak takovýto obchod může fungovat, neděje se ale moc viditelně a představitelé pojišťoven ho nepřiznají. Tyto obchody se totiž většinou dělají při pojišťování větších počtů aut a jsou výhodné pro obě strany, tedy zatím. Nižší pojistné totiž znamená nižší tvorbu pojistně technických rezerv na vzniklé budoucí škody, což se nemusí vyplatit. V Polsku už povinné ručení položilo několik pojišťoven a to především vinou nedostatečné tvorby rezerv. Právě na možné důsledky až nebezpečně nízkých sazeb povinného ručení (a tím i nízkých rezerv) České podnikatelské pojišťovny (profil, názory) dokonce upozorňovala počátkem listopadu Česká kancelář pojistitelů (ČKP) (sdružení pojišťoven poskytujících povinné ručení). Přitom riziko nízkých rezerv si mohou pojišťovny v českém systému povinného ručení "dovolit". V případě krachu jedné totiž všechny její závazky z tohoto produktu přebírá ČKP a tak ten, kdo se rozhodne využít jejich nízkých sazeb vlastně nic neriskuje. Tento silný argument využívají například i prodejci povinného ručení, kteří ve svém letáku v podstatě tvrdí – i když vaše pojišťovna zkrachuje, vždy se najde někdo, kdo vaše škody zaplatí, tak proč platit vysoké pojistné.

Přitom právě opatrnost (a potřeba vyšších rezerv) se projevila v letošních cenách povinného ručení. Nejvíce se to projevilo u tahačů, kde ceny stoupaly na násobky loňských hodnot. Důvod tohoto růstu je jednoduchý - tahače v případě havárií způsobují příliš vysoké škody a navíc díky tomu, že jezdí v podstatě neustále je pravděpodobnost nehody i přes podstatně vyšší zkušenosti jejich řidičů vyšší.

Podle čeho vybíráte pojišťovnu u které si koupíte povinné ručení? Myslíte, že by mohlo povinné ručení dovést ke krachu nějakou pojišťovnu u nás? Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními.

Více informací o povinném ručení najdete ve speciální sekci.
V poslední době jsme o povinném ručení publikovali článek Kde má povinné ručení strop.
Více o systému zelených karet si můžete přečíst na stránkách České kanceláře pojistitelů nebo na stránkách Council of Bureaux – Sdružení kanceláří pojistelů, kteří se účastní systému Zelených karet.