Ke zbohatnutí stačí jen pár dnů

Je lepší nakoupit a držet, nebo peníze na burze "otáčet" podle aktuálního výhledu? O této otázce se vedou neustálé diskuse. Lze nalézt pádné argumenty podporující jeden i druhý přístup a čas od času se objeví více či méně rozsáhlé studie ve prospěch té či oné strategie.

O prázdninách zveřejnil výsledky další takové studie německý portál deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Studii zpracovala společnost Fidelity International a ve stručnosti řečeno je o tom, co se může stát, jestliže investor zmešká několik málo úspěšných dnů na burze. Jde tedy o studii podporující strategii "kup a drž", což se od společnosti, která patří mezi lídry v oblasti kolektivního investování, samozřejmě dá očekávat.

Deset dnů znamená mnoho

Společnost Fidelity International se ve svých výpočtech zaměřila na posledních deset let na vybraných akciových burzách. Studie říká, že jestliže by investor nakoupil před deseti lety portfolio stejné jako německý akciový index DAX (INGDAX), vydělal by do dnešního dne 9,4 % ročně - v euru (profil, názory). Kdyby však z nějakého důvodu na burze nebyl během deseti nejúspěšnějších dnů za toto desetileté období, pokleslo by jeho zhodnocení rázem na 4,6 % ročně. Vezmeme-li v potaz, že se jedná pouze o deset dnů v rámci více než dvou a půl tisíce sledovaných denních hodnot, je pokles výkonnosti o téměř 5 % ročně velmi silný.

Fidelity International se věnuje také americkému akciovému indexu, u kterého zjistila, že kdyby investor promeškal za posledních deset let deset dnů, ve kterých index S&P 500 (INGSPX) vzrostl nejvíce, roční zhodnocení by pokleslo z 11,5 % na 8,1 % - v dolarech (profil, názory). Při stejných předpokladech by roční výkonnost indexu Hang Seng (profil, názory) - hongkongské akcie, poklesla o 7 %.

Studie jde nicméně ještě dále a vypočítává, jak by na tom investor byl, kdyby měl tu smůlu a na trhu chyběl třeba dvacet nebo i třicet nejúspěšnějších dnů. Pro německou akciovou burzu by druhý jmenovaný případ vedl k ročnímu zhodnocení mínus 1,9 %.

Graf 1 ukazuje, jaké roční zhodnocení by za posledních deset let dosáhl investor, kdyby na burze promeškal 10, 20, 30 a 40 dnů největšího růstu. Pokles průměrné roční výkonnosti je dramatický.

Z tohoto úhlu pohledu je zřejmé, že strategie "kup a drž" má skutečně cosi do sebe. Krátkodobé obchodování vystavuje investora příliš vysokému riziku, že v dobách prudkých nárůstů bude mít na svém účtu cenných papírů místo akcií pouze hotovost. Štěstí je jen muška zlatá, jak říká klasik.

Funguje to i naopak

To ale na druhou stranu neznamená, že se toto štěstí nemusí projevit i opačně. Stejně jako zameškání největších růstů může investor "zameškat" i největší poklesy. Efekt na výsledný průměrný roční růst investice je analogický.

Graf 2 hezky zobrazuje hypotetický vývoj investice do portfolia akcií shodného s indexem DJ EuroStoxx 50 (profil, názory) za předpokladu, že investor je po celou dobu plně zainvestován, promešká deset nejúspěšnějších dnů, a nebo promešká deset nejméně úspěšných dnů. Po deseti letech se nůžky hrozivě otevírají.

• 100 eur by se investorovi "smolaři" zhodnotilo za deset let na 156 eur,
• zatímco investor "klikař" by se po deseti letech těšil z 521 eur.
• Strategie "kup a drž" by po deseti letech přinesla 290 euro.

Argument o výrazném snížení výkonnosti v případě zmeškání několika málo úspěšných dnů na burze tak můžeme považovat za tendenční. Obrátíme-li tento argument, se stejnou logikou můžeme tvrdit, že investor má stejnou šanci na zameškání jak dobrých, tak i špatných dnů. Nezainvestovanost tedy může i pomoci. Kdyby se nějakým zázrakem podařilo na německé akciové burze nebýt v deseti nejhorších dnech v posledních deseti letech, průměrná roční výkonnost v eurech by vzrostla na 15 %. Rozšíříme-li tento předpoklad na čtyřicet dnů, vyskočí průměrná roční výkonnost dokonce na 26 %. Reálnost dosažení tohoto výsledku je však samozřejmě mizivá.

Frankfurter Allgemeine Zeitung si nedělá ambice na vyřešení dilema, zda se snažit o časování na základě výhledu, či zda nakoupit a pak výpisy z účtu cenných papírů neotevírat. Píše však, že rada "zůstat dlouhodobě zainvestován" zůstává přesto i nadále pragmatickým řešením tohoto investičního dilema, protože vědět o tom, že se dají velké peníze na burze vydělat během několika málo dní, je málo platné, pokud člověk neví, o které dny se jedná.

Může za to (ne)normální rozdělení

Výše popsané rozdíly ve výkonnostech by nebyly zdaleka tak vysoké, kdyby platila jedna jednoduchá podmínka, a to, že denní zhodnocení na burze by mělo normální rozdělení. Normální rozdělení je statistický fenomén, který je vyjádřen tzv. Gaussovou křivkou a který zjednodušeně řečeno tvrdí, že (v našem případě) by se denní zhodnocení akcií na burze mělo pohybovat v určitém rozmezí s tím, že do středu tohoto rozmezí by spadalo nejvíce pozorování a s postupným vzdalováním se od středu by těchto pozorování ubývalo. Jinými slovy např. pravděpodobnost, že akcie za jeden vzrostou nebo poklesnou o 1 % je mnohonásobně vyšší, než že vzrostou nebo poklesnou o 5 % za jeden den.

Finanční teorie s touto podmínkou pracuje, ale je potřeba říci, že se jedná o zjednodušení reality. Ve skutečnosti totiž tento předpoklad neplatí a extrémní jevy se vyskytují podstatně častěji, než by podle teorie normálního rozdělení měly. Výsledkem jsou tzv. tlusté konce (fat tails), které jsou právě zobrazením vyššího výskytu extrémních zhodnocení nebo poklesů.

Jak se tyto tlusté konce projevují v praxi? Jsou to např. korekce akciových trhů v důsledku nějaké krize. Proto jsou také tlusté konce nejvíce patrné právě na nejvíce rizikových trzích, např. v zemích rozvíjejících se trhů.

Jako jeden příklad z mnoha jsme vybrali turecký akciový trh. Ten si od roku 1988 prošel poměrně horkým obdobím, které bylo poznamenáno celou řadou korekcí, ale i prudkých nárůstů. Jestliže se na trhu podobných rizikových charakteristik něco děje, pak nejsou výjimkou skutečně silné výkyvy v několika po sobě jdoucích dnech. Indický akciový trh např. při letošní korekci během několika málo dnů ztratil čtvrtinu své hodnoty. I graf zobrazující vývoj tureckých akcií ukazuje, že období let 2000 a 2001 muselo být opravdu velmi dramatické. Trh tehdy ztratil 80 % své hodnoty za prudkých denních výkyvů.

Praktické dopady jsou znát

Pro naši jednoduchou analýzu má nepravdivost předpokladu normálního rozdělení denních výnosů na akciových trzích jednoznačný dopad. Jestliže se extrémní poklesy i růsty vyskytují častěji, než jak teorie předesílá, nepřítomnost v deseti či dvaceti burzovních dnech s vysokým poklesem či růstem pak znamená vysoký absolutní růst či pokles výkonnosti investice. Kdyby teorie beze zbytku platila, nebyl by rozdíl mezi investorem smolařem a investorem klikařem tak velký.

Extrémní výkonnosti indexu Dow Jones Industrial Average (profil, názory) jsou např. 2000krát častější, než by podle teorie normálního rozdělení měly být. Kdyby tento předpoklad platil, potom by se podobný pokles jako v roce 1987 musel opakovat až za 7000 let, píše deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Na základě materiálů Frankfurter Allgemeine Zeitung zpracoval Milan Šmíd

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 18/2006

Co si o studii myslíte? Proč teorie normálního rozdělení  na akciových trzích nefunguje? Je podle vás lepší akcie nakoupit a držet, nebo peníze na burze "otáčet" podle aktuálního výhledu?