Investiční certifikáty se obchodují na burze, kde je možné také prodat či koupit. Cenu je určena předem, a to na základě hodnoty podkladového aktiva, na němž je certifikát založen. Druhou možností jak získat investiční certifikát, je obrátit se přímo na emitenta či prostřednictvím obchodníka, který jich sdružuje mnoho najednou. Jejich prostřednictvím je možné spekulovat jak na růst, nebo pokles určitého podkladového aktiva, tak třeba i na jeho stagnaci, mírný růst či pokles. Jakého reálného výnosu lze teoreticky u certifikátu dosáhnout závisí na jeho typu a emisních podmínkách.
Investiční certifikáty jsou rozšířeny hlavně v Německu, kde se s nimi obchoduje hlavně na Stuttgartské burze. Postupně se rozšiřují i do dalších, hlavně německy mluvících zemí. Řadu z nich je možné najít na pražské burze.
V odborných kruzích se spekuluje o tom, zda investiční certifikáty, jejichž akční rádius je daleko širší, časem nenahradí investiční či podílové fondy. Umožňují totiž daleko pružněji reagovat na situaci na trhu a nejsou tak svázány legislativou jako fondy. Jsou také zpravidla levnější - neexistují poplatky za jejich správu, jako u fondů.
Zkušený investor se zřejmě bude stále více orientovat na investiční certifikáty, ti méně zkušení, stejně jako investoři, mající nedostatek času, budou nejspíš dál preferovat fondy.
Sdílejte článek, než ho smažem