Méně výjimek, přísnější posuzování bonity klientů i cen nemovitostía změny v metodice přidělování úvěrů, to vše přinesla i na český hypoteční trh finanční krize.A to navzdory tomu, že v Česku prý podobný kolaps hypotečního trhu jako v zahraničí nehrozí. Z trhu zmizela také celá škála klienty oblíbených produktů. Chování bankale i samotných klientů se tak za posledního půl roku zásadně změnilo. Zhruba takto ve stručnosti shrnuje poslední změny hypotečního trhu v Česku předseda představenstva Hyposervisu Milan Roček. Podobně hovoří i zástupci dalších makléřů a hypotečních specialistů.
Největší změny začaly být nejprve vidět v chování klientů, kteří z mnoha důvodů oddalovali nákup nemovitosti a vyřizování úvěru. „Mnozí z nich tím ale propásli chvíli, kdy mohli získat výhodnější hypotéku, někteří se připravili o možnost vůbec nějaký úvěr dostat,“ konstatuje Roček. Banky totiž na krizi zareagovaly změnou v rozhodování ohledně úvěrů.
Jiný je nyní pohled bank na bonitu, při jejímž posuzování se zohledňuje více faktorů než v uplynulých dvou letech. „Přitvrzování bank“ se podle Alexandra Kosíka z Fineo Group dalo očekávat. Na hypotéku v poslední době dokázalo dosáhnout stále více i nízkopříjmových domácností. Kupříkladu dnes už některé banky vůbec neposkytují hypotéky do 100 procent ceny nemovitosti. „Jsou banky, které čestně vyhlásí, že stoprocentní úvěry neposkytují a že je dávají jen do výše 80procent ceny nemovitosti (LTV),“ upozorňuje Kosík.
V současnosti schvalovacím úvěrovým procesem neprojde zdaleka každý žadatel, jako tomu bylo ještě před pár měsíci. Poměr zamítnutých úvěrů se dnes oproti dřívějšku podle Kosíka zhruba ztrojnásobil. Roste kvůli tomu i zájem o služby hypotečních makléřů, potvrzuje Petra Horáková-Krištofová z Asociace hypotečních makléřů. Za poslední tři až čtyři měsíce na jednoho hypotečního specialistu připadá asi pět klientů. Dříve makléř řešil maximálně jednoho až dva klienty. Ještě stále ale platí, že žadatel neúspěšný v jedné bance, může získat hypotékuv jiné bance. Systém rozhodování, kdo kvůli jakému kritériu a kde získá úvěr, je relativně neprůhledný. To komplikuje život jak hypotečním makléřům a jejich klientům, tak často i těm, kdo nemovitosti prodávají.
„Když jste ještě tak před půl rokem přišli do banky a zeptali se na konkrétní úvěr, tak vám dali konkrétní odpověď: „dáme nebo nedáme hypotéku“. Teď takovou jednoznačnou odpověď banky nejsou schopny dát,“ tvrdí hypoteční specialista Jiří Paták. Dnes tuzemské banky samy někdy nevědí, komu mají dát úvěr a komu ne a metodiku, respektive podmínky poskytování úvěrů mění nárazově a „za běhu“, shodují se oslovení hypoteční makléři. Kupříkladu v Raiffeisenbank snížili procento úvěrování vůči zástavě nemovitosti podle Patáka ze dne na den. Původně poskytovali hypotéky na 90 i 100 procent hodnoty zástavy. „Přes noc“ se to vše ale prý změnilo na hypotéky maximálně do 75 procent a to i pro rozjednané případy.
Stalo se tak například, že klient na základě jednání s bankou o úvěrupodepsal rezervační smlouvu a začal v domnění, že je vše v bance v pořádku, řešit vše okolo koupě nemovitosti. „Má podepsanou kupní smlouvu, zaplacený odhad, všechny věci kolem koupi má rozběhnuté a najednou mu banka zavolá, že mu půjči o milion korun méně,“ líčí Paták a pokračuje: „ To pak zpravidla znamená, že musí dotyčný změnit banku a celý proces podstupovat znovu. Většinou už pak ani nestihne platební termíny, které vyplývají ze smluv. Platí proto sankční poplatky za nedodržení smluv nebo je nucen přistoupit na dodatky ke smlouvě, které bývají také zpoplatněné.“ Další ztráty v těchto případech souvisí se stěhováním původních a budoucích obyvatel bytu.
Vyšší požadavky bank na klientamohou být podle makléřů oprávněné. Problémem není ani to, že, že jako potencionálně rizikové klienty „vylučují“ nyní více lidí, jako třeba žadatele s nestabilními příjmy či lidi se souběhem nižšího příjmu, přídavků, výživného či případně invalidního důchodu. Situaci však komplikuje to, že bankyčasto nejsou schopné své požadavky jednoznačně formulovat. Není tak zcela zřejmé, co je kritériem rizikovosti. Dříve byla metodika poskytování úvěrůpodle Patáka i dva tři roky neměnná, nebo se alespoň neměnila tak často. „Špatné by nebylo, kdyby banky dokázaly říci: ne, my vám úvěr nedáme. Oni vám ale v bance řeknou: my vám to asi dáme a pojďme to řešit. Pak se to řeší dva měsíce a na konci vám řeknou: my vám to nedáme. Kdyby vám přitom dali jednoznačnou odpověď dříve, tak víte, že můžete jít někam jinam,“ podotýká Paták.
Jakou praxi s poskytováním či získáváním úvěrů na bydlení jste zakusili v této době vy? Podělte se o zkušenosti s ostatními čtenáři.
Sdílejte článek, než ho smažem