Můžete si klidně vyhlásit mezinárodní den vepřového kolene s vejmrdou (strouhaný křen s jablkem). Co by ne. Mít mezinárodní den quinoy ale taky není špatný nápad. Tahle starobylá zrnina, kterou se živili třeba inkové, má něco do sebe. Roste tam, kde roste máloco, je výživná. A nemá v sobě lepek. A taky je zatraceně dobrá. 

Co je quinoa?

Quinoa (čte se kinoa), jinak známá jako „zlaté zrní Inků“, jsou semena merlíku chilského. Ten stejně jako naše merlíky, plevely pangejtů, zbořenišť a rumišť, je jednoletá bylina. Na rozdíl od našich merlíků, které se považují za plevel (i když kdejaký ekošílenec vám je doporučí připravit jako špenát a vy byste měli zkusit poslechnout), se merlík chilský pěstuje. A funguje to i ve vysokých nadmořkých výškách v Peru a Chile, odkud quinou známe.

Někdo quinou řadí mezi obilí, stejně jako třeba pohanku nebo jáhly, ale to by byla chyba. Obilí je kulturně vylepšená tráva, žádná z rostlin, která nám dává zmíněná zrna, mezi traviny nepatří.

Quinoa je obzvláště ceněna pro svůj obsah bílkovin, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Dále quinoa obsahuje bohaté množství vitamínů, minerálů a antioxidantů. Je bezlepková, což je velkým přínosem pro lidi trpící celiakií nebo jinými formami nesnášenlivosti lepku.

Jak den quinoy oslavit?

Svlékněte se do naha a naplňte vanu směsí šampaňského a quinoy… Nebo ne, kupte si černou, červenou nebo bílou quinou a něco dobrého si uvařte. Dají se z ní dělat kaše, může posloužit jako výtečná příloha, hodí se do teplých i studenýh salátů. 

Pokud s quinou obchodujete nebo ji dokonce zkoušíte v našich nevysokohorských podmínkách pěstovat, využijte tenhle den k marketingovým akcím, napište blbý článek do místního tisku, navařte dobroty a dávejte ochutnat zákazníkům, vyzdobte obchod barevnými jihomaerickými motivy a půjčte si lamu, možná ji mají na nedalekém státním statku. Je to šichta prodávat tak drahou věc, na druhou stranu quinoa vám to usnadňuje, protože je chutná, zdravá a dají se o ní psát celé romány.