Světový den hrochů slaví fanoušci tlustokožců 15. února. Jsou při tom ale i trochu smutní, protože ten den má sloužit ke zvyšování povědomí o tom, jak je hroch jako druh ohrožený (ohrošený?). Takže prosté bujaré veselí by se jaksi nehodilo.

Hroch je jedno z nejmocnějších a nejnebezpečnějších zvířat na světě. Tedy: komár je samozřejmě nebzepečnější, protože šíří malárii, a los je taky nebezpečnější, protože když se do něj za zimního večera nabourá, končí to často hůř pro auto než pro něj. Ale hroch je nebezpečný jinak: protože chce být nebezpečný. Je nevrlý, i na souši překvapivě rychlý, a co nepřekousne (člověka překousne), to rozdupe.

Přesto ho musíme mít rádi a musíme usilovat o jeho záchranu. Aspoň tam, kde je původní. Něco jiného jsou hroši, které si dovezl do Kolumbie jako ozdobu svého sídla Pablo Escobar. Když šel narkobaron bručet, zvířata uprchla z jeho ranče a vesele se množila a šířila zemí. Jejich vystřílení jakožto nebezpečného invazního druhu bránilo obecné mínění, bylo málo překousnutých a rozdupaných. Tak se stádo aspoň postupně kastruje. 

Kromě známého velkého hrocha obojživelného existuje ještě podstatně drobnější pralesní hrošík liberijský. V Česku ho najdete třeba v olomoucké zoo. I na jeho zdraví si určitě můžete 15. února připít, ostatně kvůli svatému Valentýnu o den dřív dělají lidi větší kraviny.