Mezinárodní den banánů se slaví třetí středu v dubnu. Velice těžko se hledá, proč ho kdo vymyslel, a těžko se vymýšlí, proč by ho někdo slavil. 

Víme ale, že svátek pochází z Ameriky. A anglofonní mluvčí většinou rozlišují banány a plantány (plantaines). Jde tedy o den banánů, těch žlutých, které si u nás běžně kupujeme. Jinak je to všecko odrůda Cavendish.

Všelijakých odrůd banánu jsou stovky, konkrétně plantány nejsou určené k přímé konzumaci, ale k tepelné úpravě.  I u nás jsou někdy k vidění v obchodech: zelené, větší než klasika a od pohledu tuhé tak, že byste s nimi mohli utlouct pokladní, kdyby vám nevrátila správně zpět. Ještě že jsou platební karty.

Banány jsou přirozeně bohaté na draslík, ale obsah vitaminů mají v porovnání s jiným ovocem o dost nižší. Ale zase se jich sní. Spotřeba banánů se odhaduje na 100 miliard kusů ročně. 

Jiná věc je, že se kvůli pěstění banánů vyklučilo dost pralesa, že se pěstuje monokulturně, a taky v tom, že jde fakticky o jednu odrůdu. To všechno dohromady je poměrně nebezpečná věc. Pokud se objeví výhnamná choroba banánů, jednak nemáme na co přejit a jsme sto miliard banánů za rok v minusu, jednak – a to je horší – se totálně zhroutí ekonomika celých rozlehlých oblastí.