Práce jako cesta z chudoby? Na důstojnou mzdu dosáhne jen třetina Čechů

Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činí 45 573 Kč hrubého, v Praze vzhledem k vyšším životním nákladům pak 47 718 Kč. Vyplývá to ze studie, jejíž výsledky dnes zveřejnila Platforma pro minimální důstojnou mzdu.

Pod hranicí minimální důstojné mzdy se loni nacházelo 2,7 milionu zaměstnanců, meziročně se tak pod hranici důstojné mzdy propadlo dalších 184 tisíc lidí. 

Minimální důstojná mzda vyjadřuje odměnu za práci na plný úvazek, která stačí na důstojný základní standard života v Česku. Počítá se na základě aktuálních cen. Domácnost z ní má být schopná pokrýt náklady na stravu a bydlení, ošacení, dopravu, zdravotní péči, vzdělání a volný čas a zaplatit další důležité výdaje včetně úspor pro případ neočekávaných okolností. 

Oproti roku 2022 se minimální důstojná mzda zvýšila o 4661 Kč, respektive 4942 Kč pro Prahu, a to především kvůli nárůstu cen bydlení včetně energií a hlavně cen potravin. Pod hranicí minimální důstojné mzdy se nachází 57 % zaměstnaných mužů a 71 % žen.

 

„Máme za sebou výjimečné období extrémní inflace spojené s ekonomickým poklesem. Cenový růst se koncentroval do oblastí, které typicky více dopadají na nízkopříjmové - bydlení a potraviny. Zaměstnancům s nízkými mzdami se tak hranice důstojné mzdy většinou ještě vzdálila, neboť náklady rostly rychleji než jejich nominální mzdy. Pod hranici důstojné mzdy se nachází 67 procent lidí, v Praze je to 52 procent zaměstnanců,“ vysvětluje ekonom Jan Bittner, který se v platformě podílí na výpočtu. 

Podle expertů z platformy vypovídá aktuální minimální důstojná mzda také o fenoménu pracující chudoby – tedy situace, kdy pracující jen stěží pokrývají základní náklady domácnosti, přestože pracují na celý úvazek nebo dokonce více.

„Jak se ukazuje, existující nástroje - průměrná/mediánová mzda, minimální mzda a další, na zachycení pracující chudoby nestačí. Jde přitom o závažný jev, protože s ním spojená ekonomická nejistota rozsáhlých vrstev společnosti má dalekosáhlé důsledky jak na individuální úrovni, na zadlužování, zdraví, vzdělání, osobní vztahy, tak na té celospolečenské - v nízké kupní síle, v nedůvěře v politické uspořádání,“ komentuje Lucie Trlifajová, sociální antropoložka z Centra pro společenské otázky SPOT. 

Stále větší skupina pracujících se podle ní tak ocitá v ekonomicky nejisté situaci. „To je zvlášť paradoxní v kontextu toho, že máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii, a přesto klesá kupní síla mezd. Zcela přestává platit princip, že práce je cestou z chudoby. Toto je přitom velmi podstatné nejen pro jednotlivce, ale i pro společenskou soudržnost a odolnost,“ doplňuje Trlifajová.

Platforma zveřejnila i doporučení, která mohou příjmovou situaci v Česku zlepšit. „Přestože reálné mzdy poklesly, zisky mnohých korporací i v uplynulém roce stoupaly. Prostor pro zvyšování mezd proto u řady zaměstnavatelů je. Příkladem by měli jít i veřejní zaměstnavatelé. Stát může výši mezd příznivě ovlivnit navyšováním minimální mzdy či stanovením mzdových kritérií ve veřejných zakázkách, dotačních programech," míní politoložka Kateřina Smejkalová.

Připouští, že ne všude ale lze dosáhnout zvýšení mezd rychle a v dostatečné míře. „Potom přicházejí na řadu další nástroje jako posílení a rozšíření bezplatných nebo dostupných veřejných služeb. Účinná bude i podpora odborového organizování a vyšší pokrytí kolektivními smlouvami, které je u nás dlouhodobě hluboko pod evropským standardem,“ dodává Smejkalová. 

V některých sektorech panují podle platformy dlouhodobě náročné podmínky, ale současně i velmi nízké odměňování. Například mezi odbornými sociálními pracovníky a pracovníky v sociálních službách v oblasti pobytové péče se pod úrovní minimální důstojné mzdy nachází přes 92 procent zaměstnanců. Ještě více je pod hranicí například zedníků, dlaždičů nebo montérů.

Na důstojnou mzdu dosáhne podle platformy také jen 20 procent intalatérů, potrubářů, stavebních zámečníků a klempířů. A odborní pracovníci mají vyšší příjem než minimální důstojnou mzdu jen ve 30 procentech. 

„Některé kolegyně a kolegové si ke své už tak dost náročné práci na plný úvazek přidávají brigády, další musí dokonce kvůli nedostatečným příjmům žádat o příspěvek na bydlení nebo jiné dávky. Dlouhodobě není možné pečovat o druhé a přitom sám takto strádat,“ dodává Tereza Táborská, která působí jako pracovnice v sociálních službách a místopředsedkyně odborové organizace Alice.

Minimální důstojnou mzdu zveřejňuje platforma už pátý rok v řadě. Z grafu přitom vyplývá, že se loni na rozdíl od uplynulých let dostala nad průměrnou mzdu v Česku. 

Sdílejte článek, než ho smažem