Při obchodování na finančních trzích investory mimo jiné zajímá, zda cena akcie či jiného investičního nástroje není příliš vzdálená dlouhodobějšímu trendu. Nástrojem, který pomáhá takové výkyvy odhalit jsou tzv. obálky. Poprvé s nimi přišel v roce 1973 J. M. Hurst v knize The Profit Magic of Stock Transaction Timing, načrtává do grafů vyhlazené čáry, kterými si pomáhá v identifikaci trendu.
Obálky se kreslí kolem klouzavého průměru ve zvolené vzdálenosti a mají ukazovat, zda je cena vzhledem ke zvolenému klouzavému průměru, který identifikuje trend, moc vysoko či nízko. Pokud se dlouho pohybuje cena v mezích daných obálkou klouzavého průměru, přičítá se větší váha tomuto klouzavému průměru jako zástupci pro sledování trendu akcie.
V první polovině sedmdesátých let se obálky začaly konstruovat tak, že se ke klouzavému průměru začal připočítávat a od něj odečítat jeho násobek. Zvolení dvouprocentního odchýlení od klouzavého průměru v obálce znamená, že obálka se vytvoří okolo průměru na hodnotách, které se rovnají 1,02 a 0,98násobku zvoleného klouzavého průměru. Například pokud by hodnota klouzavého průměru byla 750, tak 1,02 násobek by byl 765 a dolní hranice na úrovni 0,98násobku klouzavého průměru by dosahovala 735. Podle literatury ale není žádné správné univerzální procento, které by se mělo používat.
Změnu tohoto ukazatele provedl John Bollinger, který v osmdesátých letech vymyslel dnes takzvané Bollingerovy pásy (Bollinger bands). Tento technický indikátor je velmi podobný obálkám, jenže jeho vzdálenost od středového klouzavého průměru se průběžně mění podle toho, jak cena akcie kolísá. Dříve nebyly pohyby ceny na trhu tak výrazné, jako jsou dnes. Vzhledem k větším cenovým výkyvům, které s nárůstem peněžních prostředků na finančních trzích nastaly na přelomu století, si Bollingerovy pásy získaly větší oblibu než statické obálky.
Jejich výpočet závisí na časové periodě, kterou ovlivňuje ukazatel kolísavosti – směrodatná odchylka. A na zvolení násobku směrodatné odchylky, o který se posune hodnota klouzavého průměru nahoru a dolů. „Pro akciový trh a individuální akcie je pro počítání Bollingerových pásů optimální dvacetidenní časová perioda. Popisuje střednědobý trend a dostalo se jí širokého přijetí,“ tvrdí Bollinger. Běžně se také pracuje s dvojnásobkem směrodatné odchylky jako šířkou pásů.
Mezi vlastnosti Bollingerových pásů, které techničtí analytici sledují, patří i šířka pásma. Pokud klesá kolísavost akcie, což znamená, že se k sobě okraje přibližují, očekávají analytici prudký pohyb ceny akcie. Pásy také mohou potvrzovat trend. Jeho pokračovaní se projevuje například tak, že cena akcie vždy mírně vybočí přes okraje směrem vzhůru. Pouze ale za předpokladu, že se křivka pásů nepohybuje moc strmě. Pokud cenavybočí z pásma výrazněji, je nízká či vysoká a obvykle následuje korekce.
Bollingerovy pásy na akcie.penize.cz
Bollingerovy pásy obepínající jednoduchý třicetidenní klouzavý průměr
Kromě těchto grafických metodse dá užívat Bollingerových pásů i spolu s dalšími indikátory technické analýzy. „Zásadní pravidlo pro úspěšné používání technické analýzy zní vyhnout se užívání stejných indikátorů,“ tvrdí Bollinger. Pokud se pásy snaží sledovat trend a kolísavost ceny, radí Bollinger doplnit je ukazateli objemu či ceny a objemu nebo například ukazatelem RSI ze skupiny oscilátorů.I tak ale platí, že technická analýza nedokáže předpovědět pohyb trhu na sto procent. Může jen naznačit, jak se trh bude pravděpodobně vyvíjet.
Sdílejte článek, než ho smažem