Den odpůrců vojenské služby z důvodu svědomí se slaví od roku 1982 vždy 15. května. Mladší lidé jsou zvyklí na to, že česká armáda je profesionální. Povinnou vojenskou službu znají jen ze seriálů a filmů pro pamětníky, jako je Druhé patro nebo Vlasy. Případně z bájivého podání starců.

Za komunismu chodili dospělí muži sloužit na dva roky, po jeho pádu se vojenská služba zkracovala. A především: přibyla jedna civilizační vymoženost. Možnost vojenskou službu odmítnout z důvodů svědomí. A místo toho jít na trochu delší civilní službu. 

Před rokem 1989 taková možnost nebyla a mládenec, který odmítl narukovat, šel normálně do vězení. A podobná situace byla i jinde, zdaleka nešlo jen o specialitu východního bloku. V mnoha zemích to tak ostatně je dodnes.

Den odpůrců vojenské služby z důvodů svědomí (International Conscientious Objectors’ Day) připomíná založení Mezinárodní společnosti odpůrců vojenské služby 15. května 1921.

Svátek je pochopitelně silněji zakořeněný v zemích, kde stále existuje povinná vojenská služba. Vůbec ale nezaškodí, když v takový den zabrousíte třeba na web Paměti národa a zkusíte si najít něco o lidech, kteří se vojně vyhýbali. Ať už proto, že nechtěli být k obraně socialistické vlasti připraven, nebo jim to skutečně zakazovala víra – jednou z nejvíc postižených, protože nejzásadovějších skupin byli třeba jehovisté.