Kritiky bitcoinu a dalších kryptoměn sice zaznívá v médiích hodně, nejčastěji se ale točí kolem stále týž dvou výtek. Za prvé, dolování nových bloků a provoz databází s účetními knihami má neúměrně velkou ekologickou stopu. Za druhé, za kryptoměny se dají kupovat drogy a další nelegální zboží. Aniž bych tím chtěl tyto připomínky zlehčit, z obou číší optika hlavního proudu. Člověk v takových článcích a šotech skoro čeká vlekaře ze Špindlu, který se bojí, že mu kvůli bitcoinu rozteče sjezdovka a v kalužích se budou plácat zfetovaní lyžaři.
Satoshi Nakamoto nikdy nesliboval, že budou kryptoměny k přírodě šetrné jak bicykl Matěje Stropnického ani že za ně nepůjde koupit nic, na čem by se neshodli aspoň čtyři z pěti lékařů. Myšlenkově podnětnější je proto porovnat reálné fungování kryptoměn s ideovými východisky i praktickými sliby jejich obhájců. A právě v tom spočívá největší hodnota dvou krátkých knih publicisty Davida Gerarda a lingvisty a programátora Davida Golumbii.
David Gerard: Attack of the 50 Foot Blockchain: Bitcoin, Blockchain, Ethereum & Smart Contracts – vyšlo na platformě CreateSpace v červenci 2017, 182 stran, 8,50 dolaru (verze pro Kindle)
Gerardův Útok patnáctimetrového blockchainu (Attack of the 50 Foot Blockchain) je kulometná palba na modly bitcoinerů, kapitola po kapitole:
Že bitcoin cenově zpřístupňuje mezinárodní převody peněz? Poplatky za mezistátní bankovní platby jsou srovnatelné s tím, kolik obvykle utratíte za nákup kryptoměn na burzách, navíc vás v takovém případě nemusí trápit extrémně kolísavá hodnota kryptoměn.
Že bitcoin přináší bezhotovostní ekonomiku obyvatelům chudých zemí? Kdo má počítač s internetem, ten už většinou může zadávat platby mnoha různými způsoby. Třeba prostřednictvím systému M-Pesa, ve kterém lze virtuální peníze snadněji směnit za hotovost a který neklade takové nároky na technické znalosti uživatelů, především co se týče zabezpečení.
Že je absence státního dohledu nad burzami výhodou? V praxi znamená, že velká část bitcoinerů „schovává peníze pod polštářem – v cizí posteli“: „Bitomat, svého času třetí největší burza, měla soubor s peněženkou všech uživatelů uložený na nezálohovaném cloudovém serveru Amazonu v efemérním úložišti, které se při restartu smaže. Hádejte, co se stalo v červenci 2011? Hopla! Bitcoinica byla zase prvním vážně zamýšleným projektem svého šestnáctiletého tvůrce v jazyku PHP. Kromě PHP si rád četl o Ruby on Rails, osobních financích a startupech – a tak naprogramoval burzu.“ V březnu 2012 z ní někdo ukradl 43 tisíc bitcoinů a o dva měsíce později se zhroutila úplně, když neznámý hacker přišel na to, že tvůrce Bitcoiniky chránil svá hesla v aplikaci LastPass jedním už dříve zveřejněným.
Výborná je Gerardova kritika chytrých kontraktů – tedy sebevykonávajících smluvních ujednání, které mohou podobně jako kryptoměny využívat technologie blockchainu. Autor vtipně připomíná, že takovým chytrým kontraktem byla i sovětská Zbraň posledního soudu, která v Doktoru Divnoláskovi automaticky vyhladila lidstvo po útoku osamělého amerického bombardéru. „Chytré kontrakty mají principiální chybu: řídí se fakty, ne lidským úmyslem. Jenže smlouvy jsou přece kodifikací lidského úmyslu. Ten nemusí být vždycky zcela zjevný, proto se počítá s tím, že budou dohody vyhodnocovat opět lidé, s přihlédnutím k fungování lidských institucí a pro lidi.“
Cenné jsou i jeho pochyby o subverzivním potenciálu kryptoměn. „Týden po vydání Bitcoinu 0.1 napsal Jonathan Thornburg do fóra Cryptography and Cryptography Policy: ‚Žádná významná vláda nikdy nedovolí masové rozšíření dnešní podoby bitcoinu.‘ Ve skutečnosti vlády udělaly opak a přistoupily k bitcoinu jako k jakékoliv jiné finanční inovaci: nechejte to rozběhnout, připomeňte, že pravidla platí i tady, zas to chvilku nechejte růst a opakujte. (…) Těžko říct, odkud se bere přesvědčení, že jsou vlády zemí prvního světa z nějakého důvodu principiálně proti tomu, aby občané inovovali finance.“
David Golumbia: The Politics of Bitcoin: Software as Right-Wing Extremism – vyšlo v nakladatelství University Of Minnesota Press v září 2016, 100 stran, 5,50 dolaru (verze pro Kindle)
A právě tady se hodí navázat knihou Davida Golumbii Politika bitcoinu. Software jako pravicový extremismus (The Politics of Bitcoin: Software as Right-Wing Extremism), která tento postřeh rozvádí na větším prostoru:
„Mnoho ekonomů upozorňuje na to, že jako měna může fungovat ledasco a že v našem světě nepeněžní prostředky směny vzkvétají: od bonusových mil pro pravidelné cestující aerolinek a body za placení kreditkou, přes kupony na nákup v samoobsluhách až po cenná umělecká díla, vzácné kovy či polodrahokamy. Žádná z těchto alternativních měn ale nepředstavuje sebemenší ohrožení státem vydávaných peněz, natož státu samotného.“ Proč by je tedy měl ohrožovat bitcoin?
Na Finmag.cz sledujeme fascinující příběh kryptoměn víc než pět let. Pokud vás zajímá, co se s vašimi virtuálními penězi stane po vaší smrti, anebo jak bitcoin a altcoiny proměnily svět organizovaného zločinu, sledujte Krypto, seriál Josefa Tětka:
Jak název knihy napovídá, Golumbia zkoumá ideová východiska nejviditelnější části příznivců kryptoměn: tedy letitý odpor k centrálnímu bankovnictví a státu jako takovému, k centralizaci a inflaci. Dobře připomíná, že bitcoin je svým způsobem centralizovaný tím, že zhruba polovinu veškeré hodnoty drží nižší tisíce majitelů, kteří můžou sofistikovanými obchodními triky manipulovat trhem, a že bitcoin už několikrát zažil inflaci, ba hyperinflaci.
Oběma knihám se v tomhle ohledu dá vytknout, že přehlížejí inflační efekt alternativních kryptoměn: co na tom, že bitcoinů bude vždy jen 21 milionů a nikdo nenatiskne další, když každý den vznikají nové altcoiny, které fungují svým způsobem jako nově vytištěné peníze.
Ve srovnání s Gerardem je Golumbiova rétorika věcnější, akademičtější a tolik z ní nečiší touha natřít to kryptoměnám a vysmát se bitcoinerům. Právě Gerardův fanatismus je slabou stránkou Útoku patnáctimetrového blockchainu. Autor se posmívá argumentu, že kryptoměny pomáhají obchodovat nebo aspoň ukrývat peníze lidem v rozvrácených zemích, jako je Venezuela, a na pomoc si při tom bere jen jedno nic nevypovídající číslo: bilanci venezuelských obchodů s bitcoinem na malé burze LocalBitcoins. Příliš rychle odmítá námitku, že kryptoměny sice mají velkou ekologickou stopu, ale tradiční bankovnictví ji má ještě větší – něco pravdy na ní přitom může být. Finanční služby podle některých odhadů představují něco mezi deseti a dvaceti procenty globální ekonomiky a kryptoměnové burzy si na rozdíl od tradičních bank nestaví a nevytápějí honosné pobočky v každém městě.
Gerardův Útok patnáctimetrového blockchainu je tedy spíš pro zábavu, Golumbiova Politika bitcoinu víc pro ponaučení. Za přečtení ale stojí obě. Novinářům a publicistům pomůžou přemýšlet o kryptoměnách s větším odstupem. Bitcoineři v nich můžou své přesvědčení konfrontovat s protiargumenty, které jsou pro ně samotné nejspíš relevantnější než běžná mainstreamová kritika. A nocoineři si spraví náladu připomenutím, že kdyby nebyli blbí a koupili před pěti lety bitcoiny za pár tisíc, dost možná by se záhy vypařily s nějakou narychlo zbastlenou burzou.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
